Reportáže v regionech
Kříže a boží muka
Kříže se stavěly na okrajích obcí už za třicetileté války, a to proto, aby jasně označily, že jde o katolickou vesnici. Ta pak měla větší jistotu, že nebude vypálena.
Dalším důvodem mohlo být i pohřbení bezvěrce či neznámého – ti nesměli spočinout na oficiálním hřbitovu. Kříže se zhotovovaly nejdřív ze dřeva, pak byly nahrazeny muky kamennými. Kříže a drobné stavby vůbec, jako jsou boží muka, budovali lidé z vlastní iniciativy a až poté je církev posvětila.
Na původní bohulibé pohnutky stavění křížů a božích muk často navazují další příběhy, které napsal sám život. A ty už tak nevinné nejsou. Třeba u jednoho z krucifixů prý zabila a pohřbila děvečka své nemanželské dítě. My jsme se za těmito památkami vydali na Olomoucko.
Kříže a boží muka
Hasičské muzeum
Pak se vydáme na Prostějovsko. Obec, kterou navštívíme, se jmenuje Olšany a právě tady mají hned dvě muzea. První z nich je hasičské, tím druhým je tzv. národopisné. A obě vděčí za svůj vznik panu Vláčilovi.
Když se v roce 1985 slavilo v Olšanech sté výročí hasičského sboru, napadlo právě pana Vláčila dát dohromady různé věci, předměty, diplomy, které měly doma třeba v pozůstalosti některé rodiny. Zpočátku se chtěl zaměřit jen na medaile, ale pak z toho všeho vzešla docela solidní sbírka.
Ta se už do obýváku nevešla, a tak bylo třeba najít nové lepší prostory. Na řadu přišla půda a muzeum vlastně začalo vznikat. Najdete tady všechno, co nějak souvisí s hasiči. Ať už jde o signální píšťalky, trubky, slavnostní tesáky, sekyry, opasky nebo prýmky.
Hasičské muzeum
Jan Eskymo Welzl
Byl spisovatelem, cestovatelem, dobrodruhem, vynálezcem i lovcem kožešin. Taky polární lovec, zlatokop i náčelník Eskymáků. Jde o světoběžníka Jana „Eskymo“ Welzla. Ve svém rodném Zábřehu na Moravě má muzeum.
Jeho dobrodružství, sepsaná spisovatelem, redaktorem Rudolfem Těsnohlídkem, a vydaná pod názvem Eskymo Welzl, se stalo literární senzací a vzbudilo mimořádný zájem. Když se v říjnu 1928 objevil v Praze, byl známým a slavným spisovatelem. Všude měl otevřeny dveře, seznámil se s Karlem a Josefem Čapkovými, mluvil do rozhlasu a dokonce byl přijat prezidentem republiky T. G. Masarykem.
V roce 1929 se sešel s redaktory Lidových novin Edvardem Valentou a Bedřichem Golombkem, kteří na základě jeho vyprávění upravili a vydali knihy Po stopách polárních pokladů, Ledové povídky, Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě a nejznámější z nich Třicet let na zlatém severu. Vyšla v řadě evropských zemí, v Americe i Japonsku a zajistila Janu Welzlovi světový ohlas.
V záhřebském muzeu je do 7. března k vidění výstava o jeho putování na daleký Sever. Nejzajímavějším dokumentem v expozici Welzla je mapka polárních cest, kterou Welzl nakreslil v roce 1928. Na první straně je zobrazena cesta z Irkutska na Aljašku a na druhé jsou ostrovy v Severním ledovém oceánu. To je jediný originál, který zábřežské muzeum vlastní.
Jan Eskymo Welzl
Hodiny a hodinky
Budova, ve které Muzeum Prostějovska v Prostějově sídlí, pochází z 16. století. Dřív sloužila jako městská radnice. O založení muzea se zasloužila Průmyslová jednota, která soustřeďovala předměty pro budoucí plánovanou stavbu.
První výstavu jednota zahájila 5. července 1885. Dne 14. srpna 1887 slavnostně otevřela ve dvorním traktu Waitova domu na Žerotínově náměstí první prostějovské muzeum. My jsme se vydali právě sem, protože tady mají kromě jiného i stálou expozici hodin a hodinek.
Snahy a pokusy čas měřit se objevovaly už dávno. Sluneční hodiny či časomíry přesýpací znali už například Egypťané i Řekové. O nějaké velké přesnosti, kterou nám poskytuje současné měření, nemůže být však ani řeč. První mechanické zařízení poháněné závažím se pak objevuje v Evropě ve středověku. Lidé zkrátka odpradávna hledali způsob, jak měřit čas.
Prostějovské muzeum nabízí návštěvníkům zajímavý pohled na vývoj hodinářství od 15. do 19. století. Podstatnou část vystavované sbírky tvoří kousky Bruno Wintra, který v roce 1939 daroval muzeu svou rozsáhlou sbírku. Mezi nimi najdeme i různé výjimečnosti, kuriózní kousky: nejstarší mechanické hodiny v podobě budíků, které oznamovaly vždy jen určitý moment během dne nebo skleněnou zvonkohru.
Nejstarším vystavovaným exponátem jsou pak nástěnné hodiny z 15. století. Proč se jinak velké časomíry začaly v průběhu věků zmenšovat? Co ovlivnilo jejich dnešní rozměr? I to vám řekneme a ukážeme.
Hodiny a hodinky
Režná
Následující reportáž začneme historickým jazykovědným exkurzem. Ryž je moravský název pro žito – na Hané se ale užívá namísto -y- souhláska -e-. A dostáváme se tak ke slovu režná.
Prostějov začal být velmi vyhledávaným městem pro svoji kořalku – již tehdy nazývanou „pálené z režné“. Ocitáme se v prostějovské Palírně u Zeleného stromu, v likérce, která u nás funguje už téměř pět století.
Není proto divu, že se rozhodli vystavit si tady muzeum, kde uvidíte, jak se co konkrétně dělá – třeba podle starodávného receptu prostějovská starorežná.
Muzeální expozice je umístěna do sklepení areálu a k vidění jsou tam ukázky starého zařízení, písemnosti, ale i etikety – a hlavně figurína moravského velmože Viléma z Pernštejna, který jako movitý a vlivný občan sehrál důležitou roli. Dozvíte se, s čím se na něj místní v 16. století obrátili.
Podle práva udělenému Domu u Zeleného stromu funguje likérka dodnes. Napřed se kořalka pálila ze zkaženého vína a piva, odtud známe povolání vinopal a pivopal.
V 17. století se stal majitelem domu Michael Storch. Ten šikovně spojil svoje znalosti lékárníka a vinopala a na svět přišla kořalka ze rži.
A jak výroba tohoto celého tradičního nápoje probíhá a co tvoří základ starodávné receptury? Na každou otázku najdete odpověď.