Letošní jubilant Jan Hrušínský v pohádce s písničkami o ztracené knize kouzel a zamilovaném knihkupci (2007). Dále hrají: L. Černíková, M. Vladyka, M. Táborský, R. Rychlá, J. Obermaierová, M. Zimová a další. Scénář J. Dědeček. Kamera P. Polák. Režie J. Hanuš
00:00:19 Dobrý večer, Bartoloměji. Krásná kniha. Krásná.
00:00:23 Dobrý, sousede, dobrý. Zastavte se, máme i jiné.
00:00:42 V městečku Třešti žil kdysi knihkupec,
00:00:44 kterému všichni říkali Bartoloměj.
00:00:48 Jako dítě míval určitě i druhé jméno,
00:00:51 ale dnes už mu všichni říkali jenom Bartoloměji
00:00:54 nebo - čím byl starší a významnější - pane.
00:01:03 Někdy říkali dokonce Vašnosti.
00:01:06 Při takovém zacházení člověk křestní jméno oželí.
00:01:14 Tak to vidíš, Bedřichu, zas jeden den pryč.
00:01:17 Ale my to zvládnem, viď?
00:01:20 Já si teď ještě něco přečtu a ty nezapomeň zavřít okno.
00:01:29 Jako knihkupec byl Bartoloměj velice úspěšný.
00:01:33 Jeho pověst sahala od Telče až po Horní Cerekev,
00:01:36 znali ho dobře v Dlouhé Brtnici,
00:01:39 v Dolním Bolíkově i ve Staré Říši.
00:01:43 Protože sám měl knihy rád, dokázal tomu naučit i ostatní.
00:01:49 A tak vlastně díky Bartolomějovi tenkrát četl v kraji každý.
00:01:54 Ovšem jako muž v domácnosti - hanba mluvit.
00:01:59 Na to se nedalo koukat.
00:02:03 Tak, no tak. Počkej, počkej.
00:02:05 Tak nevím, člověče, co teď s tím?
00:02:08 Co teď s tím? Tak na.
00:02:13 Člověče, podívej se na to!
00:02:15 Podívej se na to, jak jsme to zřídili.
00:02:18 To jsme tomu dali, viď?
00:02:21 To teď budu těžko prodávat, viď?
00:02:24 Jednoho dne zjistil, že už má
00:02:26 celou svou knihovnu přečtenou
00:02:28 a že nové knihy nevycházejí dost rychle.
00:02:30 Večery se náhle zdály být k nepřečkání.
00:02:33 Zavolal si tedy sluhu Stanislava, aby se s ním poradil.
00:02:37 Stanislave!
00:02:42 Přeje si pán, aby Flóri připravila něco na zoubeček?
00:02:46 Vidím, že mě znáš líp než kdo jiný!
00:02:51 Jak dlouho vlastně už jsi u nás?
00:02:54 Příští měsíc to bude navlas navláseček
00:02:57 pětačtyřicet let přesně, pane.
00:03:00 Ještě si pamatuju, jak váš nebožtíček
00:03:02 pan tatínek vždycky říkával: Stanislave,
00:03:07 tebe kdybychom neměli, tak...
00:03:09 Tak co?
00:03:11 Nic. On to říkal jenom takhle.
00:03:14 Aha.
00:03:15 Podívej se na mě, Stanislave, a řekni mi, co vidíš?
00:03:21 Ušlechtilost.
00:03:27 Rozhodnost, sílu...
00:03:31 Vidím, že mně chceš udělat radost,
00:03:34 ale vidíš samotu, kamaráde, samotu.
00:03:38 Už ani číst mě nebaví, tak jsem se rozhodl,
00:03:41 že se ožením.
00:03:45 Výborné řešeníčko, prosím!
00:03:48 Přímo nápadíček!
00:03:51 Možná bychom nemuseli hledat ani daleko!
00:03:55 Zařídím. Flóri!
00:04:01 Kolikrát člověk ani netuší, kde potká štěstí, že?
00:04:06 Štěstíčko.
00:04:14 (zpívá)
00:04:16 Váš oddaný sluha, váš oddaný sluha,
00:04:18 těžko najde druha, těžko najde druha,
00:04:21 sám by ale ztuha skotačil.
00:04:24 Vždyť kromě té služby, vždyť kromě té služby,
00:04:27 nic jiného už by, nic jiného už by,
00:04:31 nic jiného už by nestačil. Nic jiného už by nestačil.
00:04:38 Býti vzorným sluhou, býti vzorným sluhou,
00:04:41 jen to je mu vzpruhou, jen to je mu vzpruhou,
00:04:44 téměř každou druhou sezónu.
00:04:48 A když bere služné, a když bere služné,
00:04:51 skrývá city mužné, skrývá city mužné,
00:04:54 skrývá city mužné v předklonu. Skrývá city mužné v předklonu.
00:05:02 Když mně se nelíbí, otče.
00:05:04 A ty jeho knížky, ty mě nebaví.
00:05:06 Tak alespoň dělej, že čteš!
00:05:08 Ať vidí, že máte stejné zájmy!
00:05:10 Chlap v nejlepších letech! Ženit se chce!
00:05:13 Do smrti bychom nemuseli pracovat
00:05:16 a ty by si byla milostivá paní, no a já...
00:05:19 (zpívá)
00:05:21 Nešťastný šafářův tvóreček, nešťastný...
00:05:23 Dvoreček! Ne tvoreček!
00:05:25 A nezpívej, na to tvoje zpívání
00:05:27 stejně nikoho nechytíme! Na!
00:05:33 Tak! Jo.
00:05:35 Tak se stát ze sluhy rovnou tchánem.
00:05:39 To by byla kariéra!
00:05:45 Fuj! Já to nechápu.
00:05:49 Dělala jsem to přesně podle návodu!
00:05:54 Počkej. Co kdybych zkusila...
00:05:58 To by se možná dalo vylepšit.
00:06:07 Ach! Bože, honem, tak honem.
00:06:16 Kdybych já tak měla svoji čarodějnou knihu.
00:06:21 Však ona se jednou najde, tetičko.
00:06:24 Ta moje hlava.
00:06:26 Už se vám to skoro povedlo.
00:06:29 To víš, když venku prší, moc mi to nejde.
00:06:32 Teď neprší.
00:06:36 Ne? Ale mohlo by!
00:06:51 Podívej, Flóri, jak pánovi chutná.
00:06:53 Dones ještě pudinčíček!
00:06:54 Lidi, neblázněte. Kam to mám všecko dávat?
00:06:58 Jinak všechna čest, Flóro, je to vynikající!
00:07:02 Ano. Ne nadarmo se říká, že láska prochází žaludkem, že?
00:07:07 No jo. No jo.
00:07:12 -Dobrý den.
-Dobrej.
00:07:14 Dobrý den.
00:07:20 Jé, dobrý den. Pardon.
00:07:24 Co pro vás můžu udělat? Co to bude?
00:07:28 Podívej, cos to zase vyved, ty nemehlo!
00:07:31 Všechno určitě kvůli slečince, že jo?
00:07:33 Tak to rychle ukliď. My si, prosím,
00:07:35 ráčíme rychle vybrat, a šupšupšupšupšup,
00:07:38 utíkáme domů.
00:07:40 Copak jsme neviděli tu frontu před krámečkem?
00:07:46 No, tak to bychom měli. Další prosím!
00:07:51 Já bych si vzala něco o bylinkách, jestli máte.
00:07:54 Jé, o bylinkách.
00:07:56 -Jestli něco vyšlo.
-Samozřejmě.
00:07:59 Tady máme vynikající knihu, "Kopřiva, královna našich zahrad",
00:08:02 prosím, nic jiného nemáme, čekáme zboží.
00:08:05 Takže děkujeme, sbohem.
00:08:08 -Sbohem!
-Ano, sbohem.
00:08:10 Počkejte, počkejte, možná bychom od vás
00:08:15 mohli vzít objednávku.
00:08:17 A až to přijde, tak vám dám vědět.
00:08:20 Opravdu? To by bylo moc milé.
00:08:22 Osobně se o to postarám.
00:08:25 A na koho bych to tak jako měl napsat?
00:08:29 -Klára.
-Jé, Klárka.
00:08:32 Já jsem Bartoloměj. Moc mě těší.
00:08:37 Pardon, pardon. A je to tady.
00:08:43 Tak tedy děkuji. Na shledanou.
00:08:46 -A přijďte zas.
-No. To určitě.
00:08:51 -Co koukáš?
-Ty ji znáš?
00:08:55 To je taková jedna... Vždycky chodí ve čtvrtek.
00:08:59 Že jsem ji tady ještě nikdy neviděl.
00:09:01 Žebrota jedna kouzelnická.
00:09:03 Vždycky nám tu našlape, svinčík z lesa nanosí...
00:09:06 Klárka.
00:09:09 (zpívá si)
00:09:10 Ach, synku, synku, pomalý jsi...
00:09:15 (křik)
00:09:18 Co to...? Mlčíš, potvoro jedna!
00:09:22 Hi hi hi ha hi huhu!
00:09:24 Táhni, neřáde!
00:09:27 To se ještě uvidí, kdo vodtud potáhne jako první!
00:09:31 Opakuju: první!
00:09:33 -To vám vzkazuje náš šéf!
-Opakuju: šéf!
00:09:37 Protože tohleto je náš les!
00:09:39 Opakuju: náš!
00:09:43 Co? Měla jsi říct: opakuju les.
00:09:45 -Co?
-Opakuju: les!
00:09:47 A jo, já už jsem z toho úplně na hlavu.
00:09:50 Já už jsem z toho úplně na hlavu.
00:09:52 Opakuju: na hlavu.
00:09:53 Jedeš. Jedeš! Kšá! Potvory.
00:09:58 Co to do nich tak najednou vjelo?
00:10:01 To je stará historie. Kdybych já tak našla
00:10:05 svoji čarodějnou knihu, bylo by všechno jinak!
00:10:11 Ctěná slečno a moje...
00:10:19 Slečno Kláro, mám povinno...
00:10:30 Vážená slečno, drahá Kláro.
00:10:35 Mám radostnou povinnost Vám oznámit,
00:10:38 že kniha, kterou jste si u nás objednala,
00:10:42 již je na skladě a čeká na váš příchod
00:10:50 stejně netrpělivě jako já,
00:10:54 nížepodepsaný knihkupec Bartoloměj.
00:11:02 Papírová ulice, číslo tři. Tak.
00:11:10 Řekneš Wilfrédovi, aby tohle psaní
00:11:12 zanesl Klárce, víš?
00:11:15 -Komu, prosím?
-No té Klárce,
00:11:18 co tady byla minulý týden kvůli těm bylinkám.
00:11:21 -Jistě.
-Tak běž.
00:11:29 (notuje si)
00:11:36 (smích)
00:11:41 Ale, ale. Copak, copak, milánkové?
00:11:44 Školní mládež už se vás nebojí, tak to zkoušíte na nás?
00:11:48 Podívej, Dobromilo, já přicházím v míru.
00:11:51 -Opakuji: v míru.
-To je mi tedy novina.
00:11:55 A tak, co bylo, bylo?
00:11:57 Přece se na sebe nebudeme tvářit jako nějaký strašidla.
00:12:05 Prostě nám vydej tu knihu a všecko bude v pořádku.
00:12:08 Opakuji: v pořádku.
00:12:10 To bych moc ráda věděla, o jaké knize mluvíte.
00:12:14 -Ale ty přece víš!
-Opakuji: víš!
00:12:18 A co když ti řeknu, že bych ji sama ráda našla?
00:12:22 Pche! A to ti mám jako věřit?!
00:12:25 Opakuji: věřit!?
00:12:27 Ale no to víš, stará osoba, že?
00:12:30 Já jsem ji někam založila a ne a ne ji najít,
00:12:32 i kdybych se rozkrájela!
00:12:34 Ale to nebude potřeba.
00:12:39 Stačí, když nám do tří dnů vydáš tu čarodějnou knihu.
00:12:43 A co když ne?
00:12:45 Když ne, tak máte z našeho lesa výpověď a šlus!
00:12:49 -Opakuji: šlus.
-Šlus!
00:12:52 Abyste neřekli, že nemám dobrou vůli,
00:12:55 tady jsme v lese načapali nějakýho nekňubu s dopisem.
00:12:59 Náš les není žádná počta!
00:13:01 -Opakuji: počta.
-Počta.
00:13:05 Jedeš! Klárka.
00:13:18 Co když si ji vezme za ženu?
00:13:21 Co potom bude s náma? Vyhodí nás! A všecky!
00:13:25 Tak jsme si tu zvykli žít v pohodlí,
00:13:27 nemusíme pracovat, a teď bychom měli jít?
00:13:30 Tak to tedy ne! Pocem!
00:13:32 Nech ty knedlíky a pocem!
00:13:36 My nesmíme připustit, aby se ti dva dali dohromady.
00:13:39 My tomu musíme zabránit za každou cenu!
00:13:42 No jo, ale jak to chcete udělat, otče?
00:13:46 Musíme mu ji znechutit.
00:13:48 Znemožnit, zesměšnit, ztrapnit, zničit!
00:13:54 (zpěv)
00:13:55 Na vysoké škole lokajské
00:13:57 učili nás píti tokajské,
00:14:01 že prý ze studií vylejí
00:14:04 všechny s pocintanou livrejí.
00:14:07 Kdo chce získat titul lokaje,
00:14:11 nesmí cmrndat tokaj lokaje,
00:14:14 neboť v pobryndané livreji
00:14:17 žádný lokaj nemá naději.
00:14:21 Neboť v pobryndané livreji
00:14:24 žádný lokaj nemá naději.
00:14:28 Tady je tvoje nájemní smlouva na tuto vilu.
00:14:31 A ta ti dneska končí!
00:14:36 Opakuji: končí.
00:14:40 Vždyť my se také už stěhujeme.
00:14:42 Ale tu truhlu si beru s sebou, tu mám po babičce.
00:14:45 Počkat!
00:14:55 Jenom samý krámy, šéfe.
00:14:57 Opakuji: šéfe.
00:15:00 Jau!
00:15:02 Tak pojď, pojď, Klárko.
00:15:05 A doufám, že už vás tu nikdy neuvidíme!
00:15:08 -Opakuji: neuvidíme!
-Nikdy!
00:15:12 Nikdy!
00:15:15 -Tak. A hledat!
-Jistě.
00:15:25 No tohle? To je tedy návštěva!
00:15:27 Ale to jste nemusela, Klárko. Totiž nemusely.
00:15:31 To je pan Bartoloměj, tetičko.
00:15:33 -To je tetička.
-Ty jsi ale vyrostl, chlapče!
00:15:37 Když jsem tě naposledy viděla, tak jsi byl kousek od země.
00:15:41 Byl bych vám ty knihy doručil.
00:15:43 My si nejdeme pro knihy. Chtěla jsem jen zrušit
00:15:46 tu objednávku, protože my nemáme...
00:15:50 Stěhujeme se, chlapče. Chatrč už nám nepatří.
00:15:55 Ona vlastně nikdy nebyla tak úplně naše.
00:15:57 Stěhujete se? A kam?
00:16:01 My vlastně moc nevíme.
00:16:04 Tetička si myslí, že bysme si měly najít
00:16:06 nějaký jiný les. Tady vládne Vrták lesní.
00:16:09 -A Žeružel a Syroježka.
-Žeružel? Syroježka?
00:16:15 Tak to jsem z toho tedy jelen. A proč les?
00:16:19 Protože v lese si nejlíp postavíme novou chatrč.
00:16:24 Jistě, chatrč. A proč vlastně?
00:16:27 Já mám svým způsobem taky chatrč!
00:16:30 Můžete bydlet v mém domě.
00:16:32 No...
00:16:33 Myslím ty pokoje dole v přízemí jsou volné.
00:16:36 -Ne ne, to ne...
-K pronajmutí.
00:16:38 To by nešlo. Co by tomu řekli lidi?
00:16:40 Ano, jistě lidé. Co by tomu řekli lidé?
00:16:43 Ne, počkejte, tohleto je seriózní nabídka.
00:16:45 A co když tetička nebude chtít?
00:16:47 Samozřejmě, tetička by určitě nechtěla!
00:16:50 Tetička. Proč by tetička nechtěla?
00:16:52 Střecha nad hlavou je střecha nad hlavou.
00:16:56 A co by to tak mělo stát?
00:17:01 Já se obávám, že to byste asi nebyly schopné uhradit.
00:17:04 Ne. Podívejte se.
00:17:05 Potkalo vás neštěstí, tak budete mými hosty.
00:17:08 Aspoň pro začátek.
00:17:09 A na nájemném se nějak domluvíme.
00:17:16 Já nečtu ze zásady, ať se každej drží svýho.
00:17:26 Kdyby ten Bartoloměj prodával něco jinýho.
00:17:30 Já nevím, třeba mejdlo. Nebo pivo!
00:17:36 Pivo, to by bylo něco!
00:17:39 Místo toho krámu s papírem by tu byla pěkná hospoda!
00:17:42 On by točil, já bych kasírovala,
00:17:45 to by bylo něco! Ale takhle?!
00:18:03 -Ne. Není tady.
-Opakuji: není tady.
00:18:06 Někde tady musí bejt! Přece nezmizela ze světa!
00:18:10 Taková velká kniha se jen tak neschová!
00:18:13 Opakuji: neschová.
00:18:16 Vemte to ještě jednou. A pořádně!
00:18:17 -Opakuji: pořádně.
-Žádný "opakuji". Ty taky!
00:18:20 Opakuji: ty taky!
00:18:43 Musela ji mít v tý truhle, šéfe.
00:18:45 Opakuji: šéfe.
00:18:49 Že by nás ta stará přece jen podfoukla?
00:18:53 No, však my si to zjistíme, my se za ní podíváme.
00:19:00 Opakuji: podíváme.
00:19:06 Jé, Klárko!
00:19:08 Klárko, zrovna mě teď napadlo, víte.
00:19:11 Tak jsem si myslel, už jste tady vlastně docela dlouho
00:19:14 a ten čas tak utíká. Co třeba povečeřet se mnou?
00:19:19 Děkuju, to je opravdu milé,
00:19:21 já to tetičce řeknu.
00:19:22 A dnes večer? V kolik?
00:19:24 Tak dnes večer ano, ale myslel jsem
00:19:26 třeba i další večery.
00:19:30 Bedřichu, pojď sem, pojď sem.
00:19:33 A večeřím obvykle v sedm hodin, ale můžu to posunout.
00:19:36 To můžeme posunout, viď?
00:19:38 A co Stanislav a Flóra, nebude jim to vadit?
00:19:40 Kdepak vadit, ti budou rádi! Ti budou tak rádi!
00:19:44 Stanislav je mimořádný chlapík, to jste si asi všimla,
00:19:47 a já myslím, že bude rád.
00:19:51 A co tady Bedřich?
00:19:53 Bedřich, ten se do vás už dávno blázen.
00:19:56 Úplný blázen, viď? A co teprv já!
00:20:00 Jestli je to tak. Ale pod jednou podmínkou.
00:20:03 Že mě necháte tu večeři připravit.
00:20:06 Mě a tetičku.
00:20:07 Tak to se samo sebou rozumí.
00:20:09 To bude mít Flóra taky jednou volno.
00:20:11 Ta bude ráda!
00:20:35 To to voní. To to voní.
00:20:38 Bože, já jsem tak napjatý.
00:20:45 Nešetři. Tak.
00:20:49 To bude pánovi chutnat.
00:20:52 Není nad to, když se jídlo připraví s láskou.
00:21:04 Dobrou chuť.
00:21:10 To se musí uznat, dobrá kuchyně
00:21:14 jsou čáry. Opravdické!
00:21:24 Je to vynikající.
00:21:26 Já jsem snad nikdy nic tak dobrého nejedl.
00:21:30 Tetičko, tedy pardon, ctěná tetičko,
00:21:35 už to bude pomalu měsíc, co jste u nás hosty, že?
00:21:39 -Podnájemníky.
-No tak jistě, podnájemníky.
00:21:42 Zkrátka a dobře chtěl bych říct,
00:21:45 že jsem se rozhodl, koupit ten váš les, víte,
00:21:49 abyste už nikdy nemusely, aby Klárka tady.
00:21:52 Zkrátka a dobře, aby byl jednou provždy váš.
00:21:56 To od tebe moc hezké, Bartoloměji, ale ten les není na prodej.
00:22:01 Ale tak les ano, ale hlavně kdyby Klárka dovolila.
00:22:05 Klárko, nechcete si mě vzít?
00:22:09 -Ale měl bys být mladší.
-Proboha tetičko!
00:22:13 Tak jistě, ale to už nedohoním, že?
00:22:16 A také musíme dobře rozvážit, jestli Klárku
00:22:19 pěkně do života zaopatříš.
00:22:21 To víš, knih se člověk nenají.
00:22:24 Tetičko!
00:22:25 Protože ode mě Klárka dostane ke svatbě jenom truhlu.
00:22:28 A prázdnou.
00:22:30 Vždyť já mám pro Klárku zatím také jenom tohle.
00:22:39 -Jé!
-Ten je krásný!
00:22:42 Klárko, kdybyste dovolila. Pardon.
00:22:52 Klárko. To víš, mě o ruku nežádáš.
00:23:03 Nech ji, ona si musí to štěstí přebrat sama.
00:23:11 (zpěv)
00:23:13 Zelí, zelí, zelí, život se zdá skvělý,
00:23:15 jen jím plout.
00:23:18 Než tě přítel zradí veřejně či kradí.
00:23:22 Kterak nezkysnout? Nezkysnout!
00:23:26 Říkám ti naposled, jako že jsem nohsled,
00:23:30 neslevím!
00:23:32 Nýbrž přisámbohu nějakou tu nohu
00:23:36 ještě objevím! Objevím!
00:23:52 Ale ne, ta byla větší.
00:23:54 -Opakuju: větší.
-Pšt!
00:24:00 -Řekl jsem větší!
-Opakuju: větší.
00:24:03 -Mlč, trulante!
-Opakuju: trulante!
00:24:07 Neopakuj, mlč a hledej! Jasný?
00:24:13 Jasný!? No opakuj!
00:24:18 No jo, jasný. Kdo tomu má rozumět, šéfe?
00:24:22 Jednou opakuj, pak zase neopakuj.
00:24:25 Hlavně mlč!
00:24:49 Pšt! Potichu!
00:25:00 Ááááá!
00:25:04 Pst! Ticho!
00:25:07 Potvory hnusný! Kde jste se tu vzaly?
00:25:11 Kdo je tady potvora hnusná? Víš ty, kdo já jsem?!
00:25:16 Opakuji: jsem.
00:25:18 Já jsem Vrták lesní! Pán všehomíra.
00:25:22 Teda aspoň tady toho kolem. Já jsem nepřítelem
00:25:25 veškerého tištěného slova a poezie zvlášť!
00:25:30 Co je psáno, to mě uráží.
00:25:32 A ze všech knih se mi dělá šoufl.
00:25:35 Krom jedný teda. A kdo jsi ty?
00:25:40 Opakuji: ty.
00:25:42 Já jsem věrný sluha pana Bartoloměje,
00:25:44 kterého teď zavolám a uvidíte, jak s váma zatočí!
00:25:47 Klidně.
00:25:49 Ten se podiví, jak se jeho věrný sluha
00:25:53 po nocích vkrádá do cizích pokojů.
00:25:56 -A copak to schováváme?
-Nic.
00:26:00 -A ty?
-Nic.
00:26:03 A ty?
00:26:08 Ale, ale, ale, pokladnička. Něco mi říká,
00:26:14 že my dva bysme mohli najít společný jazyk.
00:26:18 Opakuji: jazyk.
00:26:20 Ano, ale nevím jaký, pane Vrtáku.
00:26:22 Lesní. Vrtáku lesní!
00:26:25 Jistě, jistě.
00:26:26 On by si to moh někdo vykládat všelijak,
00:26:28 když se to řekne jenom tak, vrtáku.
00:26:30 Opakuji: vrtáku.
00:26:31 Vidíte? Ta má ale den, chudák.
00:26:34 Já to zkrátím:
00:26:35 Chtějí náš dům a chtějí i váš les.
00:26:39 Tak to máte víc informací než já.
00:26:43 Ale je tady ještě ta kniha.
00:26:46 -Jaká kniha?
-Taková kniha,
00:26:49 která nám patří, a o které se důvodně domníváme,
00:26:53 že sem byla násilím zavlečena.
00:26:57 Kdybyste věděli, kde je, dovedl bych to ocenit.
00:27:02 My pomůžeme vám, vy pomůžete nám
00:27:04 a nikdo nepřijdeme zkrátka. Ale sepíšeme smlouvu.
00:27:11 No fuj. Když to musí být.
00:27:16 Es ták.
00:27:21 Co si asi Bartoloměj pomyslí,
00:27:22 když najde tu pokladnu v její truhle? Chacha.
00:27:29 (zaklepání) Dále!
00:27:33 Chtěla jsem ti ukázat něco legračního, podívej.
00:27:38 Já jsem ti, Klárko, v poslední době tak šťastný,
00:27:40 že snad ty knížky přestanu prodávat a začnu je sám psát.
00:27:44 -A o čem tvoje knížka bude?
-O lásce přece.
00:27:51 -Ty nemáš radost?
-Ale ano,
00:27:54 jen se mi to všechno zdá tak neuvěřitelné.
00:27:56 Až mám trochu strach.
00:27:58 Tady se přece vůbec ničeho nemusíš bát.
00:28:01 Pozítří jsou zásnuby a potom...
00:29:07 (zpěv)
00:29:09 Škodím, škodím, kudy chodím,
00:29:10 pilně cvičím, všecko zničím,
00:29:13 jednou barva, jindy štětec, říkají mi Kazisvětec!
00:30:02 Flóro, dones ty stříbrné lžičky po mamince.
00:30:05 Teď něco uvidíte, Klárko.
00:30:07 Máme je v rodině už sto padesát let!
00:30:19 A dívala ses dobře? Všude?
00:30:23 Tak zdá se, že jsme je měli v rodině sto padesát let,
00:30:26 ale přece si nezkazíme tuhle krásnou chvíli
00:30:28 nějakou stříbrnou tretkou.
00:30:34 (zpěv)
00:30:36 Chudoba cti netratí, to je známé rčení.
00:30:38 Šeptáme si dojatí: nad chudobu není.
00:30:42 Chudoba cti netratí, my to rčení známe.
00:30:46 Hlavně že jsme bohatí, hlavně že máme!
00:30:54 Kamarádi, kamarádi! Nechci rušit zábavu,
00:30:57 ale bylo by moc krásné, kdybychom se takhle zase
00:31:00 tady všichni sešli, dá-li pánbůh, na naší svatbě.
00:31:06 To jsem z toho tedy jelen.
00:31:08 Stanislave, Flóro, pojďte sem!
00:31:11 Ta pokladnička byla tady vždycky na pultu vedle kasy.
00:31:14 A najednou je pryč.
00:31:16 Tady se nikdy nic neztratilo.
00:31:18 Zatím ne.
00:31:20 -Bylo tam hodně?
-Všecko.
00:31:23 To by byl můj konec. Totiž náš konec.
00:31:27 No, my personál, jsme byli všichni nahoře.
00:31:37 Ale někdo nechal otevřené dveře.
00:31:41 -Kdo tady byl poslední?
-Já ne.
00:31:45 Já. Zaskočila jsem jen dolů do skladu.
00:31:48 Ale zavírala jsem, myslím.
00:31:51 Myslíš? No tak nakonec -
00:31:55 čert vzal pokladničku. Ona se zase najde.
00:32:04 (zpěv)
00:32:06 Byl jednou jeden břídil, který sám všecko řídil.
00:32:14 No a jak léta plynula, přidal se truhlík, bambula,
00:32:22 budižkničemu s mamlasem, nekňuba, trouba s ťulpasem.
00:32:29 Ba i ten ňouma s popletou. A to je ta tečka za větou.
00:32:37 A za tetou, za tetou, za te,te,tetou!
00:32:48 Nejsme na tom teď zrovna dobře, víš?
00:32:52 -A tak jsem chtěl...
-Já vím, já vím.
00:32:54 Ta tragédie, která pána potkala.
00:32:58 Ale měl bych takový malý nápad, nápadíček.
00:33:01 Kdyby se pán ovšem nezlobil.
00:33:04 Ta truhla... možná je v ní načarováno.
00:33:08 Myslím peníze, věno. Takové milé překvapení pro pána.
00:33:14 -Myslíš?
-No jistě.
00:33:17 A v takovém případě, kdyby si pán z té truhly,
00:33:21 jaksi samozřejmě jenom na čas,
00:33:23 tak by to vlastně byla půjčka, čestná půjčka.
00:33:28 Uvážím to ještě. A děkuju ti, kamaráde,
00:33:33 že se mnou přemýšlíš o té naší tíživé situaci.
00:33:41 Nemají nás rádi. To se ani nezeptáte kdo?
00:33:47 Mám oči, vidím. A ty je máš ráda?
00:33:54 Já nevím. Bartoloměj jim tak důvěřuje.
00:33:59 -Co mám dělat?
-Musíme čekat.
00:34:03 Jinak bychom všechno pokazily.
00:34:06 Ale - kdo jinému jámu kopá... Znáš to, ne?
00:34:10 Já se z toho dřív asi zblázním.
00:34:14 (zpívá)
00:34:16 Nejlíp je vrabci v hnízdě, byť bylo jako dlaň.
00:34:21 Nedává přednost v jízdě, neplatí žádnou daň.
00:34:28 Nepotřebuje drobné, s lumpy se nestýká,
00:34:37 když může, tak si zobne, a jinak - cvrliká.
00:34:53 (zaklepání) Dále.
00:35:01 Jé. Ty jsi moje sluníčko.
00:35:04 Stačí, aby ses takhle hezky usmála
00:35:06 a hned je všechno jednodušší.
00:35:08 Se mnou je to stejné, Bartoloměji.
00:35:11 Ale nejsme na tom dobře, víš?
00:35:13 Já jsem ti to vůbec nechtěl říkat,
00:35:15 pořád jsem doufal, že se z té nouze nějak vyhrabu,
00:35:17 ale když mi nikdo nepůjčí, tak kde seženu?
00:35:20 -Peníze?
-Hm.
00:35:22 Byla by to jenom půjčka, víš? Čestná půjčka.
00:35:25 Jinak budu muset prodat náš dům.
00:35:28 Ráda bych ti peníze dala, Bartoloměji,
00:35:29 ale my nic nemáme, všechno zůstalo v lese.
00:35:35 -Co truhla?
-Ta je přece tetiččina.
00:35:38 Tetiččina, tetiččina, to já vím, že je tetiččina,
00:35:41 ale Stanislav navrhuje - a já si to také myslím, víš,
00:35:44 že by bylo dobré se do ní podívat.
00:35:46 Třeba v ní něco je, nějaké překvapení pro tebe,
00:35:49 možná pro nás.
00:35:51 A tetička by nám určitě pomohla ráda.
00:35:53 Dobře. Promluvím s ní a truhlu otevřeme.
00:35:56 Ale teta u toho musí být. Tak zítra?
00:36:00 Zítra.
00:36:03 Bartoloměji! Co tvoje knížka?
00:36:07 Jo knížka? Hm. Knížka počká.
00:36:13 Už mi to docela jde, nezdá se ti?
00:36:16 Slyšela jste to?
00:36:19 Byla jsem neviditelná, ne hluchá.
00:36:22 To je tedy šlamastyka, to ti řeknu.
00:36:24 Takový slušný mužský.
00:36:27 Kam až ty peníze člověka doženou.
00:36:29 Ale vždyť on je chce jen kvůli nám!
00:36:32 No právě. A to je taky jeho jediné štěstí!
00:36:35 A nebo smůla, jak se to vezme.
00:36:38 Ale nelhala jsi mu, děvenko, nelhala.
00:36:41 V té truhle opravdu nic není.
00:36:43 Ledaže by tam někdo něco dal.
00:36:48 Ale proč by to dělal?
00:36:58 Ale kde jsou, Stanislave?
00:37:00 Kde by byly?! Ráčí-li pán dovolit,
00:37:03 za horama, jak se říkává. Vzaly pokladnu a frrr.
00:37:07 Já tomu pořád nemůžu věřit, víš?
00:37:09 To by přece Klárka neudělala.
00:37:11 Ano, pán je důvěřivý a velkorysý člověk.
00:37:13 Nemá o lidské hamižnosti ani ponětí.
00:37:19 A ty jsi tu pokladnu viděl?
00:37:21 Na vlastní oči, jako teď vidím pána.
00:37:23 Tady byla truhla, prosím, není.
00:37:25 A v ní byla pokladna.
00:37:27 Ne, že bych tu samozřejmě šmejdil, pán mě dobře zná,
00:37:30 ale v rámci úklidu jaksi jsem zahlédl truhlici
00:37:33 a v ní pokladnici.
00:37:35 (notuje ženský hlas)
00:37:37 Ó Velvary, kde jsou mé dolary?
00:37:39 Tolary, že, tolárky. Kdy se to ta holka naučí?
00:37:54 (zpěv)
00:37:55 Těšíme se s básněmi, jako vepři s bahnem.
00:37:57 Čím více jich přečteme, tím víc po nich prahnem.
00:38:02 Uauauaua uauauaua. Tím víc po nich prahnem.
00:38:10 Já snad budu verše číst, dokud neoslepnu.
00:38:14 Já miluju básnictví, jako upír tepnu.
00:38:18 Uauauaua uauauaua. Jako upír tepnu.
00:38:29 Tak vidíš, Dobromilo, kams to dočarovala.
00:38:34 Máš to zapotřebí ve svým věku?
00:38:38 Opakuji: věku.
00:38:48 Nečaruje nám to, co?
00:38:51 No to víš, už to není to, co to bývalo.
00:38:55 Stárneme, Dobromilo. Ale!
00:39:00 Stačí, když řekneš, kde je ta kniha,
00:39:03 a jste obě volné.
00:39:06 Opakuju: volné.
00:39:09 A až ti sundám ten roubík, nerad bych slyšel,
00:39:11 že nevíš, víš?
00:39:14 Opakuju: víš.
00:39:37 (zpěv)
00:39:39 U panskýho dvora, náš Vitoušek vorá, lalalalalalalá.
00:39:48 Pocukrujeme. Tak.
00:39:53 (zpívá) Strakatý vdólečky má.
00:39:58 Volečky, Flóro, volečky.
00:40:01 A není to jedno? Ham, ham. Chutná?
00:40:14 Jako dvě hrdličky. Cukrů, cukrů, cukrů.
00:40:18 Už se nám to blíží, děti moje.
00:40:22 Nevěstinka se trošku změnila, ale svatba jako svatba, že?
00:40:37 -Ještě to pírko!
-Oh.
00:40:41 -A houpat!
-Opakuju: houpat.
00:40:46 Tak a pořádně šůrujeme! Jedu, jedu, jedu!
00:40:49 Jo, to holt není ten panskej život, kterej jste si plánovaly.
00:40:53 Opakuju: plánovaly.
00:40:56 Že radši nemlčíš, ty strašidlo jedno!
00:40:59 Nikdo si nic neplánoval.
00:41:01 Ale, ale, ale, slečinka se čílí.
00:41:05 No jo, už nebudeš paní papírožroutová!
00:41:08 Opakuju: papížo...ro...žra.
00:41:12 Šéfe, neříkejte tak těžký slova.
00:41:15 Já pak nestíhám.
00:41:17 Ále, svatba je fuč, ženich je fuč.
00:41:20 Bartoloměj si vezme si tu frňuli a budou šťastný až do smrti!
00:41:23 Opakuju: do smrti.
00:41:25 Cože? Šéfe? Jakou...tento...frňuli?
00:41:30 No jakou asi? Flórinku, ne?
00:41:34 -Opakuju: ne.
-No to tedy ne!
00:41:39 (zpívá)
00:41:41 Letěla husička, letěla zvysoka,
00:41:44 střelil do ní střelec, střelil ji do voka.
00:41:50 Do voka, do voka, trefil ji do voka...
00:41:55 Flóro! Haló, tady! Flórinko. Flóri.
00:42:07 -Tak a máme tě, potvoro!
-Au!
00:42:09 -Na něj!
-Pomóc!
00:42:16 Co se to tam děje, Stanislave?
00:42:18 Stanislave? Stando, to seš ty?
00:42:22 To jsem přece já, co blbneš?
00:42:24 Mlč, ty tajtrlíku! Všechny nás vyzradíš!
00:42:26 Pane, komplicové těch dvou ženštin nám sem pořád lezou.
00:42:30 Lezou, lezou, kdo leze, co leze.
00:42:32 Stando, dyť ta zahrada je přece v tý smlouvě.
00:42:34 Co blbneš?
00:42:36 Já ti dám smlouvu! Já ti dám Standu!
00:42:39 Já jdu za Flórinkou.
00:42:40 Na to úplně zapomeň a vypadni! Ať už tě tady víckrát nevidíme!
00:42:44 -Jau, jau!
-Takováhle špinavá.
00:42:46 Pojď sem, Stanislave, pojď sem.
00:42:47 -Jak pán poroučí.
-O jaké smlouvě to mluvil?
00:42:50 O smlouvě? Já mám pocit, že jsem nic o smlouvě neslyšel.
00:42:54 No ne, říkal: "Zahrada je ve smlouvě."
00:42:57 No, to říkal, to má pán pravdu.
00:43:00 Už to nebude jinak, než že jim ty dvě
00:43:03 za to za něco slíbily.
00:43:05 A že to s nima dokonce už i sepsaly.
00:43:08 Nechtěl jsem to ani říkat, ale když se pán ptá.
00:43:16 Kdo se moc ptá, moc se dozví.
00:43:32 -Bartoloměji, to jsem já.
-Klárko?
00:43:37 Něco pro tebe mám, ale nesmíš mi ublížit.
00:43:42 Bartoloměji, viď že mi neublížíš?
00:43:45 Přísahám. Tos byl ty?
00:43:49 Jo. Přísahal jsi. Pamatuješ? Bartoloměji.
00:43:53 To nemáš jednoho neštěstí dost?
00:43:55 Třeba mám, třeba nemám.
00:43:58 -Co to zase máš?
-Hádej.
00:44:00 Dej to sem! Dej to sem!
00:44:05 Smlouva? Todlencto?
00:44:11 Todlencto je smlouva mezi nížepodepsaným Stanislavem
00:44:14 a výšepsaným Vrtákem lesním ohledně co se týče
00:44:17 toho bodu, že aby z lesa i z domu zmizely
00:44:19 a knihu kouzel vrátily: zaprvé baba a čarodějnice Dobromila,
00:44:23 zadruhé její neteř Klára.
00:44:27 -Ty víš, kde je Klárka?
-Jo.
00:44:30 Tak co stojíš? Koukej s sebou pohnout!
00:44:48 -Klárko!
-Bartoloměji!
00:44:51 -Tetičko!
-Chlapče!
00:44:54 No tohle? No dovolte, Klárko!
00:45:00 Ale to je fajn, že jsi přišel, knihomole.
00:45:03 -Řetězů mám pořád ještě dost.
-Opakuju: dost!
00:45:07 No jo, no jo.
00:45:11 Šéfe! On mě chce kousnout!
00:45:13 Žeružel, nech toho, nebo tě srovnám!
00:45:16 Opakuju: srovnám. Šéfe, on se pomát!
00:45:18 Žeružel!
00:45:21 Šéfe! Já jsem tady!
00:45:25 Tohle nejsem já! Pomóc! Já se bojím taky.
00:45:28 Jedeš!
00:45:31 Bedřichu, pojď ke mně, pojď sem.
00:45:35 No jo. Kde jsi byl, ty kluku ušatá?
00:45:39 Počkej, počkej, počkej. Vy se znáte?
00:45:42 To je můj pes Bedřich, seznamte se.
00:45:49 Dobře, dobře. Mě taky.
00:45:51 Přišel pro nás, víte? A odvede nás teď domů.
00:45:54 No tak to teda...
00:45:57 Tak dejme tomu. Ale co za to?
00:46:02 Tak počkej, počkej. S tím nepočítej!
00:46:05 Ať mi dá tu knihu!
00:46:07 Teď se bude mít v baráku jako paní a co já tady?
00:46:12 Ať mi ji aspoň půjčí. Já bych si ji opsal.
00:46:18 Až ji najdu, tak si o tom promluvíme. Vrtáku!
00:46:23 Lesní. Vrtáku lesní. To je teda dobrý, todleto.
00:46:26 Heleďte, nebojte se. Uděláme to takhle.
00:46:29 Zastavte se u mně v krámě a složíte tam nějakou zálohu.
00:46:34 A já vám tu knihu objednám.
00:46:36 Ještě nikdy se nestalo, že bych nějakého zákazníka zklamal.
00:46:40 A teď mě omluvte, ráno mám v kostele svatbu.
00:46:45 -Bartoloměji?
-No jo.
00:46:48 Ale uvidíš. Však uvidíš. Tak já jedu.
00:46:53 Moment, stát!
00:46:56 Prej objednávka, a přitom by jednomu
00:46:59 klidně ukradl kolečko, trakař, radvánec, kotouč.
00:47:04 -A přímo před očima!
-Ale ten vám vrátím.
00:47:07 A budete si na něm moci odvézt tu objednávku. Tak nazdar!
00:47:14 Tak dělej! To je doba!
00:47:17 Tady by se to mělo někde popustit.
00:47:20 No tak to popusť, ale ať už je to hotový!
00:47:23 Za chvíli máme být v kostele.
00:47:26 Knihomol už tam určitě čeká.
00:47:35 Pardon, pane.
00:47:38 Jé, to jsi ty? Ty jsi tu?
00:47:40 A kde bych asi měl být?!
00:47:43 Ode dneška vykat a oslovovat pěkně pane, jasný?!
00:47:50 Ten Bartoloměj, ten Bartoloměj.
00:47:53 Nespolehlivý, nedochvilný. Však to se ale změní.
00:48:01 Ona už si ho Flóri postaví do latě.
00:48:06 Co čumíš? Běž připravit koně, pojedeme do kostela.
00:48:10 Ať si tam doběhne po svých, panáček.
00:48:20 -Opatrně, teta.
-Já dávám pozor.
00:48:23 Á, panebože! Au.
00:48:32 Neublížila jste si?
00:48:34 Ženská v mým věku musí už s nějakou tou havárií počítat.
00:48:38 A hele! Tak ona tam přece jenom byla.
00:48:45 Ten Vrták jeden lesní, on měl pravdu.
00:48:48 -Ale jak to?
-Dvojitý dno.
00:48:51 Sama jsem ho dala udělat, abych ji tam schovala,
00:48:54 aby byla v bezpečí.
00:48:55 A pak jsem na to zapomněla jako na smrt.
00:48:58 No jo, to víš, co já si nenapíšu.
00:49:02 A ty honem běž, utíkej!
00:49:05 -A co vy?
-My přijdem, až bude čas.
00:49:08 Já s ní napřed musím něco svými kouzly udělat.
00:49:11 Podívej se, jak vypadá.
00:49:12 Jen abyste ji těmi kouzly ještě víc nepřitížila.
00:49:15 Ale kdepak, neboj se. Teď, když mám svou knihu.
00:49:20 Tak běž už!
00:49:51 Zná-li někdo z přítomných nějaký důvod,
00:49:54 proč by Bartoloměj a Flóra neměli vstoupit ve svazek manželský,
00:49:59 ať promluví hned nebo ať navěky mlčí.
00:50:09 Nikdo? Opravdu nikdo?
00:50:17 -Ani ty, Stanislave?
-Ej, já?
00:50:21 Tedy, prosím, proč bych zrovna já, že?
00:50:29 Todlencto je smlouva mezi nížepodepsaným Stanislavem
00:50:33 a výšepsaným Vrtákem lesním.
00:50:36 Ale pozor, pozor, pozor! To nejsem já! To je podvrh!
00:50:40 To je, prosím pěkně, to je falzifikát!
00:50:43 A jak to víš, hochu?
00:50:45 Vždyť jsem tu smlouvu ani nedočetl.
00:50:48 To ale pán ani nemusí, protože já moc dobře vím...
00:50:52 Si to umím domyslet.
00:50:54 Já dokonce vím, kdo to na nás narafičil!
00:50:58 To ty dvě! Nepřejí Flóře její štěstí.
00:51:02 Ale my to tak nenecháme! My si to s nima vyřídíme,
00:51:06 že ano, souse...? Á!
00:51:12 Nebojte se, lidičky, já jsem hodnej.
00:51:15 A ty, Stando, už nelži. Nemá to cenu!
00:51:19 Už jsem ti jednou něco řek a teď si to slízneš!
00:51:22 Lidi, chyťte ho! To je von!
00:51:25 Von přepadá lidi v lese! Vyřiďte si to s ním!
00:51:29 Hlavně ať neuteče! Potrestejte ho! Chyťte ho!
00:51:33 Tady jste v kostele.
00:51:36 Stanislave, Flóro, stojíte před oltářem.
00:51:41 Mluvte konečně pravdu!
00:51:46 Dělej, pojď. Poběž!
00:51:50 Já slíbil, že řeknu pravdu. To on.
00:51:53 To on to všechno vymyslel a narafičil, Bartoloměji.
00:51:57 Tfuj, tfuj!
00:52:00 Tak se mi zdá, Bartoloměji, že z té svatby dneska asi sejde.
00:52:04 Uvidíme, velebný pane, uvidíme.
00:52:08 Čekám totiž někoho, koho mám moc rád
00:52:12 a komu bych se chtěl omluvit za všechna ta falešná podezření,
00:52:17 a komu bych chtěl před vámi říct...
00:52:28 To je ona, velebný pane.
00:52:33 To je Klárka. A tu mám moc rád!
00:52:38 Tak tedy, Bartoloměji, bereš si zde přítomnou Klárku
00:52:42 za svou ženu před Bohem a chceš při ní
00:52:45 věrně stát až do smrti?
00:52:49 Ano.
00:52:51 Klárko, bereš si zde přítomného Bartoloměje za svého muže
00:52:55 před Bohem a chceš při něm věrně stát až do smrti?
00:53:01 Ano.
00:53:07 -Klárko.
-Bartoloměji.
00:53:22 Já jsem tak šťastnej, Flórinko.
00:53:24 Ale dyť já taky.
00:53:27 Neboj, nebudeš litovat, Flóri.
00:53:31 Já ho stejně nechtěla. To pořád jenom otec.
00:53:38 (zpívá)
00:53:39 Já mám pěknou ostudu, lepší už mít nebudu,
00:53:42 mám to psáno v osudu.
00:53:47 Jak se ráno probudím, hned se řádně zostudím,
00:53:52 alespoň se nenudím.
00:53:59 Takhle to tedy bylo s knihkupcem Bartolomějem z Třeště
00:54:02 v těch dávných dobách, kdy lidé kupovali papírové knížky.
00:54:07 Ostatně i jeho příběh se zachoval v jedné z nich
00:54:10 a my jsme vám ho podle ní jenom vyprávěli.
00:54:14 I s jeho šťastným koncem.
00:54:27 -Můžu?
-Co by ne?
00:54:30 Přece se dnes nebudeme na nikoho zlobit.
00:54:32 Klárko, podívej se, koho nám sem čerti nesou.
00:54:35 -Vítej. Jsi tu sám?
-Jo.
00:54:38 A co ostatní?
00:54:40 Ale. U nás už asi nic nebude jako dřív.
00:54:43 Von náš šéf se chystá začít číst.
00:54:46 -To je mi novina!
-Jo jo jo.
00:54:48 Von je teď po knížkách jako divej.
00:54:51 Hlavně prej ty básničky, kdybys mu poslal.
00:54:56 A my s Flórou máme takovej plán.
00:54:58 My bysme chtěli takovou malou výletní restauraci.
00:55:02 Syroježka nám pomůže s vařením a já se Standou budeme roznášet.
00:55:08 Tak to my někdy přijdeme na pivo a na guláš.
00:55:10 Ale možná spíš na pečeného netopýra.
00:55:14 Ale kdepak, Bartoloměji! To už je dávno pryč.
00:55:18 -Já se i meju!
-No.
00:55:21 Poslyš, mohl bych se tě na něco hodně osobního zeptat?
00:55:26 Víš, nevadilo ti, že jsem ti ji jako přebral?
00:55:30 To by mě mrzelo.
00:55:32 Počkej, kamaráde, kohos mi přebral?
00:55:35 -No přece tu, Flóru.
-Jo takhle.
00:55:41 -Jo takhle!
-No takhle.
00:55:43 No tak to tedy, kamaráde, to tedy, abych pravdu řekl,
00:55:47 to bych ti měl vlastně poděkovat.
00:55:52 (zpěv)
00:55:54 Ano, i ten nevychovanec.
00:55:56 I nevychovanec se časem vychová,
00:55:59 ať pochází z Hrdlořez či Smíchova.
00:56:05 Ba on i ten neotesanec.
00:56:08 I neotesanec se časem otesá,
00:56:12 do způsobů vkrade se mu noblesa.
00:56:18 I ten malý neomalenec.
00:56:21 I neomalenec se jednou omalí,
00:56:27 bývá to však proces velmi pomalý.
00:56:32 Zvolna tedy z nezpůsoby.
00:56:35 Z nezpůsoby roste způsoba,
00:56:39 na světě však není místo pro oba.
00:56:50 Skryté titulky Alena Fenclová
Pohádku Tajemná truhla napsal jako svůj televizní pohádkový debut Jiří Dědeček. Obdařil ji svojí typickou poetikou (však také součástí pohádky je i celá řada písniček s texty Jiřího Dědečka a s hudbou Jaroslava Nováka), neméně svébytným humorem a přes všechnu snahu o pohádkovou nadčasovost i vždy přítomným sklonem k aktualizaci a k současnému cítění.
Pohádka vypráví příběh tak trochu nepraktického knihkupce Bartoloměje, který se rozhodne skoncovat se svým staromládeneckým způsobem života. Vše se odehrává v době, kdy být knihkupcem znamenalo výborné postavení a zajištění a tak není divu, že knihkupcův sluha Stanislav čile, avšak nenápadně, nabízí jako ideální partii svou dceru Flóru. Právě v tu chvíli se však Bartoloměj seznámí s půvabnou Klárkou, která si přichází koupit knížku o A do toho všeho se zamotá ještě Klárčina teta, která je tak trochu čarodějnice a celá partička nebezpečných lesních strašidel v čele s Vrtákem lesním. K tomu je třeba zmínit ještě jednu významnou rekvizitu – je jí tetina tak trochu tajemná truhla. Ona totiž prázdná je a přitom vlastně vůbec prázdná není.
V pohádce si s chutí zahrál Jan Hrušínský knihkupce Bartoloměje a Lucie Černíková jeho milou Klárku. K dalším rolím, s nemenším espritem, přistoupili Miroslav Vladyka, Renata Rychlá, Jaroslava Obermaierová, Miroslav Táborský, Magdalena a Karel Zimovi a další. To vše pod taktovkou režiséra Jaroslava Hanuše.
