Reportáže v regionech
Toleranční modlitebny
V roce 1781 vydal císař Josef II. Toleranční patent. A právě s ním souvisí i vznik tolerančních modliteben. Jde o malé kostelíky připomínající víc než sakrální stavby spíš obyčejné venkovské chalupy. V Česku se jich dochovalo 48, bohužel většina z nich ztratila svou původní tvář, a to už v dobách národního obrození. Pro jejich vznik stanovil císař několik závazných pravidel: osvícenská kazatelna nesměla mít věž ani hodiny nebo zvony, vchod musel být vystavěn směrem od obce a okna nesměla být oblouková. Stavět se smělo jen tam, kde bylo pět stovek věřících nebo aspoň sto rodin. V ostatních případech bylo nutné žádat o výjimku. Díky jedné takové stojí i toleranční modlitebna v Humpolci s unikátní oltářem. Kazatelna dokonce inspirovala známého architekta Dušana Jurkoviče, který projížděl Valašskem, kreslil si různé detaily ve staveních i tolerančních modlitebnách a pak podle toho stavěl své stavby. A jedna taková modlitebna chystá své otevření napřesrok. Dozvíte se která i kde.
Toleranční modlitebny
Komiks z ranného středověku
Kvůli komiksům se dnes vedou diplomatické války mezi státy. Česko má své komiksové autory, uznávané a úspěšné, a tyhle příběhové bubliny doprovázené textem a obrázky mají svou tradici. Devítisetletou. Ano, nepleteme se. Na stěnách rotundy svaté Kateřiny ve Znojmě je totiž jeden z nejstarších komiksů, možná i na světě. Vypráví o Přemyslovi Oráčovi a jeho cestě na knížecí trůn. Skutečný námět ztvárněný podle bible, Kosmovy kroniky i vlastní fantazie tvůrců.
Zdařilá freska ale není jedinou rotundovou kresbou Na těch dalších jsou zobrazeny zástupy českých a moravských Přemyslovců. A protože šaty dělají člověka, pak ti, kteří mají plášť, jsou čeští; ti bezpláští mají vazbu k Moravě. Zkoumajíce portréty jednotlivých postav narazili vědci možná na podobiznu s plavými vlasy, která by mohla představovat samotného svatého Václava. Jde však o hypotézu ve stádiu úvah.
Komiks z ranného středověku
Půvaby orientálního salonu
Půvaby orientálního salonu – okázalý, ale trefný název pro výstavu, kterou hostí moravská metropole Brno. Dálný východ byl po dlouhou dobu opravdu pro Evropany daleko, a proto i jeho umění bylo nedostupné. O to víc ale pak uchvátilo. Možná jedním z prvních, kdo měl možnost kochat se orientálním uměním, byl cestovatel Marco Polo. Byl to totiž jeho cestopisný dokument Milion, kde se poprvé objevilo slovo porcelán. Do Evropy ale začal pronikat až později. Křehká krása z východu byla drahým špásem. Víc ale ví náš průvodce, pan Suchomel z Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze.
Půvaby orientálního salónu
Gramofony
Diváci nedělní Toulavky určitě budou pamatovat na gramofonové desky. Černá elpíčka se dávala na gramofon, který byl vlastně dvourychlostní. Časy se mění, technika taky. CD a DVD jsou pro dnešní mladší srozumitelnějšími slovy než LP deska. Technické muzeum v Brně se rozhodlo zkusit říct ne, ne… staré časy nejsou zapomenuty a uspořádalo výstavu Dědeček gramofon. Ta si všímá vývoje od začátku prvních fonografů 20. století po dnešek. Klasické desky, jejichž výroba se dodnes nezměnila, se vrací zpět na výsluní.
Gramofony
Šustí
Když něco děláte víc než třicet let, může vás to začít nudit, nebo naopak. Získáte větší rutinu a zdokonalujete svoje nápady. Paní Zina Juřicová z Valtic už tři desítky let pracuje se šúpolím. Mnozí z vás jistě ani netuší, co to je, a přitom je to vlastně odpad – suché kukuřičné listí, z něhož lidová umělkyně vyrábí figurky. Podle velikosti postaviček dokáže tipnout, kolik šúpolí nebo také šustí bude potřebovat. Klasy pak musí vyprat, vybělit a usušit – teprve pak s nimi může pracovat.
