Reportáže v regionech
Krajkář
V Blatnici pod Svatým Antonínkem žije pan Antonín Lukáš. 73letý muž se může pochlubit jedním unikátem. Jde o jediného žijícího krajkáře, který dokáže vytvořit šitou krajku a krajkové obrazy. Původní profesí strojař a matematik řešil, co na důchod dělat. Rozhodl se splnit si svůj celoživotní sen a od roku 1995 se pustil do krajkařiny. První výstava tři roky poté. Nejlepší jeho kousky vznikají prý v posteli. Jak sám říká, štrikuje klidně i do jedné v noci. Krajkové obrazy vytváří vlastní originální technikou. Do rámu napřed upevní předkreslený motiv, nad který natáhne z pevných nití takzvanou základní osnovu, jakousi kostru budoucí krajky. Do té pak navazuje z dalších nití obrysové linky obrázku, takže nad předlohou vznikne jako síť jeho přesná kopie. Používá přitom jednoduchý síťovací uzel. Špatně se práce pana Lukáše popisuje i vysvětluje. Lepší, když se na ni podíváte sami.
Krajkář
Pohansko
Čeští památkáři se vypravili tento týden s deseti miliony korun dražit vzácné starožitnosti Lichtenštejnů. Byli snad úspěšní. Sám rod ale proslul nejen svým rozsáhlým komplexem Lednicko-valtického areálu, zajímavé jsou totiž i ty stavby Lichtenštejnů, které se do dějin národa a architektury nezapsaly třeba tak jako Lichtenštejnský palác. Jednou takovou je i empírový zámeček Pohansko na soutoku Dyje a Moravy nedaleko Břeclavi. A jak říká Pavel Gajda, zámeček Pohansko vybudovali Lichtenštejnové v roce 1811 až 1812 a sloužil jim jako místo odpočinku po lovu. Vybudovali tady jednu z největších obor, zasadili tu množství druhů stromů. Dodnes jde o největší oboru v Česku. Netušili ovšem, že si vybrali místo, na kterém stálo už pár století před nimi velkomoravské hradiště. Archeologický výzkum ukázal, že tady dokonce fungovalo několik řemeslných dílen. Krajina i zajímavě vystavěný zámek vybízejí k procházce i návštěvě. Projet se můžete i na cyklostezce.
Pohansko
Toleranční modlitebny
V roce 1781 vydal císař Josef II. Toleranční patent. A právě s ním souvisí i vznik tolerančních modliteben. Jde o malé kostelíky připomínající víc než sakrální stavby spíš obyčejné venkovské chalupy. V Česku se jich dochovalo 48, bohužel většina z nich ztratila svou původní tvář, a to už v dobách národního obrození. Pro jejich vznik stanovil císař několik závazných pravidel: osvícenská kazatelna nesměla mít věž ani hodiny nebo zvony, vchod musel být vystavěn směrem od obce a okna nesměla být oblouková. Stavět se smělo jen tam, kde bylo pět stovek věřících nebo aspoň sto rodin. V ostatních případech bylo nutné žádat o výjimku. Díky jedné takové stojí i toleranční modlitebna v Humpolci s unikátní oltářem. Kazatelna dokonce inspirovala známého architekta Dušana Jurkoviče, který projížděl Valašskem, kreslil si různé detaily ve staveních i tolerančních modlitebnách a pak podle toho stavěl své stavby. A jedna taková modlitebna chystá své otevření napřesrok. Dozvíte se která i kde.
Toleranční modlitebny
Komiks z ranného středověku
Kvůli komiksům se dnes vedou diplomatické války mezi státy. Česko má své komiksové autory, uznávané a úspěšné, a tyhle příběhové bubliny doprovázené textem a obrázky mají svou tradici. Devítisetletou. Ano, nepleteme se. Na stěnách rotundy svaté Kateřiny ve Znojmě je totiž jeden z nejstarších komiksů, možná i na světě. Vypráví o Přemyslovi Oráčovi a jeho cestě na knížecí trůn. Skutečný námět ztvárněný podle bible, Kosmovy kroniky i vlastní fantazie tvůrců.
Zdařilá freska ale není jedinou rotundovou kresbou Na těch dalších jsou zobrazeny zástupy českých a moravských Přemyslovců. A protože šaty dělají člověka, pak ti, kteří mají plášť, jsou čeští; ti bezpláští mají vazbu k Moravě. Zkoumajíce portréty jednotlivých postav narazili vědci možná na podobiznu s plavými vlasy, která by mohla představovat samotného svatého Václava. Jde však o hypotézu ve stádiu úvah.
Komiks z ranného středověku
Půvaby orientálního salonu
Půvaby orientálního salonu – okázalý, ale trefný název pro výstavu, kterou hostí moravská metropole Brno. Dálný východ byl po dlouhou dobu opravdu pro Evropany daleko, a proto i jeho umění bylo nedostupné. O to víc ale pak uchvátilo. Možná jedním z prvních, kdo měl možnost kochat se orientálním uměním, byl cestovatel Marco Polo. Byl to totiž jeho cestopisný dokument Milion, kde se poprvé objevilo slovo porcelán. Do Evropy ale začal pronikat až později. Křehká krása z východu byla drahým špásem. Víc ale ví náš průvodce, pan Suchomel z Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze.
