18. října 2010

Byly to jen vzdušné zámky? To už asi nikdo nezjistí, faktem však je, že o zámky tady skutečně šlo. Přesněji řečeno, o jejich rekonstrukci, která by z dnešních ruin udělala atraktivní bydlení hotelového typu pro turisty. Projekt zahrnoval síť dvanácti památek a financovat jej měla odnož Světové obchodní banky. I když nápad skončil pouze na papíře, pro jeho autora, Angličana Stevena Weekse, má dost dramatické důsledky: musí platit pokutu tři miliony korun a hrozí mu exekuce. Proč? O tom natáčela reportérka Andrea Máslová.

Pražský magistrát si klade stejnou otázku, jakou kladl už před více než stoletím Jan Neruda. Kam s ním. Tedy vlastně kam s nimi. Nejedná se totiž o jeden starý slamník, ale o tuny odpadu s ošklivým názvem kaly. Ale jinak je tu řada podobností. Zatímco spisovatel chtěl svůj slamník tajně vyhodit na ulici, pražští radní chtějí kaly nenápadně odstěhovat za město, konkrétně do dvacet kilometrů vzdálené vesničky Drasty. Místním se nápad pochopitelně nelíbí, takže je potřeba neříkat nic přímo a trochu kolem těch kalů kalit vodu. Ve hře však není jen nějaký ten šesták, ale miliardy z Bruselu. Do vesnice Drasty se vypravila reportérka Lucie Sehnalová.

Volby jsou svátkem demokracie, říká se. Stoprocentně to platí pro skupinu duševně postižených ze sociálního ústavu ve Stodu u Plzně. Tamní chovanci se na volby těšili jako na Vánoce. Podle našich zákonů mohou volit ti, kteří jsou zbaveni svéprávnosti jen částečně. Takových je kolem tří tisíc. Výrokem ústavního soudu z letošního července svitla naděje i pětadvaceti tisícům zcela nesvéprávných. Musí ale napřed přesvědčit obecný soud, že chápou význam voleb. Mezi natěšené voliče, které politické strany ze svých kampaní zatím vynechávají, se vypravil reportér David Vondráček.