Reportáže v regionech
Nožíř
Mít kvalitní nůž, nejlépe takový, jaký nemá nikdo jiný, to je sen nejednoho myslivce, cestovatele i sběratele. Originální kousky uznávané nejen u nás se rodí pod rukama nožířského mistra Jaroslava Brixiho z Mohelnice. Jako malý kluk chtěl být cestovatelem a věděl, že jednou z nezbytných pomůcek cestovatele je nůž. Proto se snažil si nějaké vyrobit a po roce 1989 se výrobou začal živit. Základem je pro něj ta nejkvalitnější ocel, používá i damascenskou, jejíž zpracování je opravdu hodně náročné. Spoustu času zabere také výroba a zdobení rukojetí. Najdete na nich vzácné dřevo od amerického ořechu až po severskou břízu, ale také slonovinu, rohovinu nebo třeba losí parohy. Ty sběratelské kousky pak rytinou zdobí Jaroslavův syn David. A o to, aby bylo nůž kam uložit, tedy o výrobu pouzder, se zase stará manželka Anna.
Nože
Klášterní Hradisko
Klášterní Hradisko v Olomouci je jedním z nejhodnotnějších barokních komplexů v Evropě. Historie areálu se začala psát už v jedenáctém století, řeholníci tu přečkali vpád Tatarů i řádění Švédů, až Josefu II. se podařilo svým výnosem donutit je klášter opustit. V 18. století také klášter získal svou barokní podobu. Otázka je, zda ji další uživatel – armáda, náležitě ocenil. Mnichy tu nahradili pacienti, ti první si kurýrovali šrámy z napoleonských válek, další pak rány z prvního světového válečného konfliktu. Přes tyto neveselé historické mezníky chloubou kláštera zůstala architektura, která láká návštěvníky i dnes. Společně se zastavíme například ve slavnostním sále bohatě zdobeném biblickými výjevy, sochami, ale i reliéfy lidských ctností a neřestí.
Klášterní hradisko
Sběratelka ořezávátek
Na první pohled docela obyčejné ořezávátko na tužky už v časném dětství učarovalo paní Zdeně Piroltové z Choliny na Olomoucku. Už ve školních lavicích se mohla chlubit tím, že těchto školních pomůcek má stovky. A sběratelská vášeň ji neopustila ani v dospělosti. Dodnes si ze svých cest po světě vozí různé zajímavé kousky, spolehlivě ví, jak se řekne ořezávátko v mnoha světových jazycích. V její sbírce už je dnes skoro pět tisíc pokladů. Našli bychom tam opravdové kuriozity. Zemi svého původu například připomíná červený autobus, stejně tak Eifellovka nebo Socha svobody. Bude nás samozřejmě zajímat i historie ořezávátek, první patenty se totiž objevily už v 19. století. Ořezávátkům z různých materiálů i různé velikosti zřídila paní Zdena doma dokonce muzeum, kde vás po předchozí domluvě ráda přivítá.
Sběratelka ořezávátek
Výstava telefonů
V Olomouci vás zavedeme do Veterán arény. Ale nečekejte vysloužilce na dvou či čtyřech kolech. Čeká nás tam vynález pana Alexandra Grahama Bella ve stovkách různých podob. Na výstavě historických telefonů z období od poslední třetiny 19. století až do sedmdesátých let století dvacátého se dozvíme, jak se dřív telefonovalo. V dnešní době chytrých mobilních telefonů nám některé věci přijsou neuvěřitelné. Třeba to, že telefon býval v počátcích vymožeností dostupnou jen bohatým. Povídat si budeme také o tom, kdy na začátku telefonických hovorů nahradilo nám známé slovo prosím původní haló. A pak samozřejmě budeme obdivovat unikátní exponáty. Můžete se třeba těšit na lízátko. Ale pozor, žádné olizování. Tohle označení získaly podle tvaru telefony americké výroby, které patří na výstavě k nejcennějším.
Výstava telefonů
Bílá Voda
Bílou Vodu najdeme na samotném severu moravského Slezska. Obklopena je polským územím, hranice, tehdy ještě s Pruskem, procházela přímo sakristií zdejšího kostela. Nejprve se vypravíme na vyhlídku, na níž prý císař Josef II. pronesl legendární větu „Zahrádku si vzali a plot mi nechali.“ Bylo to v době odstoupení území Prusku a zahradou panovník myslel rovinu Slezské Hané, plotem pak pohoří kolem. Připomeneme si také slavné časy Bílé Vody. V dobách, kdy tu žili piaristé, tady vyrostlo jejich gymnázium a vedle vzdělání zaznamenala velký rozkvět i kultura. Později tu pak žila Mariana Oranžská, po jejích stopách se díky naučné stezce vydáme i k polským sousedům. Prozradíme vám něco o jejím osudu, i to, proč pobývala právě v Bílé Vodě. A zavzpomínáme i na časy nedávno minulé, kdy se Bílá Voda po zrušení ženských klášterů stala domovem řádových sester.