Architekt Petr Kunc
„Božena žila ve velice chudých kulisách, nicméně se nechovala jako chudý člověk“
Jak se do Vaší práce promítla tehdejší doba?
Jako filmoví architekti musíme sloužit textu: pro mě ten text a doba, do které to bylo posazené, byly zcela určující. Biedermeier je fascinující období. Tedy… když jsem se tedy poprvé dozvěděl, že to je tato doba, tak jsem byl zděšený. Výtvarně mi přišla velice měšťácká s velmi falešnými interiéry.
Co se podle Vás podepsalo na vzniku biedermeieru? A jak jste si k němu Vy sám posléze našel vztah?
Vychází to ze společenské situace, kdy vrstva lidí, kteří nebyli urozeného původu začala napodobovat zámky a aristokratický způsob života. Ale to, co funguje na zámku, nemůže fungovat v měšťanském bytě. Ten rozměr oken, dveří, místností je úplně jiný… Kouzlo doby v tom pak najdete, když jdete do hloubky. V tomto období byl obrovský rozvoj techniky, objevovalo se spoustu nových vynálezů.
Co jste si říkal, když jste poprvé četl scénář?
Když jsem dostal scénář, tak došlo k uvědomění si rozsahu toho projektu. Měli jsme sto devatenáct prostředí, kombinovaných exteriérů a interiérů. Z toho textu pak jasně vyšla atmosféra: velmi temná, vážná, až mysteriózní. Božena žila ve velice chudých kulisách, nicméně se nechovala jako chudý člověk. Tak vzniká určité napětí, které jsme se tam snažili dostat. Občas se mi podařilo prosadit alespoň rekvizitu, nebo obrázek, nebo drobnost kterým jsem chtěl ukázat, že Božena nebyla pouze chudá spisovatelka, ale že to byl člověk, který měl vychování ze zámku a jistý rozhled, který nebyl v tu dobu zcela běžný. Chtěli jsme tedy, aby bylo vidět, že v bytě není pouze bída, ale podtrhnout tu bídu tím, že tam třeba ještě v rohu bude malé zrcadlo ve zlatém rámu. To si mohla odněkud odnést, nebo to mohl být dar, to už si divák musí domyslet.
Byla práce v něčem odlišná od ostatních vašich projektů?
Ano, jednak rozsahem, který dělal již zmíněných sto devatenáct prostředí. A pak musím vypíchnout výpravu, která pod vedením pana Petříka provedla velmi širokou rešerší historických předmětů, nábytku a vybavila ty dekorace skutečně špičkovým zařízením. To odpovídalo nejen době, ale také opotřebení, které jsme potřebovali při společenském sestupu Boženy. Kvůli jejímu postupnému chudnutí jsme potřebovali nábytek, který je už rozvrzaný a záplatovaný. To všechno výprava dodala, když pracovala nejen s Muzeem Boženy Němcové a fundusem, ale také se zámky a rekvizitním skladem ve Vídni, což bylo asi poprvé v historii České televize. Byla tam obrovská pokora vůči tomu textu, všichni totiž víme, že papír snese všechno, ale zrealizovat to tak, aby divák věřil tomu, co vidí, to je úplně jiná písnička.
