Reportáže v regionech
Hranický kras
Putování s kamerou zakončíme tentokrát v Moravskoslezském kraji v jedněch jeskyních. Říká se jim Zbrašovské aragonitové a leží v malebném údolí řeky Bečvy. Jde o jedinečný jeskynní systém evropského významu vzniklý současným působením vod dopadajících na povrch a teplých minerálních vod vystupujících z velkých hloubek ve vápencích.
Unikátní výzdobu tvoří minerál aragonit, dále tzv. gejzírové stalagmity a kulovité sintrové povlaky připomínající koblihy. Nejnižší úrovně jeskyní jsou trvale zaplněny plynem oxidem uhličitým. Jsou nejteplejšími jeskyněmi v celé České republice s celoroční stálou teplotou 14°C. Byly objeveny v roce 1912 a pro veřejnost jsou zpřístupněny od roku 1926. Nedaleko jeskyní se nachází nejhlubší propast České republiky „Hranická propast“.
Dna této propasti ještě nebylo dosaženo. Její suchá část, do níž lze volně nahlédnout, má hloubku 69,5 metru. Největší naměřená, ale nepotvrzená hloubka propasti je 329,5 metru, největší potvrzená 274,5 m. Předpokládaná hloubka je 700 metrů. V nejmladší fázi, někdy od konce třetihor počátku čtvrtohor, se v této oblasti projevilo takzvané hydrotermální krasovění, kdy hornina – vápenec, není zpracovávána krasově na pouze povrchovou vodou, ale na celé té „chemii“ se podílejí také teplé uhličitanové kyselky.
Jeskyně dostali název po právě po aragonitu – minerálu s typickými krystaly. Poprvé ho spatřili před necelými sto lety bratři Josef a Čeněk Chromí. Dobrodružnou výpravou, která se jim málem stala osudnou, se pak zapsali do historie. A k nim se váže i jedna pověst. Zatímco jeskyně byly objeveny na počátku dvacátého století, o hranické propasti vzdálené jen několik set metrů, se vědělo už o tři sta let dřív. Je dokonce prvním naším krasovým jevem zachyceným na mapě, a to Janem Amosem Komenským na jeho plánu Moravy. Dnes se ale turisti do jejího jícnu podívají jen přes zábradlí.
Hranický kras
Šumperk
Zavítáme i na Moravu, a to do Šumperka. Město proslulé svými čarodějnickými středověkými rituály, ale dnes budeme nahlížet slavnostněji a mluvit budeme hlavně o jeho krásné a zajímavé minulosti i současnosti. I proto, že se mu někdy říká moravská Vídeň.
Šumperk pravděpodobně vznikl někdy během 13. století. A to kvůli těžbě drahých kovů. V roce 1391 udělil moravský markrabě Jošt Šumperku významná práva. V roce 1424 sice město obsadila husitská vojska, ale naštěstí tento incident přestál Šumperk prakticky bez větší škody.
Na místním zámku se v roce 1490 také zastavily dějiny. Setkali se zde nejvýznamnější zástupci moravské šlechty a zástupci slezských stavů, aby probrali podporu Vladislavovi Jagellonskému na českého krále. Situace Šumperku se otočila roku 1505, kdy jej získali Žerotínové do trvalého vlastnictví. Za Petra ze Žerotína Šumperk jen vzkvétal. Po velkém požáru v roce 1513 nechal obnovit klášter s kostelem a začal budovat kamenné hradby. Po jeho smrti se však vztahy mezi rodem Žerotínů a městem začaly zhoršovat. Vyvrcholily v roce 1562, kdy se Šumperk vykoupil a získal postavení svobodného královského komorního města.
Městu se nevyhnula ani třicetiletá válka. V roce 1643 bylo vypleněno švédskými vojsky a v roce 1646 dělostřelecky odstřelováno. V dějinách pak město držela nad vodou i výroba textilu, od císaře Josefa I. dokonce dostalo privilegium na výrobu několika speciálních druhů látek. Konec monopolu na konci 18. století však město přivedl do hospodářské krize. Místní německé obyvatelstvo nesouhlasilo se vznikem Československé republiky v roce 1918 a hlásilo se k separatistickému územnímu celku – Sudetenlandu. Město však obsadila československá armáda.
Definitivní změna v rozložení českého a německého obyvatelstva přišla po druhé světové válce, kdy byla převážná část německé komunity odsunuta. Roku 1911 zde vyrostla nová budova radnice, k malému náměstí neúměrně monumentální, a radní k výzdobě nezvolili z našeho pohledu vhodnou postavu: toto je arcivévoda Rudolf, který porazil na Moravském poli českého krále Přemysla Otakara II.
Šumperk
Rychlebské stezky
V předstihu s vámi projedeme i singltreky – jde o speciální cyklostezku v Rychlebských horách na Jesenicku, nad obcí Černá Voda. Na cestu se s námi vypraví Pavel Horník.
Prudké kamenité a často rozbité lesní cesty nás čekají. O to vzácnější je proto objev pana Horníka. Ten našel totiž tajemný chodník ukrytý v neprostupném polním terénu. První indicie prý ukazují, že by se mohlo jednat o jednu z turistických stezek, které v rychlebských lesích nechal budovat kolem roku 1910 doktor Wiessner.
S několika kamarády začal proto náš průvodce stezky čistit a postupně začal odkrývat další metry neuvěřitelně řemeslně vybudované stezky vinoucí se v prudkých svazích. Všichni by jednou rádi připravili projekt obnovy tohoto cenného historického chodníku. Stezky jsou úzké, a pro větší bezpečnost jezdců proto pojaté jako jednosměrky. Není se co divit, možná jim je i dvě stě let a podle starých map je tady obnovuje právě parta tahle nadšenců a bikerů, kteří vytvořili občanské sdružení Rychlebské stezky.
Rychlebské stezky
Cholina
Hanácká obec Cholina nebo taky Hanácká Cholina se pyšní historií, jakou jí můžou jiné obce jen závidět. My jsme se sem vypravili tentokrát proto, abychom navštívili Cholinu jako významné poutní místo.
Kdy byla v Cholině zřízena fara, to nelze zjistit, v roce 1320 byla v držení otců premonstrátského kláštera na Hradisku u Olomouce. Původně gotický chrám zasvěcený sv. Anně sestával z oddělené české a německé části. Renesančně byl přestavěn v roce 1605, v době třicetileté války zpustošen švédskými vojsky (roku 1643), v roce 1661 skromně opraven.
Do dnešní vznosné novogotické podoby se štíhlou věží byl uveden v druhé polovině minulého století, znovu vysvěcen v roce 1867. Chrám má hlavní a příčnou loď a presbytář pocházející z původního kostela gotického. Kaple v příčné lodi jsou zasvěceny sv. Josefu a sv. Filoméně. U vchodu do kostela jsou kaple sv. Jana Nepomuckého a sv. Vendelína.
Hlavní oltář přizpůsobený novogotice je z dubového dřeva se sochami Panny Marie s Ježíškem (přenesenou sem v roce 1700, ta byla v roce 1995 odcizena), a čtyř evangelistů, dále jsou tady obrazy sv. Cyrila a Metoděje a Zvěstování Panny Marie. Malba kostela a vitráže okenní z roku 1892. Nad vchodovou branou je socha Panny Marie s nápisem „Zdrávas Hvězdo Mořská“.
Nynější farní budova stojí na jiném místě, než kde stávala ve 14. století; je situována do prostoru starého zámečku a pochází z roku 1732. Pamětní kniha fary Cholinský antifonář byla založena v roce 1716. Pamětihodná je i barokní socha svaté Barbory a Svatá voda s kapličkou z roku 1693.
Tradice poutí je starého původu (jsou o nich záznamy od roku 1637), největšího rozkvětu dosáhly v 18. století. Kontinuita poutí nebyla porušena. Pohled na pečlivě opravený a udržovaný kostel s budovou fary se zajímavou barokní „zvlněnou“ ohradní zdí je povznášející. Je vynikající vizitkou obce Choliny.
Vzhledově se kostel podobá obdobným sakrálním stavbám v Rakousku. Letos tu mají důvod radovat se: do zdejšího kostela Nanebevzetí Panny Marie se totiž vrátila vzácná gotická soška, ukradená před 13 lety. Zajímavých míst tady ale najdete vícero.
Cholina
Ferda Mravenec
Netradiční výstavou pod názvem Hurá za Ferdou Mravencem Muzeum Komenského v Přerově připomíná kulaté výročí narození tvůrce dnes už legendárních postaviček. Letos si připomeneme sedmdesát let od vydání Ferdova slabikáře. A navíc se Ondřej Sekora, hlavní postava našeho dalšího zastavení, před 110 lety narodil.
Výstava je připravena pro všechny generace. Ti, kdo dorazí, uvidí originální Sekorovy kresby, řadu jeho knih a taky loutky a kulisy přerovského loutkového divadla z představení o Ferdovi Mravencovi.
Výstava je netradiční i tím, že předem nahlášené skupiny návštěvníků budou mít možnost si ji projít s pracovníkem muzea, který přizpůsobí svůj komentář věku skupiny. Netradiční muzejní zážitek nabízí muzeum rodičům s dětmi. Část výstavní místnosti se může stát hernou, kde si po společné prohlídce můžete zahrát společenskou hru nebo složit puzzle.
Výstavu provází poslech nahrávky z knížek o Ferdovi nebo loutkové filmy Hermíny Týrlové. A nabízejí se i další akce: noční prohlídky zámku. Málo se ví, že díky seriálové tvorbě je Sekora považován za čelního představitele českého meziválečného komiksu. Ani jeho Ferda se ale později neubránil společensko-politickým vlivům.