Reportáže v regionech
Vodní křižovatka
Do Hanácké roviny se u Uhřičic zařezává říčka Valová. Z druhé strany kolmo k jejím břehům přitéká mlýnský náhon. Náhle mizí, po zhruba třiceti metrech se z ničeho nic objevuje na druhé straně toku a v klidu pokračuje dál. Podtéká pod Valovou ve dvou betonových tunelech, které se svažují pod úhlem 45 stupňů dolů, pak následuje rovná část a pod úhlem 45 stupňů voda vytéká zase na povrch. Tahle unikátní vodní křižovatka – takzvaný „sifon“ neboli „zhybka“ slouží už od roku 1908. Dozvíme se, co jejímu vzniku předcházelo a kdo s nápadem přišel. O kilometr dál pak na náhonu najdeme ještě jednu křižovatku – dvanáctimetrové „jižní vantroky“. Vodu převádějí přes odvodňovací kanál, který spojuje Uhřičice s řekou Moravou.
Vodní křižovatka
Hranice
Krajina, v níž najdeme město Hranice, byla až do 12. století částí hvozdu, z dnešního pohledu vlastně pralesa, který odděloval osídlené Olomoucko od Opavska. Vnímání území jako hraničního se pak zřejmě promítlo i do názvu města. O něm se poprvé mluví v listině datované k roku 1169. Podle ní daroval zdejší újezd olomoucký kníže Bedřich rajhradskému benediktinskému klášteru. A jak se v dokumentu píše, bylo to „strašlivé místo, které z pusté samoty kácením dubů a přípravou polí osídlili“. Dominantou centra města je zámek, který sice už dávno neslouží jako sídlo panstva s modrou krví, přesto to v jeho prostorách stále žije. Vydáme se taky na jedno tajemné místo a připomeneme si, co mají Hranice společného s vojenskou historií.
Hranice
Rouské
Obec Rouské na Přerovsku by se s trochou nadsázky dala označit za „vesnici slunečních hodin“. Má sice jen 250 obyvatel ale hned osm těchto časměřičů. Víc jich v přepočtu na občana asi jinde v Česku nemají. První takové hodiny si umístil na svoji chalupu akademický malíř Jaroslav Kapec. Hned dvoje - takzvané „párové“. Na čelní stěně ukazují čas od 6 do 14 hodin. Na štítu pak od 15 do 18. Další dvoje ve stejném stylu pak přidal na svůj rodný dům Milan Sehnal. Při prohlídce obce se dozvíme, proč tu mají pravé poledne dřív než v Praze. A taky to, jak to bylo se zavedením časových pásem a co všechno můžeme na slunečních hodinách zjistit. Najdeme u nich i různé doprovodné texty, které nutí k zamyšlení. A prozradíme vám, jaké další zajímavosti v obci najdete.
Rouské
Sbírka seker
V muzeu řemesel v Konici si prohlédneme největší sbírku seker na světě, která čítá neuvěřitelných 700 kusů. Tímto úctyhodným množstvím se dostala do světové Guinessovy knihy rekordů. Projdeme se historií téhle pomůcky od prvních kousků vyrobených z kamene, před dobu bronzovou a středověk až po současnost. Všechno začalo tím, že správce zámku Pavel Šín sháněl pár seker na vytvoření expozice o tesařství. Za to, že se postupně pustil do jejich sbírání, může vlastně náhoda. Dalším rekordem, kterým se místní pyšní je 6 metrů dlouhá tesařská sekera, kterou vyrobil správce s partou řemeslníků. Je největší nejen v České republice, ale její autoři se domnívají, že i na světě.
Sbírka seker
Mohelnice
První zmínka o Mohelnici, tehdy Mogilnici, pochází z roku 1131. Městem se stala o půl druhého století později. A krátce na to tady vznikla zřejmě první škola na území severní Moravy. Místní dominantou je kostel Tomáše Becketa se 72 metrů vysokou věží. Zajímavostí této věže je, že nikdy nepatřila církvi, vždy náležela městu. Zpočátku sloužila jako hláska. Nabízí unikátní výhled na trojici hradů a zámků Úsov, Bouzov a Mírov. Musíte však zdolat 36 pískovcových a 136 dřevěných schodů. Kostel byl mnohokrát pobořen nebo vypálen. Ale vždy ho postavili a vysvětili znovu. Společně si prohlédneme i další chlouby města, které bývalo centrem nejsevernějších držav olomouckých biskupů.
