Československá televize měla od svých počátků štěstí na mimořádné tvůrce televizní zábavy a o nich bude vyprávět J. Hanzlík (2013). Režie P. Vantuch
00:00:19 Vítám vás, milí televizní diváci.
00:00:23 Zdeněk Podskalský a Ján Roháč. Dvě autority,
00:00:26 dvě režisérské osobnosti, dvě hvězdy,
00:00:29 jejichž pořady prošel každý, kdo v české televizí zábavě
00:00:33 opravdu něco znamenal.
00:00:36 Roháč a Podskalský byly zcela odlišné osobnosti
00:00:39 se značně rozdílným přístupem k tvorbě.
00:00:43 A přesto tak trochu patří k sobě, protože natáčeli
00:00:45 ve stejné době, stejné žánry, stejné typy pořadů.
00:00:49 Byli to skuteční souputníci. A společné je pro ně i to,
00:00:53 že oba po sobě zanechali jednoho potomka
00:00:56 a tyto jejich děti zůstaly u otcovské profese.
00:01:01 A já už ve studiu vítám Kateřinu Kergalovou,
00:01:04 což je dcera Janíka Roháče, vítám vás.
00:01:07 Děkuju moc, děkuju.
00:01:09 A Zdeňka Podskalského mladšího.
00:01:11 Děti většinou vidí své rodiče velmi kriticky,
00:01:13 tak jací byli vaši otcové? Myslím tím po profesní stránce.
00:01:17 Tak já bych nejdřív chtěla říct, že všechny ty zážitky
00:01:21 už vím jenom z doslechu, protože jsem byla malá,
00:01:23 když táta zemřel, ale co se týká pracovního nasazení,
00:01:27 tak on byl perfekcionalista, měl cit na to,
00:01:35 že věděl, která věc by mohla uspět,
00:01:38 která ne, prostě dokázal vyndat
00:01:40 třeba už hotovou písničku, protože věděl,
00:01:42 že to tam prostě nepůjde. A měl autoritu.
00:01:45 A to si myslím, že si ho kolegové velmi vážili.
00:01:48 Prostě měl dar toho citu pro to, aby to ten divák
00:01:52 vzal co nejlíp.
-Já si myslím, že můj táta
00:01:57 byl hodně opačný, měl povahu naprosto opačnou.
00:02:00 Dokonce byl svým způsobem zázrak,
00:02:02 že někdo může s takovou povahou, jako měl táta,
00:02:04 dělat režii a jednat s lidma.
00:02:07 Ale on jaksi využíval toho, že ho měli rádi lidi.
00:02:10 A měl takový druh výrazu, nebo úsměvu,
00:02:15 kterým si lidi naklonil. Takže všechno,
00:02:18 čeho on dosáhal, tak toho dosáhl jenom proto,
00:02:20 že ho lidi měli rádi a šli mu na ruku.
00:02:22 Takže on si vybíral herce, kterých si vážil.
00:02:25 A nemuseli nic předstírat.
00:02:27 Oni ho prostě měli rádi a udělali by pro něj cokoliv.
00:02:29 Tady v tom momentě si myslím, že naši tatínkové
00:02:32 byli dost podobní, protože co se týká
00:02:34 těch pracovních nadstandardních vztahů, tak ty on taky měl.
00:02:38 Traduje se, že každé natáčení se začalo,
00:02:42 že se otevřelo šampaňský, na place musela být pohoda,
00:02:46 s každým si popovídal, s každým se pozdravil,
00:02:50 každému poděkoval a myslím, že ten štáb si toho dost vážil.
00:02:53 Toho klidu na place. A pak ta práce podle toho vypadala.
00:02:57 Já jsem dokonce pracoval s panem Roháčem,
00:03:00 protože když mi bylo nějakých 22,
00:03:03 tak jsem byl asistent tady v televizi.
00:03:05 A mě přidělili k panu Roháčovi. A zajímavé je,
00:03:08 že tehdy si toho člověk nevážil, toho si člověk váží teď.
00:03:11 A říká si, že mu mohl stát za zády, mohl odkoukat,
00:03:14 jak dokázal ten štáb držet na uzdě, aby se nerozhádal,
00:03:17 aby tam byla dobrá nálada.
00:03:19 Pamatuji se na jednu historku, ale ta byla opravdu strašná.
00:03:23 Já jsem tehdy dělal nějaký přijímačky,
00:03:25 takže jsem se furt učil a měl jsem pořád někde
00:03:28 otevřený nějaký knížky. A místo toho, abych dával pozor,
00:03:31 co pan Roháč chce, tak jsem jednou takhle seděl
00:03:33 a točil se poslední záběr povídky.
00:03:36 A už byla noc, všichni byli strašně unavení
00:03:39 a v jednu chvíli, v polovině toho záběru
00:03:42 pan Roháč zařval: "Stop!" Všichni koukali, co se děje.
00:03:45 A on přešel tu scénu a u stolku, který hrál,
00:03:50 který byl v záběru, kde seděli herci kolem něj,
00:03:53 tam byla otevřená ta moje skripta.
00:03:56 Tak on je vzal takhle do dvou prstů
00:03:58 a šel strašně pomalu přes celý ten plac.
00:04:02 A položil ta skripta přede mne. No, styděl jsem se hrozně.
00:04:05 Jenže potom byl konec natáčení a pan Roháč obešel celý štáb,
00:04:10 všem dal ruku, všem osobně poděkoval,
00:04:13 každý dostal dárek, mně taky samozřejmě,
00:04:16 ale ne ironicky. On už na to zapomněl.
00:04:18 On byl takový grand. Takový gróf.
00:04:21 Já ještě vidím jeden rozdíl mezi vašimi otci.
00:04:24 Váš tatínek, bych řekl, byl mírně horníčkovsky nešikovný,
00:04:29 v privátním životě, zatímco Zdeněk Podskalský,
00:04:33 to byl hračička, který měl dokonce v Malenicích
00:04:37 truhlářskou dílnu a tak dále. Je to pravda?
00:04:40 Je to pravda. On vynikal v technických věcech,
00:04:44 co se týká triků v písničkách a tak,
00:04:47 ale co se týká, abych to řekla jednoduše -
00:04:52 doma neuměl vyměnit snad ani žárovku, neuměl zapnout pračku.
00:04:56 Na to se všechno volali lidi. To šlo absolutně mimo něj.
00:05:00 Ale co se týká těch technických televizních věcí,
00:05:03 tak to si myslím, že na to, jaké tenkrát byly možnosti
00:05:06 měl úžasný nápady. Tohle mě právě fascinovalo.
00:05:10 Protože já jsem je samozřejmě porovnával.
00:05:13 Pana Roháče a otce a viděl jsem ten rozdíl.
00:05:16 To bylo do očí bijící. Jak pan Roháč
00:05:19 si pořád hraje s elektronikou, se složitými věcmi ve střižnách,
00:05:22 zkoumal ty možnosti obrazu a střihu.
00:05:26 A mně bylo divný, že ten táta, který k tomu má vztah
00:05:29 a byl by schopen těm věcem rozumět, že to vlastně nedělá.
00:05:32 Ale ono to zřejmě vyplynulo z toho,
00:05:35 že ta kulisa té jeho práce byl většinou přelom století -
00:05:39 šantán, kabaret a tanečnice, tak on to zřejmě nepotřeboval.
00:05:42 Nicméně, já jsem strašně záviděl, že pan Roháč
00:05:45 uměl s těmato věcma dělat.
00:05:48 Ona je ještě jedna zajímavá věc, že tatínek
00:05:50 jakoby ty technické věci nerealizoval při natáčení,
00:05:53 tak on si to všechno bral domů!
00:05:55 On trávil spoustu času v dílně. Říkal:
00:05:58 "Moje prokletí je, že každý člověk, každý autor
00:06:00 ráno vstane a začne psát a já vezmu šroubovák a jdu do dílny.
00:06:06 Nicméně to byla jeho vášeň, on měl tyhle ty
00:06:08 manuální věci strašně rád. Já si pamatuju,
00:06:10 jako dítě, když mi bylo nějakých pět let,
00:06:13 tak jsem v Malenicích na poličce objevil krabičku.
00:06:15 A tam bylo napsáno PLAČÍCÍ STROJ.
00:06:18 A on tam nějak nebyl, neměl jsem možnost se ho zeptat.
00:06:21 A přemýšlel jsem, co to je PLAČÍCÍ STROJ.
00:06:24 Tak až po mnoha letech, když už jsem byl dospělý,
00:06:27 tak jsem viděl ZTRACENOU REVUE a tam je klaun,
00:06:29 kterému v tu chvíli vytrysknou slzy
00:06:32 jako v ostřikovači v autě.
00:06:35 Tak pak jsem pochopil, co je to PLAČÍCÍ STROJ.
00:06:38 Blízkými spolupracovníky obou režisérů byli mí další hosté.
00:06:43 Dramaturg a scénárista Gustav Oplustil. Ahoj.
00:06:46 -Ano, dobrý den.
-A tehdy střihač,
00:06:49 dnes taky režisér - Pavel Vantuch.
00:06:52 Pánové, řekněte mně, co tihle ti dva režiséři,
00:06:55 Roháč a Podskalský měli společného?
00:06:59 Tak společného měli to, že oba dva dělali
00:07:01 vysoce kvalitní zábavu.
-To zaprvé.
00:07:04 Zadruhé, že dokázali vytvořit vždycky vynikající atmosféru,
00:07:09 takže k tomu všichni přistupovali bez nějakých obav,
00:07:13 že by říkali něco z cesty. To oni na to
00:07:16 dokázali včas upozornit. A to velmi delikátně.
00:07:20 Třeba Zdeněk řekl: "Moment, stop.
00:07:24 Tam s tím světlem něco je. Spravte to tam, jo?"
00:07:27 A šel bokem a vysvětlil tomu herci, nebo herečce,
00:07:31 co tam udělala špatně. "Tak už je to v pořádku,
00:07:34 můžeme to zopakovat." A takovým způsobem přistupoval.
00:07:39 To se mi velmi líbilo. Spolupracovat se
00:07:42 Zdeňkem Podskalským, to byla radost nad radost.
00:07:46 Protože na to se člověk těšil.
00:07:49 Spolupracovat s Jankem Roháčem bylo totéž,
00:07:53 ale musel být připravený na to, že tam budou určité změny,
00:07:58 které se nečekaly. Janko byl takový tvůrčí.
00:08:04 Pořád něco vymýšlel a působil dojmem,
00:08:08 že je velmi přístupný k připomínkám.
00:08:11 Takže všichni, co přicházeli, říkali:
00:08:13 "Mohlo by tam být tohle, nebo tohle."
00:08:15 Tak Janko vždycky: "To je výborný nápad!
00:08:18 Ale ten si schováme až na jindy." Takže vlastně oba
00:08:22 uměli vytvořit znamenitou atmosféru a v tom byli taky stejný.
00:08:27 A teď mi řekněte, v čem ti dva byli rozdílní?
00:08:32 Rozdíl byl v tom, že Zdeněk Podskalský vystudoval
00:08:36 filmovou režii a Janík Roháč divadelní režii.
00:08:40 A k tomu bych řekl jednu věc. Já jsem s ním jednou
00:08:43 jel pracovat do Bratislavy, jeli jsme v noci,
00:08:47 celý den jsme pracovali ve studiu, v noci jsme se zase vraceli,
00:08:51 měli jsme lůžkový vůz a Janík mně celou cestu
00:08:57 tam a zpátky vyprávěl o svém životě.
00:09:01 Což bylo nesmírně zajímavé, protože třeba řekl:
00:09:05 "Kdyby mně Vladimír Dvořák udělal cokoliv špatného,
00:09:09 tak dopředu to má odpuštěno do konce života za to,
00:09:13 že mě přivedl k Janu Werichovi jako režiséra.
00:09:17 Janík zkoušel to představení a přišla nějaká scéna,
00:09:22 kdy pan Roháč říkal panu Werichovi:
00:09:26 "Mně by se líbilo, kdybyste se teď otočil CHRBTOM."
00:09:31 A pan Werich se takhle podíval a říká:
00:09:35 "Neviem, čo je chrbát." A Janík mi říkal:
00:09:38 "Já jsem věděl, že teď mi jde o život.
00:09:41 Teď jsem nevěděl, co říct. A pak říkám:
00:09:43 U vás je to HŘBET. A dal jsem si záležet na tom Ř.
00:09:49 A u nás je to CHRBÁT." A pan Werich říkal:
00:09:54 "Teď už vím, teď můžu hrát." A pak to pokračovalo.
00:09:58 Janík říkal panu Werichovi: "Teď, kdybyste vylezl
00:10:01 po tom žebříku, sedl si na tu kládu
00:10:04 a tak jako lehce klátil nožičkama." A pan Werich
00:10:07 se zase podíval do té tmy a říká:
00:10:11 "A víte, že se mně nechce." A Janík říká:
00:10:15 "Koho jste si najali jako režiséra tohoto představení? Mňa.
00:10:20 Až to budete režírovat sám, tak si dělejte, co chcete."
00:10:24 A Werich se mu omluvil. A od té doby se datuje
00:10:28 vznik jejich celoživotního přátelství.
00:10:31 A pak ještě jedna věc. Když jsme vystupovali z vlaku
00:10:34 na Hlavním nádraží, tak Janík říká:
00:10:36 "Nevíte, proč my dva jsme si vzali lůžkový vůz?"
00:10:41 Společného měli ještě potom to, že oba získali
00:10:46 vysoké vyznamenání na světovém festivalu
00:10:49 ZÁBAVNÉ TELEVIZNÍ TVORBY V MONTREUX ve Švýcarsku.
00:10:52 Oba se toho zúčastnili. Zdeněk ZTRACENOU REVUE,
00:10:57 což bylo představení, které bylo naprosto výjimečné
00:11:01 a od těch dob se říkalo, že existuje takzvaná "česká škola".
00:11:06 Česká škola ovšem vznikla tím, řekl bych z nouze,
00:11:10 protože Zdeněk Podskalský dostal za úkol
00:11:14 udělat část silvestrovského pořadu a že bude točit ZTRACENOU REVUE.
00:11:18 A zjistilo se, že nemáme k dispozici studio.
00:11:22 A tak Zdeněk říkal: "Tak to natočíme v reálu."
00:11:27 A takhle se ty písničky pojaly a vytvářely
00:11:31 a najednou všichni zírali: "Tohle to tady ještě nebylo."
00:11:36 A tím pádem to přispělo k tomu, že vznikla česká škola
00:11:40 a vyznamenání na světovém festivalu.
00:11:43 A Janík byl oceněn za KOMICKÝ BALET,
00:11:46 který se jmenoval ZÁSKOK. A hezké bylo,
00:11:49 že když jsme to dotočili, sestříhli,
00:11:52 tak se na to Janík podíval a řekl:
00:11:55 "Tak jsme se s tím nadřeli a nakonec to zase je dobrý."
00:12:04 Podskalský měl vynikající nápady.
00:12:07 Točil například na Barrandově nějaký film.
00:12:10 Nastala pauza, byla postavená dekorace
00:12:13 a Zdeněk přišel s tím, že bychom to mohli využít
00:12:16 a mohli bychom tam něco natočit. No ale co?
00:12:20 Říká: "No, udělejme takovou věc, že uděláme takový
00:12:23 první CK muzikál. Vezmeme takový ty písničky
00:12:26 ze starých šantánů a všechno a vezmeme si třeba
00:12:29 BLÁZINEC V PRVNÍM POSCHODÍ, prošpikujeme to těma písničkama
00:12:34 a vznikne PRVNÍ CK MUZIKÁL. To udělal
00:12:38 a byl kus silvestrovského programu hotov.
00:12:42 A bylo to pro TELEVIZI zadarmo, protože nemuseli platit dekoraci,
00:12:45 ani nájem, prostě nic - všechno bylo postaveno.
00:12:49 Jenom zaplatili herce.
00:13:26 Smutný býti, když je bída, to prý pán Bůh zapomíná,
00:13:33 proto ctěme veselo, na starosti času dost!
00:13:43 A víte, že ve slovenském Pováží je turistická oblast,
00:13:46 která se nazývá PODSKALSKÝ ROHÁČ?
-Tam musí být krásně, co?
00:13:52 Ozval se můj další host, Pavlína Filipovská.
00:13:55 Já tě vítám.-Děkuji. A Eda Hrubeš.
00:13:58 Vy jste s oběma pány byli, řekl bych, v soukromí přátelé.
00:14:02 A jeden z nich bydlel ve věži, tak někde u nebe,
00:14:07 a druhý bydlel v ulici U Andělky.
00:14:11 -No, to bylo u nás.
-To bylo u vás.
00:14:13 My jsme byli velmi vydařená ulička, řekl bych.
00:14:16 Adresa U Andělky, to byla adresa známá tím,
00:14:19 že u Janíka Roháče to žilo.
-Ano, ano.
00:14:22 Děly se tam nádherné věci. Já měl většinou konflikt s Janíkem,
00:14:28 protože jsem si o půl jedné, v jednu dovolil říct:
00:14:31 "Janíku, já už nemůžu." "No, Edo, co je to?"
00:14:35 Ale jinak to byl ten nejlepší kamarád.
00:14:37 On miloval lidi kolem sebe, takže tam večírky začaly,
00:14:40 dejme tomu ve čtyři odpoledne, pak se to protáhlo,
00:14:44 já jsem tedy vypadl, a z vyprávění vím,
00:14:46 že se třeba ve čtyři ráno ještě šlo k Melíškům,
00:14:50 to byl další soused.
-To byla léčba.
00:14:53 Ano, tam byla zelňačka, protože ta je na to nejlepší.
00:14:56 Ale on ten Janík, kromě toho, že miloval lidi,
00:14:59 tak on i v práci byl zase geniální v tom,
00:15:02 že on si dovedl poradit s každou situací
00:15:08 a dodneška se citují jeho hlášky, který měl.
00:15:13 TĚŽKÁ SPOLUPRÁCE. Když ho štáb naštval,
00:15:15 tak říkal TĚŽKÁ SPOLUPRÁCE. On neřval.
00:15:19 Nebo BOHUŽEL, BYLO TO PERFEKTNÍ. To byl jeho obvyklý slogan,
00:15:24 který ovšem on používal cíleně, protože, já nevím,
00:15:28 mladí si asi nevzpomenou, co to bylo HSTD.
00:15:32 Hlavní správa tiskového dozoru. My mladí to víme.
00:15:36 -Já už taky.
-Ty už teď taky.-Z vyprávění.
00:15:40 To vždycky přišel takový pán a ten rozhodl,
00:15:43 jestli vůbec ten pořad smí spatřit světlo našich obrazovek, nebo ne.
00:15:48 Janík objevil geniální fintu. Když se začalo rozsvěcet,
00:15:52 po skončení promítání, tak on vstal a říkal:
00:15:55 "Bohužel, bylo to perfektní." A to se potom blbě říkalo
00:16:00 cenzorovi. To vůbec neexistuje!
00:16:03 Ale jednou na to dojel. Franta Ringo Čech
00:16:07 napsal písničku a tou končil nějaký pořad.
00:16:10 A byla to taková parodie na naše český rockery.
00:16:13 Takže byli oblečení v takových utíkáčkách.
00:16:16 A tu narolovanou rádiovku, což je znak pracoviště.
00:16:26 A když to skončilo, tak Roháč nestačil říct:
00:16:30 "Bohužel, bylo to perfektní." A cenzor vstal a konec.
00:16:35 My jsme nemohli pochopit, co se mu na tom nelíbilo.
00:16:37 Vždyť to bylo takové lidové, české, ta rádiovka v tom.
00:16:41 Až když jsem potom šli, tak cenzor šel k věšáku,
00:16:45 oblékl si přes sebe ten samý utíkáček a narazil si
00:16:48 narolovanou rádiovku, tak tam bohužel Janíkovi
00:16:51 ta duchaplnost nestačila.
-Tak to byly vzpomínky na Andělku.
00:16:56 A jaké to bylo ve věži u Podskalských?
00:16:59 Tak z Andělky po hodně schodech až do věže.
00:17:03 Já jsem díky spolupráci s panem režisérem Podskalským
00:17:06 získala nejen úžasného režiséra, moudrýho rádce...
00:17:11 -Tatínka!
-Ano, to je pravda.
00:17:15 Protože on byl tak laskavý, až otcovsky moudrý,
00:17:18 ale byla s ním velikánská legrace.
00:17:22 On zval některé z vyvolených, kteří mu byli v tu chvíli
00:17:28 milejší než ti ostatní a tak, vybíral si velice,
00:17:32 tak pozval do věže. Byly to vždycky krásný chvíle,
00:17:36 který jsem tam strávila. A jednou jsem byla taky pozvána,
00:17:41 tak jsem přišla a najednou jsem se zarazila.
00:17:46 Bylo po Vánocích a pan režisér Podskalský
00:17:50 měl na té hlavní stěně, takhle nad kanapátkem,
00:17:55 fotografii s velice přísnou, ale s velice přísnou,
00:17:57 ale velmi přísnou nádhernou Jiřinkou Jiráskovou!
00:18:06 A ta Jířa tak zpoza kanapátka koukala.
00:18:10 Tak to mě zarazilo. A on říkal:
00:18:12 "No, Pavluš, vidíte to. To ta mrcha Veškrnová
00:18:17 mi dala k Vánocům a trvala na tom,
00:18:21 že Jiřinka bude mít takové výsadní pověšení.
00:18:26 Jiřina Jirásková jednu říkala Podskalskýmu:
00:18:28 "Ty, Zdeňku, víš, že ty mě někdy štveš?
00:18:31 Ty máš permanentně dobrou náladu." A Zdeněk říkal:
00:18:34 "Jiřinko, vždyť já ráno vstanu, jdu do koupelny,
00:18:39 otočím kohoutek a ona teče voda! Já jdu, otočím vypínačem
00:18:45 a rozsvítí se světlo! No není to nádhera?"
00:18:51 Jan Roháč měl docela široký rozptyl ve své práci.
00:18:55 Jeden čas se docela intenzívně věnoval
00:18:57 práci v DIVADLE SEMAFOR. A o tom by nám jistě
00:19:01 mohl něco říct můj další host, pan Jiří Suchý.
00:19:04 Co bych mohl o něm říct? Jedině samý dobrý věci.
00:19:09 I když to vlastně začalo trochu nešťastně.
00:19:11 My jsme se povodně nepohodli.
00:19:15 Ján Roháč režíroval v SEMAFORU
00:19:20 a my jsme si v tomhle tom nerozuměli.
00:19:22 On byl muž efektů. Tam byly lesklý saka,
00:19:25 hodně světla, všechno bylo takový jako na efekt
00:19:31 a já to neměl moc rád. Já jsem to měl radši,
00:19:35 když to bylo takový chudobný a tak.
00:19:38 Tak jsme se pořád hádali a nakonec to dopadlo tak,
00:19:42 že on od nás odešel, přešel do jiné skupiny
00:19:45 k Šimkovi a Grossmannovi. Takže měl právo na nás zanevřít.
00:19:50 Já jsem se potom dozvěděl, že v době,
00:19:53 kdy jsem měl ty všechny možný zákazy,
00:19:56 tak že on na všech možných místech za mě bojoval.
00:20:00 Byl prostě velmi noblesní. Třeba už to -
00:20:03 on chodil na všechny naše premiéry a samozřejmě mohl
00:20:07 se po premiéře vypařit a nevejít s námi v kontakt.
00:20:15 On pokaždé přišel, zaklepal, otevřel dveře
00:20:18 a řekl: "Bylo to bohužel dobré." A zavřel.
00:20:24 Zajímavá věc - v době mých totálních zákazů
00:20:27 v televizi, došlo k takovému omylu,
00:20:30 že vzešel jakýsi příkaz do televize,
00:20:35 který si špatně vysvětlili, jako:
00:20:38 "Udělejte něco s tím Suchým, zameťte s ním."
00:20:40 A oni mysleli, že jako udělat nějaký pořad.
00:20:43 A tak já jsem začal točit jednu věc za druhou -
00:20:45 PIONÝRSKOU VLAŠTOVKU, ARMÁDNÍ FILM...
00:20:49 Prostě takovéhle. To všechno přišlo pryč, samozřejmě,
00:20:53 to nikdy nevysílali, ale přece jenom zbyla jedna věc
00:20:57 a to bylo naše vystoupení s Jitkou Molavcovou
00:21:00 v silvestrovském pořadu. A to točil Ján Roháč.
00:21:06 Říkali jsme tomu ŠOUFL SHOW a to byla vlastně
00:21:10 poslední tečka za naší spoluprací s Jánem Roháčem.
00:21:14 Promiňte, náš mechanik je absentér, fluktuant,
00:21:18 marodér a idiot!
00:21:23 Zdeněk Podskalský miloval žánr kabaretu a šantánu.
00:21:27 A k dobrému kabaretu patří dobrý konferenciér.
00:21:31 A Podskalský si převážně vybíral jako konferenciéra do svých pořadů
00:21:36 mého dalšího hosta, kterým je Karel Štědrý.
00:21:39 Ahoj, Karle, já tě vítám.
-Ahoj.
00:21:41 -A co ty řekneš o Podskalským?
-Pan režisér Zdeněk Podskalský,
00:21:47 nebo jak jsme mu říkali PODSKALÁČEK,
00:21:50 tak ten kolem sebe šířil dobrou náladu, dobrou pohodu.
00:21:54 Vždyť také dělal KABARET U DOBRÉ POHODY.
00:21:57 Tak to nemohl režírovat, kdo by křičel ve studiu
00:22:01 a kdo by se rozčiloval. To jsem ho nikdy neslyšel.
00:22:04 A vždycky se smál každýmu fórku, každýmu špílci,
00:22:10 který se udál při tom natáčení. A já ti musím říct,
00:22:14 že to byla oáza být s tímto člověkem ve studiu,
00:22:22 když kolem bylo tolik zloby, cenzury a tak.
00:22:27 A najednou jsme přišli a ten Zdeněk se usmíval.
00:22:31 A miloval starý písničky! A zúročil tu lásku
00:22:35 ke starým písničkám v seriálu PÍSNIČKY Z BABIČČINY KRABIČKY.
00:22:43 A potom ještě...
-BEJVÁVALO.-Máš pravdu!
00:22:51 Když vojáci do vesnice přišli poprvé,
00:22:53 zarděly se všechny panny do krve.
00:22:57 Tak jako květ vlčích máků jedna zaplála,
00:23:00 za zelenou rozmarýnou tvář svou skrývala.
00:23:06 A já jsem teď rád, že mohu přivítat ve studiu
00:23:09 dalšího milého hosta, dirigenta Václava Hybše.
00:23:12 Ahoj, Vašku, já tě vítám.
-Ahoj.
00:23:14 Prosím tě, máš ty nějakou milou vzpomínku na Janíka Roháče?
00:23:18 Mám několik. Samozřejmě, že jsme taky dělali spolu.
00:23:23 Jednak jsme dělali TELEVIZNÍHO MILÁČKA,
00:23:26 to byl takový muzikál. A pak několik pořadů.
00:23:30 Dokonce mám taky jednu vzpomínku.
00:23:33 To se jeho zdánlivě netýkalo. Potkali jsme se někde
00:23:38 a on mně řekl, že viděl ten pořad,
00:23:41 který jsem točil s Bonaventurou o Hašlerovi.
00:23:46 HYBŠ HRAJE HAŠLERA. A že to tam je
00:23:50 trošičku, řekl, že takhle se Hašler nehraje.
00:23:54 Že to bylo tak trošičku zjazzovaný.
00:23:59 Já jsem ho vyposlechl a pak jsem mu říkal:
00:24:03 "Pane režisére, mýlíte se. Hašler je,
00:24:07 kdyby ta muzika měla být opravdu typická
00:24:12 k tomu Hašlerovi, tak by to měl být takový šraml -
00:24:15 kytara, harmonika, housle a nikoliv dechovka.
00:24:19 Já bych vám, pane režisére, doporučil,
00:24:22 abyste točil pouze němé filmy. Hudbě vůbec nerozumíte."
00:24:26 Ale přitom jsme se měli velice rádi. Byl to odborník.
00:24:32 A kolik on natočil hudebních pořadů a televizních písniček.
00:24:36 Jestli jsi se, Vašku, nemýlil ty.
00:24:39 Ne! Já jsem ho chtěl jenom naštvat!
00:24:41 Vašku, tenhle pořad je věnován dvěma velikánům televizní zábavy.
00:24:45 Janíku Roháčovi a Zdeňku Podskalskýmu.
00:24:48 A ty jsi se Zdeňkem Podskalským taky samozřejmě
00:24:51 mnohokrát spolupracoval. Byl to skvělý člověk.
00:24:54 Máš na něj nějakou hezkou vzpomínku?
00:24:56 No, samozřejmě těch vzpomínek mám mnoho.
00:25:02 Ale jednu takovou, která mně zůstala v hlavě.
00:25:04 Když přijel ke mně domů, já jsem tenkrát bydlel na Petřinách,
00:25:08 tak on přijel, měl takovýho červenýho saaba.
00:25:11 Ne, on měl fialovýho saaba. To si pamatuju!
00:25:14 -Já jsem barvoslepej.
-Tak proto, no jo.
00:25:16 -Podle tebe fialovej...
-Ještě, že dobře slyšíš.
00:25:19 Pro mě... Ne, cos říkal?
00:25:21 Ale tenkrát přijel červeným saabem.
-Jo.
00:25:25 Přijel a přišel dovnitř a říkal: "Jé, já jsem si zabouchl
00:25:28 v autě klíče. Já nevím, jak se to mohlo stát."
00:25:32 No, zabouchl a nemohl se do toho dostat.
00:25:35 Tak jsme si ještě doma sedli na kafíčko
00:25:39 a on byl takový... prostě živel.
00:25:44 Ale rozuměl muzice, byl vzdělaný v muzice.
00:25:48 Než přišel zámečník, tak jsme seděli a vymýšleli.
00:25:53 Padaly tam všelijaký hovadiny, ale úžasný.
00:25:57 A tenkrát jsme vymysleli takové hudební číslo.
00:26:01 Takový VELOFLAŠINETOFON, který obsluhoval Láďa Smoljak.
00:26:12 Janík Roháč měl obrovský čich na jevištní tvary.
00:26:16 On uměl udělat takovou krásnou semaforskou inscenaci
00:26:20 s Jiřím Suchým, nebo posléze
00:26:22 s Miroslavem Šimkem a Jiřím Grossmannem.
00:26:25 Uměl udělat komorní show s Mirkem Horníčkem,
00:26:28 ale také uměl udělat velkolepou show s Karlem Gottem.
00:26:32 A já jsem moc rád, že Karel Gott přijal mé pozvání,
00:26:35 je tady. Já tě vítám, Karle.
-Ahoj.
00:26:38 HOVOŘÍ SLOVENSKY Co bys řekl na téma Ján Roháč?
00:26:41 Vždyť jsi ho dobře znal, ne?
00:26:45 No víš, on vždycky řekl na moji otázku:
00:26:49 "Už jste viděl ty práce ze Slaného? Jaké to je?"
00:26:53 A on řekl: "Kájo, víte, konkurence má smůlu.
00:26:57 Jsme opět nejlepší."
-Ano!
00:27:00 Já jsem strašně rád spolupracoval s takovými lidmi,
00:27:03 kteří si věří, ví, co chtějí a i se tak chovají.
00:27:11 Protože to ovlivňuje ty ostatní, které automaticky uklidní.
00:27:16 Protože když vidím apriori jasného vítěze,
00:27:20 tak mám dobrý pocit a jdu na to s větší odvahou.
00:27:24 A to Janík uměl a patřil k těm režisérům,
00:27:29 kteří si okamžitě věděli rady, jak na to jít, když něco nešlo.
00:27:34 Například tanečnice měly nastudovat flamengo.
00:27:38 A on říkal: "Co to je za tanečnice
00:27:41 bez takových těch krásných španělských...?"
00:27:44 Televize na to nemá. Tak šel a koupil to.
00:27:48 Normálně šel do nějaké bižutérie a ověsil ty tanečnice.
00:27:52 A to mě bylo tak sympatický!
00:27:57 Nebo jsme z časových důvodů nedokončili ve Slaném,
00:27:59 kdy měla padnout, a on řekl: "Pánové, jste potom zváni."
00:28:03 Dneska už to můžeme říct, dnes už je to promlčené,
00:28:07 že pozval celý tým. A to se mně líbilo.
00:28:11 Že dokázal motivovat i techniku a všichni tam zůstali
00:28:15 o hodinu déle, protože jsme to nestihli.
00:28:18 A Janík slíbil: "Jste potom zvaní."
00:28:21 Tak on byl džentlmen, zaprvé, a zadruhé - Karle,
00:28:25 ty si přece musíš vzpomenout
00:28:28 na jeho nesmrtelný hlášky, jak se říká.
00:28:31 Hlášky byly podobné, jako když... Třeba jsem se ho ptal,
00:28:35 jak se mu líbila ta televizní písnička,
00:28:39 jak ji dělal jiný režisér, jo.
00:28:42 A protože to nebylo nejlepší, logicky, když to nebyl on,
00:28:46 tak říkal: "No, díval jsem se.
00:28:50 Kájo, víte, oni vás tam postavili jako takového ko..."
00:28:55 -Tak to můžeme říct.
-Už jsi to řekl.
00:28:58 Nevyslovil, ale věřím, že každý mně rozuměl.
00:29:04 A je zajímavý, že ve slovenštině to nezní vulgárně.
00:29:08 Ano. Ale takový ty jeho hlášky.
00:29:12 Jak to říkal, když se mu něco nelíbilo?
00:29:17 "Kájo, víte, to je dobrý nápad, ale my to namydlíme.
00:29:22 Protože toto není cesta ke světové slávě."
00:29:27 -"Je to takové nějaké švédské."
-"To bylo taky zlé."
00:29:31 Nevím, proč švédské v době Abby a takových nádherných písní a show.
00:29:36 Ale pro něj to bylo "nějaké švédské".
00:29:42 Nebo já bych ty show zmínil. Nebyly jenom velké.
00:29:46 Já bych dělil na show ve Slaném, v malém, krásném
00:29:51 takovém zabydleném prostředíčku, no a Lucerna.
00:29:56 A on uměl také technicky zpracovat i okolnosti,
00:30:03 kdy ta píseň, podle mě, neměla zrovna takový ohlas,
00:30:08 jak jsme si představovali, a já říkám:
00:30:12 "Jeníku, ale ty lidi tleskají moc vlažně."
00:30:15 A on říkal: "Kájo, já to tak střihnu,
00:30:18 že vy se budete divit, jaký budete mít úspěch."
00:30:21 A úspěch jsi měl. Vždycky jsi měl úspěch.
00:30:25 A ve Slaným to byly krásný, nádherný, vtipný večery.
00:30:29 Pojďme se na jednu ukázku podívat.
00:30:33 Joj, cigán, joj, cigán, jen píseň tvá,
00:30:45 joj, cigán, srdce rozeklá!
00:31:26 Jako každý, asi měl i Janík takové nejenom hlášky,
00:31:32 ale jako někdo říká VOLE v každé větě,
00:31:35 tak on říkal ČIŽE. A jak ti muzikanti seděli
00:31:40 a pořád čekali, až se začne hrát, tak Rudolf Rokl
00:31:44 si na piáně dělal poznámky, kolikrát za tu zkoušku
00:31:48 řekne ČIŽE. Ale ještě si vzpomínám na jednu věc.
00:31:53 Podle mého názoru je člověk s invencí -
00:32:00 režisér, člověk, který vystupuje a chce bavit publikum,
00:32:03 pracuje tak, jak on sám žije.
00:32:07 Když to není suchar, není to nudný člověk,
00:32:11 je to člověk jako Janík Roháč, který pracoval a málo spal,
00:32:20 rád se napil, nebylo to na něm vidět,
00:32:23 byl vtipný, cigareta pořád u úst...
00:32:28 A když už všechno končilo, tak on ještě se svojí
00:32:32 mladou manželkou tančil čardáš na parketě. Všichni byli doma.
00:32:38 A proto si myslím, že to v něm pořád bylo.
00:32:42 On to nenechal usnout! Byl to bonviván, byl to labužník.
00:32:48 Vždycky, když mu maminka poslala husí jatýrka v zavařenině,
00:32:55 tak už tam měl jenom zbyteček, protože mu to snědli
00:32:59 všichni předtím. A říkal: "Kájo, oni neví, co je dobré.
00:33:03 My si teď uděláme to blátíčko. A to je nejlepší."
00:33:09 Vánek půlnoční v korunách si hrál.
00:33:20 Ta chvíle nedá mi teď usnout,
00:33:26 já myslím, že chci zůstat s tebou dál.
00:33:31 Ale my bychom úplně zapomněli, že oba pánové dělali Silvestry!
00:33:36 No, určitě. Zajímavé je, že Silvestr
00:33:42 se připravoval už od 1. ledna.
00:33:44 -Já bych řekl, že od 6. ledna, protože to bylo tak.
00:33:46 Každý Silvestr byl špatný. Kromě Menšíkových Silvestrů.
00:33:50 Tam se národ kupodivu shodl jednoznačně.
00:33:53 Ale všechny ostatní byly špatný, i když byly dobrý.
00:33:56 Ale protože se kritizovalo, tak to trvalo jenom do 6. ledna.
00:34:01 Mezitím totiž byl nějaký jiný průšvih
00:34:04 a tak se všichni zabývali tím novým
00:34:07 a na Silvestra se zapomnělo.
00:34:09 -No a podle toho, jak dopadl Silvestr,
00:34:11 tak se samozřejmě zhodnotil program televize.
00:34:54 Ještě jeden rozdíl mezi Zdeňkem a Janíkem byl.
00:34:57 Janík se na obrazovce vlastně neobjevil.
00:35:00 Je velice těžké najít kousíček filmu, kde by se mihl.
00:35:04 Zatímco Zdeněk velice rád přijímal i malé roličky.
00:35:09 Potřeboval jsem takového toho laskavého psychiatra
00:35:14 a tak jsem ho požádal, jestli by to udělal.
00:35:17 On říkal: "Strašně rád." Já říkám:
00:35:19 "Ale problém je v tom, já nemám text."
00:35:21 "Já si ho vymyslím." A takhle do dopadlo.
00:35:25 -To máte po každé zpěvačce?
-Ne!
00:35:29 Jenom po Jitušce Molavcový.
00:35:35 -Tak cyklická deprese to nebude, uklidněte se.
00:35:39 Máte vzácný druh zjednodušeného myšlení,
00:35:42 které vychází pouze z afektu a nikoliv z rozumové úvahy,
00:35:46 že svého oblíbeného zpěváka si můžete poslechnout
00:35:49 i na deskách Supraphonu.
00:35:53 -Když já nemám gramofon.
-A máte hudební sluch?
00:36:00 Zapívejte A!
-Aaaa.
00:36:07 -Tak ten taky nemáte.
00:36:10 A já si vzpomínám na poslední roli Zdeňka Podskalského,
00:36:13 která byla v komedii, kterou jsme dělali,
00:36:16 vlastně to byl cyklus, s Jitkou Němcovou
00:36:20 UCTIVÁ POKLONA PANE KHÓN, kde dostal roli pána Boha.
00:36:24 A tam sedí na mráčku, usmívá se a tím se s náma vlastně rozloučil.
00:36:54 Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2013
„Když se objevila na obrazovce Podskalského Ztracená revue a vzápětí si přivezla cenu ze zahraničního festivalu, když pak Ján Roháč rozesadil v silvestrovském studiu jako diváky většinu tvůrců známých z obrazovky – zpěváky, herce, dramatiky, redaktory a ti nadšeně tleskali zase jiným svým kolegům, a hlavně Vladimíru Menšíkovi, zažívali jsme euforické pocity.“ S Jaromírem Hanzlíkem na tyto chvíle zavzpomínají jednak aktéři z těchto pořadů a také děti slavných otců.
