Metro

Milostný trojúhelník v podobě atraktivní ženy, jejího životem uondaného manžela a bohatého bezskrupulózního milence představuje zápletku téměř banální. Milostný příběh se však zvrtne v nečekané drama, když se oba sokové ocitnou ve stejném vagonu metra v moskevské ranní špičce, které se řítí přímo do katastrofální potopy. Na původní rodinnou krizi se tak rychle nabaluje masový boj cestujících o přežití, jenž se svádí v potemnělých tunelech, skýtajících nejedno překvapení.

Půdorys ruského filmu obnovuje to nejlepší z populárních katastrofických formátů jako Dobrodružství Poseidonu (1972) či Denní světlo (1996), které přesazuje pro 21. století do mnohem dynamičtější a pro ruskou kinematografii typicky syrovější polohy. Kineticky vyvedený film si s nadhledem pohrává s pravidly žánru, přitom mu nechybí dramatický spád. V prvním plánu sledujeme zkoušku mezilidských vztahů, které dohromady svádí kalamita. Ve druhém plánu Metro vypovídá o rozpadu zaostalé infrastruktury a společenských nešvarech ruské společnosti, kriticky ovšem také upozorňuje na odvrácenou stranu nezkrotné urbanizace.