Reportáže v regionech
Biskupský hrádek
Jedním z nejstarších dochovaných objektů severně od Olomouce a chloubou Mohelnice je takzvaný Biskupský hrádek. Vznikl nejpozději ve 13. století. Jeho příběh začali psát olomoučtí biskupové. Zdejší panství jim totiž v té době patřilo a potřebovali mít důstojné místo pro své pobyty v něm. Později ve 14. století se hrad dostal do majetku mohelnického fojta a v 16. věku se stal farou a sídlem děkana. Římskokatolická fara a děkanství v domě sídlila až do poloviny 20. století. V přízemí objektu, v renesančním sále, najdeme vzácnou malbu ze 16. století s podobenstvím o boháči a Lazarovi z evangelia svatého Lukáše. V prostorách bývalého církevního sídla se ale vypravíme i do historie regionu. V současnosti se v nich totiž nachází i Muzeum Mohelnicka.
Biskupský hrádek
Čabraky
Víte, čemu se říká čabraka? Ozdobné pokrývce na koně. Ve středověku se dávala pod jeho sedlo, na hřbet i na hlavu. Býval na ní vyšit erb bojovníka v sedle, aby ho na turnajích nebo v bitvách všichni i pod brněním poznali. Dnes tahle paráda slouží bujným ořům už jen jako jakási čepice coby běžná součást jezdeckého vybavení. My teď ovšem budeme obdivovat speciální – takzvané „Lipenské čabraky“. Do jejich výroby se pustila skupina dam na zaslouženém odpočinku z Lipníku nad Bečvou. Dělají je pěkně postaru, ručně, v duchu lidových tradic. Zeptáme se jich, jak se k neobvyklé práce dostaly, kde se naučily, jak na to, co pro ně bylo nejtěžší a kde všude bychom se s jejich výtvory mohli setkat.
Čabraky
Vodní křižovatka
Do Hanácké roviny se u Uhřičic zařezává říčka Valová. Z druhé strany kolmo k jejím břehům přitéká mlýnský náhon. Náhle mizí, po zhruba třiceti metrech se z ničeho nic objevuje na druhé straně toku a v klidu pokračuje dál. Podtéká pod Valovou ve dvou betonových tunelech, které se svažují pod úhlem 45 stupňů dolů, pak následuje rovná část a pod úhlem 45 stupňů voda vytéká zase na povrch. Tahle unikátní vodní křižovatka – takzvaný „sifon“ neboli „zhybka“ slouží už od roku 1908. Dozvíme se, co jejímu vzniku předcházelo a kdo s nápadem přišel. O kilometr dál pak na náhonu najdeme ještě jednu křižovatku – dvanáctimetrové „jižní vantroky“. Vodu převádějí přes odvodňovací kanál, který spojuje Uhřičice s řekou Moravou.
Vodní křižovatka
Hranice
Krajina, v níž najdeme město Hranice, byla až do 12. století částí hvozdu, z dnešního pohledu vlastně pralesa, který odděloval osídlené Olomoucko od Opavska. Vnímání území jako hraničního se pak zřejmě promítlo i do názvu města. O něm se poprvé mluví v listině datované k roku 1169. Podle ní daroval zdejší újezd olomoucký kníže Bedřich rajhradskému benediktinskému klášteru. A jak se v dokumentu píše, bylo to „strašlivé místo, které z pusté samoty kácením dubů a přípravou polí osídlili“. Dominantou centra města je zámek, který sice už dávno neslouží jako sídlo panstva s modrou krví, přesto to v jeho prostorách stále žije. Vydáme se taky na jedno tajemné místo a připomeneme si, co mají Hranice společného s vojenskou historií.
Hranice
Rouské
Obec Rouské na Přerovsku by se s trochou nadsázky dala označit za „vesnici slunečních hodin“. Má sice jen 250 obyvatel ale hned osm těchto časměřičů. Víc jich v přepočtu na občana asi jinde v Česku nemají. První takové hodiny si umístil na svoji chalupu akademický malíř Jaroslav Kapec. Hned dvoje - takzvané „párové“. Na čelní stěně ukazují čas od 6 do 14 hodin. Na štítu pak od 15 do 18. Další dvoje ve stejném stylu pak přidal na svůj rodný dům Milan Sehnal. Při prohlídce obce se dozvíme, proč tu mají pravé poledne dřív než v Praze. A taky to, jak to bylo se zavedením časových pásem a co všechno můžeme na slunečních hodinách zjistit. Najdeme u nich i různé doprovodné texty, které nutí k zamyšlení. A prozradíme vám, jaké další zajímavosti v obci najdete.
