Reportáže v regionech
Kroje
Hanácké lidové kroje se staly osudem Jarmily Vítoslavské z Troubek na Přerovsku. Jejich výrobě se věnuje už několik desetiletí. Prozradí nám, co ji k téhle práci přivedlo a taky nám tenhle slavnostní oděv představí. Doslova klenotem je parádní sukně. Ženy ji oblékaly jen několikrát do roka. Při výjimečných příležitostech jako je svatba, křest nebo slavnost božího těla. Říká se jí varhanová, protože byla stále složená a připravená jen pro výjimečné předvedení kroje. Celá paráda je výsledkem stovek hodin mravenčí práce. Každá část má svou funkci i příběh. Zadní část kordule zdobí například obloučky, kterým se na Hané říká frke. Podle jejich počtu se poznalo, zda je majitelka kroje bohatá nebo chudá. Když chyběly, bylo to s jejím jměním zlé.
Kroje
Rejvíz
Rejvíz patří k nejmalebnějším koutům Jesenicka. Turisty tam láká malebná příroda s rašeliništěm i nekonečnými lesy. Ale taky typická lidová architektura. V malé horské osadě se dochovalo několik domů z 19. století, díky nimž byla vyhlášena vesnickou památkovou zónou. První dům na Rejvízu postavil v roce 1768 Kajetán Beer. Sloužil jako hostinec a mezistanice pro povozy jezdící po tehdy velmi užívané obchodní cestě z Vídně do Slezska. Rozrůstat se ale osada začala až na konci 18. století v rámci osídlovací akce vratislavského biskupa. Dařilo se tu taky tkalcovskému řemeslu. Tuhle tradici si můžeme připomenout v muzeu, které v jednom z místních domů vyrostlo. Dozvíme se v něm mimo jiné to, komu se říkalo snovači a co má s touhle prací společného rčení mít všechno v cajku.
Rejvíz
Hrkač v Úsově
Roli řehtaček, klepaček i různých hrkačů v době od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty zná snad každý z nás. Nahrazují zvony, které na znamení smutku odlétají podle legendy do Říma. V některých obcích bývaly dokonce hrkače umístěny ve věžích kostela, odkud se rozeznívaly. Jeden takový historický nás čeká v Úsově. Vysoký je víc než metr a čtvrt. Objevil ho náhodou teprve před pěti lety Josef Ryšavý. Bylo to jen torzo, ale jemu to nedalo a pustil se do skládání jednotlivých prken. V té chvíli ovšem nikdo netušil, o jak unikátní kousek se jedná. Až později Josef objevil nápis dokladující, že hrkač pamatuje rok 1746 a je podle všeho jen o pět let mladší než svatostánek. Zajímavostí je i fakt, že dodnes dovede pořádně rachotit, o čemž se přesvědčíme.
Hrkač v Úsově
Bílou stopou v okolí Starého Města
Dopřejeme si ještě výlet v bílé stopě. Nejprve si ale ve Starém Městě prohlédneme pamětihodnosti spjaté s historií kolštejnského panství. Patří k nim i měšťanské domy. Jedním z nejmalebnějších je ten s číslem popisným 106 z první poloviny 18. století. Stojí v místech, kde prý v roce 1336 přenocoval tehdejší markrabě moravský, pozdější císař Karel IV. Připomeneme si legendu s jeho návštěvou spojenou. Pak se přesuneme do lyžařského areálu v nedalekých Stříbrnicích. Na své si v něm přijdou milovníci sjíždění prudkých svahů i toulek na běžkách. My vyrazíme směrem k Hynčicím. Cestou nás čeká zastávka u několika řopíků. Zdejší systém navazuje na opevnění vedoucí od Opavy. Nemineme ani turistickou chatu, která vyrostla už v roce 1922 a dodnes je oblíbeným cílem výletníků.
Bílou stopou v okolí Starého Města
Model města Hranice
Už jste někdy viděli velký model města z čajových krabiček? Jeden takový je momentálně vystaven na radnici v Hranicích na Přerovsku. Víc, než dvacet let ho tvořil Stanislav Miloš. Pracoval kdysi pro památkáře a napadlo ho, že by mohl zachytit místní zámek. Jenže u něj nezůstalo. Přidával náměstí, pak okolní uličky, domy v nich, a nakonec se zastavil až u hradeb. Prozradí nám, jak při práci postupuje. Řadu staveb na jeho modelu nejspíš ani místní nepoznají. Zachytil na něm totiž podobu města z 18. století. Některé domy tudíž vypadají jinak a najdou se i takové, které už vůbec neexistují. O to složitější bylo získat podklady a všechny potřebné informace. Bude nás zajímat, jak autor na tenhle nápad přišel a co všechno dokázal zachytit.
