Udržitelnost

Co je to mrtvé zboží a jak s ním nakládat?

20. 11. 2017

„Deadstock“ neboli „mrtvé zboží“ je termín, kterým se označuje neprodané oblečení nebo obuv. Tyhle kousky pak často leží ve skladech, ale neprodávají se – nejsou totiž už trendy.

Co všechno deadstock znamená, jak se s ním dá pracovat a jak se v českých podmínkách pracuje s recyklací textilu? Vyzpovídali jsme pro vás módní tvůrkyni Lenku Vackovou, která se tímto fenoménem dlouhodobě zabývá.

Ahoj Lenko, ve svojí tvorbě se dlouhodobě zabýváš trvalou udržitelností, recyklací a upcyklací, jak ses k tomuto tématu dostala?

To je častá otázka, vždy mě donutí k zamyšlení, jak to celé vlastně vzniklo. Nebylo to tak, že bych si jednoho dne (když to začalo být moderní) řekla, že ode dneška budu dělat jenom z recyklovaných materiálů. Dospěla jsem k tomu celkovým způsobem života, který vedu.

Nedává smysl dělat recyklovaný, udržitelný design a v „soukromém“ životě se chovat jako běžný konzument. Už jsem narazila na pár tvůrců, kteří to tak mají, ale pro mě to potom není moc věrohodné a vnímám to pak jenom jako další trend. Celkově nemám ráda, když se čímkoliv plýtvá. Přijde mi padlé na hlavu vkládat energii a suroviny na výrobu něčeho (nejenom oblečení), co potom bez mrknutí oka vyhodíme a vesele vyrobíme znovu. To je bezohledné, hlavně k přírodě. Obzvlášť když se kolem nás už plno věcí válí vyrobených. Stačí se koukat kolem sebe. Nedělá mi problém jíst jídlo z popelnice, nějakou dobu jsem se živila z velké části jenom tak (tzv. freeganism nebo dumpsterdiving, poznámka autorky). Protože se ze supermarketů vyhazuje každý den velké množství jídla, kterému naprosto nic není a má třeba jenom porušený obal.

Jaká je tvoje spolupráce s českou firmou, která se zabývá recyklací textilu, a jak vůbec takový provoz funguje?

Tato spolupráce započala mou diplomovou prací. Tehdy to byl takový můj výmysl, o kterém jsem vůbec nevěděla, jak dopadne. Už to bude skoro rok od první návštěvy této firmy, která mi vlastně tak trochu převrátila život. No a dopadlo to tak, že jsem se přestěhovala z Prahy do Klatov, kde tenhle provoz sídlí, protože jsme spolupráci s koncem školy neuzavřeli, ale naopak prohloubili. Nikdy předtím jsem v Klatovech ani nebyla.

Každé ráno vstávám na šestou do práce, kde se recykluje textil ve velkém měřítku – průmyslově. Je to několik tun denně, a to jsme jedna z nejmenších firem. Firma je zaměřená hlavně na netkané textilie, chtěli bychom ale zkusit také vyrábět vlastní tkané textilie z recyklátu a pokusit se vyrábět i příze. No a protože je málo pracovních sil, což je docela problém, tak pracujeme i u linky ve výrobě nebo jinak vypomáháme. Máme vlastní zařízení, které odpadní textil, krátce řečeno, rozmělní na malé kousky a na vlákna. Tato vlákna se potom zpět vpichováním zpevňují a tím vzniká „nový“ materiál. Netkaná textilie.

Jaké máš v rámci této práce plány a co už se realizuje?

Už jsem to trochu nakousla v předchozí otázce. V současné době vymýšlíme nové věci, které by se daly z recyklátu vyrábět nejenom pro autoprůmysl, čalounictví nebo stavebníky, jako doposud. Plánujeme jejich prodej. Chceme se více zaměřit na člověka a jeho životní styl. Zkusit i osvětu v rámci této problematiky, třeba ve formě workshopů nebo přednášek. Otázkou zůstává to, jestli o věci a akce bude zájem. Přece jenom jsou Klatovy menší, průmyslovější město. Ale uvidíme, samozřejmě nechceme zůstat jenom „offline“.

Co je to deadstock a jak se s ním obvykle pracuje?

Deadstock je doslova „mrtvá zásoba“. To jsou materiály i hotové věci, pro které se nenašlo upotřebení. Vzniká nadprodukcí. Většina firem toho dnes vyrábí více, než se dokáže reálně spotřebovat. Způsobuje to více faktorů. Jedním (a možná tím největším) jsou neustále se měnící trendy. Pokud bychom nenásledovali trendy, vydržela by nám jedna kvalitní věc třeba celý život. To ale neděláme, a tak vzniká deadstock. Jeho malá část potom (pokud se neprodá ve slevách) putuje do second handů a zbytek na skládky nebo do spaloven. To, jak jistě víme, nevalně ovlivňuje naše životní prostředí. A měřítko znečištění je extrémně vysoké. To už tak jistě asi nevíme, jinak by se to nemohlo dít. Je to postavené na hlavu.

Pracuješ s ním konkrétně i ty nebo bys v budoucnu ráda? A co by to obnášelo?

I my v továrně máme deadstock vlastních výrobků – role metráže. Jsou to materiály, které mají například větší gramáž nebo jiné vlastnosti, které neodpovídají požadavkům odběratele, a jednoduše se tolik nepovedly. Z některých se snažíme vyrobit něco jiného, některé se prodají levněji, pro některé odbyt není.

A to je super na naší výrobě – neprodukujeme skoro žádný odpad. Vše jsme schopni znovu recyklovat a také se o to v nejvyšším možném měřítku snažíme. Pokud by byla možnost pracovat i v jiné formě s deadstockem, rozhodně bych se tomu nebránila. Naopak mám hodně nápadů, které jenom bohužel nemám vůbec čas realizovat.

Jaký je tvůj postoj k oblékání a co konkrétně bychom našli u tebe v šatníku?

Mám ráda hezké a kvalitní oblečení. Poslední dobou pozoruji, že čím více o módním průmyslu vím, tím více si ho tak nějak držím od těla. Asi je to i tím, že kvůli své práci myslím na oblečení od rána do večera a tím spíš chci co nejvíc ostatního času myslet na něco jiného. Proto mě vlastní oblečení někdy hodně otravuje. U mě v šatníku můžete tedy úplně nepřekvapivě narazit na většinu věcí z druhé ruky. A ten zbytek buď vyráběli moji přátelé, nebo jsem si je přivezla ze stáže jako vzorky ze studia, ve kterém jsem pracovala, a stalo se proto mou oblíbenou značkou. Protože ho také vyrábí moji přátelé :)

Myslíš si, že upcyklace, recyklace a podobné směry mají širší uplatnění a velkou budoucnost, nebo zůstanou spíše okrajovými „žánry“ jako alternativa rychlé módy?

Na tohle bych ráda znala odpověď. Přijde mi, že se lidé začínají obracet k původním hodnotám. Na druhou stranu si uvědomuji, že to může být lidmi, které mám v okolí svojí bubliny. Může to být třeba i česká nebo evropská bublina, nejenom podobně smýšlející lidé kolem mě. Když přemýšlím, jakým způsobem je zvyklá žít například velká většina lidí v USA, jakým způsobem konzumují a jaké jsou jejich společenské návyky, nejsem si ničím jistá.

Co bys poradila běžnému zákazníkovi, který by chtěl aspoň částečně a v rámci svých možností přistupovat k módě a oblékání zodpovědněji?

Aby přemýšlel, protože všechno spolu souvisí.

Text: Jana Patočková