Reportáže v regionech
Výstava erotiky
Erotika v muzejních sbírkách je název výstavy, kterou navštívíme ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Cestou od pravěku až po současnost si přiblížíme znázorňování lásky a sexu v uměleckých dílech. Zjistíme, že asi nejvíc dílům s erotickými náměty přála antika. I tělesnou lásku pojímala bez zábran. Naopak středověk byl velmi zdrženlivý. Katolická církev připouštěla jen velmi málo eroticky zaměřených témat, tělesná láska a touha byly považovány za nečisté.
Erotika v muzejních sbírkách
Porcelánové panenky
Svět panenek, ve který se proměnily prostory Vlastivědného muzea v Olomouci, asi bude lákat hlavně malé slečny. A možná i jejich maminky a babičky. Více než stovka porcelánových panenek vznikla v dílně výtvarnice Anny Šlesingerové. Té malé krasavice doslova učarovaly a staly se jejím osudem. Panenky vyrábí, tvoří jim účesy a šije jim parádnické šatičky. Na výstavě uvidíme její porcelánové slečny v různých scénách a v naší reportáži se navíc dozvíme, jak se celá ta krása vyrábí.
Vlastivědné muzeum Olomouc
Otaslavice
Otaslavice jsou nevelkou obcí na rozhraní Hané a Českomoravské vrchoviny. Jméno prý dostaly na oslavu moravského knížete Oty. Při našem povídání se dozvíte, proč se jim v okolí často říká, na první pohled trochu nelichotivě, Metle. Vypravíme se samozřejmě na prohlídku, ale také do historie. Ta se tu začala psát už ve 13. století. Později pak dokonce existovaly Otaslavice dvoje – Horní a Dolní. A ač je to bezmála k nevíře, oboje měly svůj vlastní hrad. Z toho dolního zůstala jen věž, tedy přesněji její polovina. Jak k tomu došlo? Nebojte, i to jsme zjistili a nenecháme si to jen pro sebe.
Otaslavice
Teplice nad Bečvou
Teplice nad Bečvou jsou nevelké lázně nedaleko Olomouce. Pamatují toho už hodně, léčivé účinky místní kyselky se začaly využívat už v šestnáctém století. Na úplném začátku prý lázeňství obnášelo velkou dřevěnou káď v řece Bečvě, kterou využívali místní obyvatelé i lázeňští hosté. Postupně se podoba lázní měnila a služby se rozšiřovaly. Největší rozkvět zažily Teplice nad Bečvou mezi dvěma světovými válkami ve 20. století. Po vědeckých výzkumech byly tehdy zdejším pramenům přiznány blahodárné účinky na kardio-vaskulární systém. Dozvíme se ještě další zajímavosti a také se podíváme na to, jak vlastně léčba funguje.
Teplice nad Bečvou
Muzeum kočárů
Každý člověk se postupem času a stárnutím s přibývajícími zkušenostmi stává patriotem, člověkem, který miluje své blízké, rodinu a samotnou zemi, ve které žije. Všechny tyto pocity, ale spojuje něco, co naši předkové cítili jako samozřejmost; je to víra, která odporuje našeho ducha. A to je právě jedna z hlavních myšlenek muzea kočárů, která by měla oslovit každého z mladších či starších, který překročí práh a ocitne se na půdě, která byla prolita potem našich předků, na místě kde není prostor pro špatnosti a komerci dnešního mnohdy prázdného života.
Strávený čas v muzeu, který vás přivede k zamyšlení nad myšlenkami, které by vás možná nikdy nenapadly, bude tím, co vás pohladí a osloví. V muzeu uvidíte, jak se snoubí řemeslný um našich předků s duchem, kterého vdechli do každého kočáru. Uvidíte kombinaci skvostných kočárů, které sloužily člověku v těch nejradostnějších chvílích života, ale i takové, které se vybíraly na poslední cestu. Je to unikátní sbírka, uvidíte například to, jak nejrůznější typy „vozítek“ reprezentují vývoj dopravního prostředku, jenž dosáhl největšího boomu v letech 1820 až 1920.
Mylord z roku 1914 s odklápěcí střechou byl nejoblíbenějším kočárem všech dob. Nechybí tu lovecká bryčka ani speciální výletní vozítko pro dámy, ty jej směly řídit pouze za svobodna, pro vdané se to už nehodilo. Vůbec nejstarším pokladem je Zlatá karosa z roku 1745, reprezentační vůz církevních hodnostářů. Váží 2,5 tuny a nedávno si zahrál ve Vídni ve filmu Princezna Sisi.