Reportáže v regionech
Rejvíz
Rejvíz patří k nejmalebnějším koutům Jesenicka. Turisty tam láká malebná příroda s rašeliništěm i nekonečnými lesy. Ale taky typická lidová architektura. V malé horské osadě se dochovalo několik domů z 19. století, díky nimž byla vyhlášena vesnickou památkovou zónou. První dům na Rejvízu postavil v roce 1768 Kajetán Beer. Sloužil jako hostinec a mezistanice pro povozy jezdící po tehdy velmi užívané obchodní cestě z Vídně do Slezska. Rozrůstat se ale osada začala až na konci 18. století v rámci osídlovací akce vratislavského biskupa. Dařilo se tu taky tkalcovskému řemeslu. Tuhle tradici si můžeme připomenout v muzeu, které v jednom z místních domů vyrostlo. Dozvíme se v něm mimo jiné to, komu se říkalo snovači a co má s touhle prací společného rčení mít všechno v cajku.
Rejvíz
Hrkač v Úsově
Roli řehtaček, klepaček i různých hrkačů v době od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty zná snad každý z nás. Nahrazují zvony, které na znamení smutku odlétají podle legendy do Říma. V některých obcích bývaly dokonce hrkače umístěny ve věžích kostela, odkud se rozeznívaly. Jeden takový historický nás čeká v Úsově. Vysoký je víc než metr a čtvrt. Objevil ho náhodou teprve před pěti lety Josef Ryšavý. Bylo to jen torzo, ale jemu to nedalo a pustil se do skládání jednotlivých prken. V té chvíli ovšem nikdo netušil, o jak unikátní kousek se jedná. Až později Josef objevil nápis dokladující, že hrkač pamatuje rok 1746 a je podle všeho jen o pět let mladší než svatostánek. Zajímavostí je i fakt, že dodnes dovede pořádně rachotit, o čemž se přesvědčíme.
Hrkač v Úsově
Bílou stopou v okolí Starého Města
Dopřejeme si ještě výlet v bílé stopě. Nejprve si ale ve Starém Městě prohlédneme pamětihodnosti spjaté s historií kolštejnského panství. Patří k nim i měšťanské domy. Jedním z nejmalebnějších je ten s číslem popisným 106 z první poloviny 18. století. Stojí v místech, kde prý v roce 1336 přenocoval tehdejší markrabě moravský, pozdější císař Karel IV. Připomeneme si legendu s jeho návštěvou spojenou. Pak se přesuneme do lyžařského areálu v nedalekých Stříbrnicích. Na své si v něm přijdou milovníci sjíždění prudkých svahů i toulek na běžkách. My vyrazíme směrem k Hynčicím. Cestou nás čeká zastávka u několika řopíků. Zdejší systém navazuje na opevnění vedoucí od Opavy. Nemineme ani turistickou chatu, která vyrostla už v roce 1922 a dodnes je oblíbeným cílem výletníků.
Bílou stopou v okolí Starého Města
Model města Hranice
Už jste někdy viděli velký model města z čajových krabiček? Jeden takový je momentálně vystaven na radnici v Hranicích na Přerovsku. Víc, než dvacet let ho tvořil Stanislav Miloš. Pracoval kdysi pro památkáře a napadlo ho, že by mohl zachytit místní zámek. Jenže u něj nezůstalo. Přidával náměstí, pak okolní uličky, domy v nich, a nakonec se zastavil až u hradeb. Prozradí nám, jak při práci postupuje. Řadu staveb na jeho modelu nejspíš ani místní nepoznají. Zachytil na něm totiž podobu města z 18. století. Některé domy tudíž vypadají jinak a najdou se i takové, které už vůbec neexistují. O to složitější bylo získat podklady a všechny potřebné informace. Bude nás zajímat, jak autor na tenhle nápad přišel a co všechno dokázal zachytit.
Model města Hranice
Biskupský hrádek
Jedním z nejstarších dochovaných objektů severně od Olomouce a chloubou Mohelnice je takzvaný Biskupský hrádek. Vznikl nejpozději ve 13. století. Jeho příběh začali psát olomoučtí biskupové. Zdejší panství jim totiž v té době patřilo a potřebovali mít důstojné místo pro své pobyty v něm. Později ve 14. století se hrad dostal do majetku mohelnického fojta a v 16. věku se stal farou a sídlem děkana. Římskokatolická fara a děkanství v domě sídlila až do poloviny 20. století. V přízemí objektu, v renesančním sále, najdeme vzácnou malbu ze 16. století s podobenstvím o boháči a Lazarovi z evangelia svatého Lukáše. V prostorách bývalého církevního sídla se ale vypravíme i do historie regionu. V současnosti se v nich totiž nachází i Muzeum Mohelnicka.
