G. Donizetti: Marie Stuartovna
Vznik Donizettiho opery Marie Stuartovna je svázán s rokem 1834, s dobou, kdy byl skladatel na vrcholu své kariéry. V uplynulých dvanácti měsících měl mimořádně hodně práce: Ve třech různých městech provedl čtyři nové opery (Pařížanku ve Florencii, Torquata Tassa v Římě, Lucrezii Borgiu v Miláně a Rosmondu Anglickou znovu ve Florencii). Pro Benátky připravil revidovanou verzi své opery Fausta z roku 1831 a před sebou měl další úkol - novou operu pro Neapol, pro Teatro San Carlo. A protože stejně jako jeho současníci podléhal kouzlu nové romantické literatury, nemohl pominout ani anglickou historii jako lákavý pramen jevištně účinných témat. Pomýšlel původně na Marii Tudorovnu či Hraběte Essexe, oblíbence královny Alžběty, až shodou různých okolností padla volba na osud skotské královny Marie a literární předlohou se stala tragédie Friedricha Schillera Marie Stuartovna. Výrazný dramatický konflikt, bohatá psychologie postav, lyrické pasáže, které přímo vybízely ke zpěvu, a v neposlední řadě Schillerem velmi účinně napsaný příběh. O jeho nešťastném konci každý předem ví, a přesto do poslední chvíle doufá, že tomu bude jinak.
Vzhledem k operní praxi té doby se Donizetti pustil na tenký led. Napsal dílo, v němž vystupovaly dvě primadony. Do jisté míry se mu to vymstilo, protože při jedné z hlavních zkoušek se dámy na jevišti popraly. Donizetti to bravurně zvládl, ale nedokázal zabránit zákazu premiéry ze strany cenzury. Cenzurní zásahy provázely dílo i nadále a navíc ho i v pozdějších letech pronásledovala smůla jako kupř. nachlazení zpěvaček, které vzbudilo fámu, že dílo není vhodné pro jeviště. Naposledy se hrála Maria Stuartovna v roce 1865 a z repertoáru zmizela prakticky na sto let. Její první novodobé nastudování se datuje rokem 1958. Ale trvalý úspěch a obdiv sklízí až od florentského uvedení z roku 1967, kdy v hlavních rolích vystoupily Leyla Gencer a Shirley Verret. Od té doby v opeře zazářilo množství světových operních hvězd. Taková je i tato inscenace Metropolitní opery v New Yorku s americkou mezzosopranistkou Joyce DiDonato jako Marií Stuartovnou a jihoafrickou sopranistkou Elzou van den Heever. Kromě znamenitých pěveckých výkonů má tato inscenace ještě jednu přednost – pravdivé herecké výkony. Obě dámy jsou vynikající herečky a režisér David McVickar patří k nejlepším světovým operním režisérům současnosti. Je na co se těšit.
Představení, které uvidíte, je záznamem přímého přenosu z roku 2013.