Reportáže v regionech
Javoříčské jeskyně
Podzemní systém Javořîčských jeskyní nedaleko hanácké Litovle vytváří komplikovaný komplex chodeb, dómů a propastí. Byly vytvořeny v ostrůvku devonských vápenců a na jejich vývoji se podílel potok Špraněk.
Podstatná část jeskyní byla objevena při několikahodinovém namáhavém průstupu nižším patrem již v roce 1938, další partie pak byly postupně objevovány především v padesátých letech 20. století. V současné době je známo přes 3,5 km chodeb, z nichž 788 metrů je zpřístupněno pro veřejnost. Jeskyně má překrásnou krápníkovou výzdobu, jejíž bohatost vyniká ve dvou mohutných prostorách – Suťovém dómu a dómu Gigantů.
Kromě nejběžnějších typů krápníkové výzdoby, která místy dosahuje úctyhodných rozměrů, je zde bohatý výskyt i tzv. heliktitů, což jsou krápníky, které rostou proti zákonům gravitace: dominantou je taky přes 2 metry vysoká záclona. Veřejnosti nepřístupné nižší patro tvoří složitý labyrint chodeb propojených propastmi, upadající do hloubky až 60 metrů. Dodnes není zcela prozkoumáno.
Javořîčské jeskyně
Hrad Sovinec
Hrad Sovinec na okraji Nízkého Jeseníku byl založen někdy před rokem 1348 příslušníky rodu Hrutoviců. Ti se označovali i jako „páni ze Sovince“. Hrad byl za husitských válek významnou husitskou pevností. V 16. století pak došlo k jeho renesanční proměně a postupně byl mohutně opevněn: polygonální dělová bašta, opevnění zvané Kočičí hlava, barbakán s dnešní první branou.
Roku 1623 hrad získal Řád německých rytířů, který zde v letech 1627–1643 vybudoval rozsáhlé barokní opevnění: bastiony a bašty i předsunutou věž. Na podzim 1643 hrad dobyli Švédové – obklopilo jich ho na 8 000 s děly.
Po třech týdnech ostřelování bylo jasné, že hrad padne, mělo to stát ale ještě hodně prolité krve. Ve 40. letech 19. století zde byl řádový seminář a od roku 1867 lesnická škola. Za druhé světové války byli na hradě vězněni francouzští zajatci.
V současnosti je hrad, který v roce 1945 vyhořel, postupně rekonstruován. Nabídnout ale může Sovinec i mučírnu a sklepní procházku s bájnými bytostmi.
Hrad Sovinec
Kostel sv. Michala
Od sklepa až po půdu se projdeme kostelem svatého Michala v Olomouci. Najdete ho na vršku, jak jinak než Michalském, který byl uctíván už dávno. Skála, pramen vody a strom – tři symboly Matky Země už od dob pohanských.
Historie kostela je spojená s činností dominikánského řádu. Ve 13. století tady totiž postavili gotický kostel a klášter. Stavby ale zničily požáry i války. Roku 1707 byla dokončena barokní přestavba chrámu do současné podoby.
Tři mohutné kopule zvěstují tajemství Nejsvětější Trojice. V první je vymalován bůh jako stvořitel, ve druhé je duch svatý znázorněn symbolem holubice a v té poslední je bůh syn s vítězným křížem.
Kostel má i velmi zajímavou sochařskou a malířskou výzdobu. Kolem chrámu je znázorněno dvanáct Ježíšových apoštolů se svými charakteristickými atributy. A svatý Hyacint tady prý už ve 13. století objevil zázračnou studánku.
Kostel sv. Michala
Kamenické muzeum
Kamenické muzeum v obci s příznačným názvem. Žulová, která tvoří centrum přírodní lokality s bohatými nalezišti žuly a mramoru. Místní o téhle oblasti mluví jako o slezském nebo druhém Klondiku.
Nacházíme se v zapomenutém kraji Rychlebských hor na Jesenicku nedaleko polských hranic. A všechno to zavinil hodně dávno pevninský ledovec, který v těchto místech odhalil holou skálu, a tím jí usnadnil odkrývání lomů. Těmi prvními, kdo se o to pokusili, byli místní zemědělci.
Nejstarší připomínkou využití žuly a zároveň architektonickým unikátem je žulovský kostel svatého Josefa. Byl postaven roku 1810 – kostelní věž ovšem tvoří stará hláska ze 13. století, dochovaná ze zříceniny hradu Frýdbergu.
Kamenické muzeum
Kříže a boží muka
Kříže se stavěly na okrajích obcí už za třicetileté války, a to proto, aby jasně označily, že jde o katolickou vesnici. Ta pak měla větší jistotu, že nebude vypálena.
Dalším důvodem mohlo být i pohřbení bezvěrce či neznámého – ti nesměli spočinout na oficiálním hřbitovu. Kříže se zhotovovaly nejdřív ze dřeva, pak byly nahrazeny muky kamennými. Kříže a drobné stavby vůbec, jako jsou boží muka, budovali lidé z vlastní iniciativy a až poté je církev posvětila.
Na původní bohulibé pohnutky stavění křížů a božích muk často navazují další příběhy, které napsal sám život. A ty už tak nevinné nejsou. Třeba u jednoho z krucifixů prý zabila a pohřbila děvečka své nemanželské dítě. My jsme se za těmito památkami vydali na Olomoucko.