Reportáže v regionech
Jan Eskymo Welzl
Byl spisovatelem, cestovatelem, dobrodruhem, vynálezcem i lovcem kožešin. Taky polární lovec, zlatokop i náčelník Eskymáků. Jde o světoběžníka Jana „Eskymo“ Welzla. Ve svém rodném Zábřehu na Moravě má muzeum.
Jeho dobrodružství, sepsaná spisovatelem, redaktorem Rudolfem Těsnohlídkem, a vydaná pod názvem Eskymo Welzl, se stalo literární senzací a vzbudilo mimořádný zájem. Když se v říjnu 1928 objevil v Praze, byl známým a slavným spisovatelem. Všude měl otevřeny dveře, seznámil se s Karlem a Josefem Čapkovými, mluvil do rozhlasu a dokonce byl přijat prezidentem republiky T. G. Masarykem.
V roce 1929 se sešel s redaktory Lidových novin Edvardem Valentou a Bedřichem Golombkem, kteří na základě jeho vyprávění upravili a vydali knihy Po stopách polárních pokladů, Ledové povídky, Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě a nejznámější z nich Třicet let na zlatém severu. Vyšla v řadě evropských zemí, v Americe i Japonsku a zajistila Janu Welzlovi světový ohlas.
V záhřebském muzeu je do 7. března k vidění výstava o jeho putování na daleký Sever. Nejzajímavějším dokumentem v expozici Welzla je mapka polárních cest, kterou Welzl nakreslil v roce 1928. Na první straně je zobrazena cesta z Irkutska na Aljašku a na druhé jsou ostrovy v Severním ledovém oceánu. To je jediný originál, který zábřežské muzeum vlastní.
Jan Eskymo Welzl
Hodiny a hodinky
Budova, ve které Muzeum Prostějovska v Prostějově sídlí, pochází z 16. století. Dřív sloužila jako městská radnice. O založení muzea se zasloužila Průmyslová jednota, která soustřeďovala předměty pro budoucí plánovanou stavbu.
První výstavu jednota zahájila 5. července 1885. Dne 14. srpna 1887 slavnostně otevřela ve dvorním traktu Waitova domu na Žerotínově náměstí první prostějovské muzeum. My jsme se vydali právě sem, protože tady mají kromě jiného i stálou expozici hodin a hodinek.
Snahy a pokusy čas měřit se objevovaly už dávno. Sluneční hodiny či časomíry přesýpací znali už například Egypťané i Řekové. O nějaké velké přesnosti, kterou nám poskytuje současné měření, nemůže být však ani řeč. První mechanické zařízení poháněné závažím se pak objevuje v Evropě ve středověku. Lidé zkrátka odpradávna hledali způsob, jak měřit čas.
Prostějovské muzeum nabízí návštěvníkům zajímavý pohled na vývoj hodinářství od 15. do 19. století. Podstatnou část vystavované sbírky tvoří kousky Bruno Wintra, který v roce 1939 daroval muzeu svou rozsáhlou sbírku. Mezi nimi najdeme i různé výjimečnosti, kuriózní kousky: nejstarší mechanické hodiny v podobě budíků, které oznamovaly vždy jen určitý moment během dne nebo skleněnou zvonkohru.
Nejstarším vystavovaným exponátem jsou pak nástěnné hodiny z 15. století. Proč se jinak velké časomíry začaly v průběhu věků zmenšovat? Co ovlivnilo jejich dnešní rozměr? I to vám řekneme a ukážeme.
Hodiny a hodinky
Režná
Následující reportáž začneme historickým jazykovědným exkurzem. Ryž je moravský název pro žito – na Hané se ale užívá namísto -y- souhláska -e-. A dostáváme se tak ke slovu režná.
Prostějov začal být velmi vyhledávaným městem pro svoji kořalku – již tehdy nazývanou „pálené z režné“. Ocitáme se v prostějovské Palírně u Zeleného stromu, v likérce, která u nás funguje už téměř pět století.
Není proto divu, že se rozhodli vystavit si tady muzeum, kde uvidíte, jak se co konkrétně dělá – třeba podle starodávného receptu prostějovská starorežná.
Muzeální expozice je umístěna do sklepení areálu a k vidění jsou tam ukázky starého zařízení, písemnosti, ale i etikety – a hlavně figurína moravského velmože Viléma z Pernštejna, který jako movitý a vlivný občan sehrál důležitou roli. Dozvíte se, s čím se na něj místní v 16. století obrátili.
Podle práva udělenému Domu u Zeleného stromu funguje likérka dodnes. Napřed se kořalka pálila ze zkaženého vína a piva, odtud známe povolání vinopal a pivopal.
V 17. století se stal majitelem domu Michael Storch. Ten šikovně spojil svoje znalosti lékárníka a vinopala a na svět přišla kořalka ze rži.
A jak výroba tohoto celého tradičního nápoje probíhá a co tvoří základ starodávné receptury? Na každou otázku najdete odpověď.
Režná
Muzeum Komenského
V Přerově mají Muzeum Komenského a jde vlastně o největší expozici týkající se historie školství u nás. Vítejte ve čtyřech kompletně vybavených třídách od 17. století až do současnosti.
Knížky – učebnice tehdy vůbec nebyly nebo byly drahé, a proto byli malí učedníci nuceni slabikovat texty z destičky, do které se vkládal vždy list papíru s písmenky a obrazem kohouta. Všechno to připomínalo záchodové prkýnko.
Za zmínku snad stojí i to, že tady mají třeba i vzácné telurium ukazující pohyb Země a Měsíce kolem Slunce nebo Machův vlnostroj – názorná pomůcka, která demonstrovala vzdělání chtivým podélné a příčné vlnění. A víte, že kapesníky tehdy v módě nebyly – proto i ve školách byla plivátka.
Náš průvodce František Hýbl všechny třídy vybudoval a většinu předmětů taky sám sesbíral. Za komunistického režimu mu tady straničtí soudruzi nechtěli povolit historicky nedílnou součást učebny – obraz císaře pána a kříž. Franc Josef nakonec prošel, krucifix ale musel počkat až na listopad 89. Kuriózní historii má i Komenského mravoučné desatero vytištěné koncem 19. století.
Muzeum Komenského
Dlouhé stráně
Víte, co mají společného Pražský hrad, Karlův most, Karlštejn? Možná ano. Napadne vás třeba spojitost s Karlem IV. A jak k těmto architektonickým monumentům, jimiž kráčely české dějiny a které je často i utvářely, patří moravská vodní elektrárna Dlouhé Stráně?
Jde o stavbu, která spolu s těmi ostatními zmiňovanými byla zařazena do seznamu sedmi divů České republiky. Každoročně vyrobí víc než čtvrt miliardy elektřiny, napájí ji přitom docela malá říčka Dolní Desná vinoucí se vrcholky pradědského pohoří a jde o největší české vodní dílo.
Její horní nádrž byla vybudována tak, že se vyhloubil vrchol kopce Dlouhé Stráně a rozdíl mezi hladinou vody v horní a dolní nádrži je víc než 500 metrů – a to je další nej téhle stavby: je to elektrárna pracující s největším převýšením.
V době energetické špičky voda teče z horní nádrže přivaděčem na lopatky turbín, roztáčí je a ta přes generátor vyrábí elektrickou energii. V nočních hodinách je tomu přesně naopak. Elektrárna byla zprovozněna v roce 1996. Nachází se v chráněné krajinné oblasti – i proto musely být provozní části přehrady umístěny do podzemí.