Reportáže v regionech
Klášter Louka
V okurkové sezóně se vypravíme – jak příznačně a symbolicky – do Znojma, do města, které kdysi znojemská okurka i okurek proslavily. Důvodem naší cesty ale nebyly zelené po zemi se kroutící dužinaté plody, ale klášter Louka.
Premonstrátský klášter byl založen už v roce 1190 českým knížetem Konrádem Otou (syn údělného knížete Konráda II. Znojemského) a jeho matkou Marií (dcera srbského velkoknížete Uroše a švagrová uherského krále Bély II.) nedaleko znojemského hradu u řeky Dyje.
Hned od svého počátku byl štědře nadán, čímž se stal největším znojemským klášterem a také jedním z nejvýznamnějších na Moravě. Znojmo bylo roku 1226 povýšeno Přemyslem Otakarem I. na královské město a získávalo od své vrchnosti řadu práv a výsad. Neméně tolik byla ovšem obdarovávána i Louka a řada privilegií se oběma stranám překrývala, vzájemně je poškozovala a dávala jim pravomoc zasahovat do kompetencí svého souseda.
Klášteru se pak vedlo různě. Zásadní rozhodnutí ale učinil až Josef II., který klášter zrušil. Po dvě stě let pak sloužil areál různě, jako továrna, ale i jako kasárna. V posledních desetiletích však ožívá. Pomalu a po částech. Do některých prostor je možné znovu nahlédnout.
Návštěvníci během prohlídky zavítají i do románské krypty. Je to jedna ze sedmi románských krypt v České republice. Byl zpřístupněna a objevena před sto lety, předtím byla schována. Sloužila jako vězení pro mnichy. Dodnes jsou tam uchovány různé nápisy. A řeč bude i o víně, ale to už se na Znojemsku jaksi předpokládá automaticky.
Klášter Louka
Historická lékárna
Pak zavítáme do nemocnice Milosrdných bratří v Letovicích. Ta je umístěna v historické budově bývalého kláštera Řádu Milosrdných bratří vybudovaného v druhé polovině 18. století.
Pomocné provozy jako prádelna, údržba a administrativa jsou umístěny v přilehlých budovách.
Součástí areálu jsou pozemky (ovocný sad, pole, ostatní plochy, skleník, nádvoří) obehnané původní kamennou zdí a jsou využívány pro potřebu nemocnice.
Důvodem naší návštěvy byla ale prohlídka Historické lékárny, která je chráněnou kulturní památkou. Vybudována byla v roce 1784.
Stěny lékárny obklopují vestavěné lékárenské skříně s policemi a asi 270 zásuvkami, členěné pilastry a vyřezávanými rokajemi, završené průběžně profilovanou římsou a vyřezávanými vázami.
Lunety a klenby pokrývají figurální kompozice s náměty vyjadřujícími poslání řádu. Ve špaletách oken jsou malované rokaje, úponky a zvonečkové motivy.
Historická lékárna
Výstaviště Brno
Osmdesát let je pýchou Brna areál výstaviště. Nejen laici, ale především pak architekti hovoří o ojedinělém komplexu funkcionalistické architektury na jednom místě. Přípravy výstavby nového veletržního výstaviště v Brně se datují ještě do časů Rakouska-Uherska.
Práce ale byly přerušeny 1. světovou válkou. Nelehká ekonomická situace zpomalila výstavbu, ale už v srpnu roku 1923 rozhodnul Moravský zemský výbor o stavbě nového výstaviště. Byly zakoupeny pozemky v Pisárecké kotlině o rozloze 58 hektarů. Městu je prodal právník a podnikatel Viktor Bauer. Bauer sám bydlel nedaleko. Ještě roku 1923 byla vypsána soutěž na urbanistické řešení výstaviště. S veletrhy je spojena i výstavba komplexu nových pavilonů, dominantu tvoří ten ve tvaru Z.
V současnosti hostí brněnské výstaviště na 40 akcí ročně. Například Veletrh spotřebního zboží nebo Invex.
Zkratka BVV – a všichni vědí, o čem je řeč. Málokdo ale možná ví, že tady vyrostla 45metrová vyhlídková věž architekta Bohumíra Čermáka. Výstavní komplex je dodnes celosvětově uznávaný jako jeden z největších a nejucelenějších a taky inspirativních – třeba pro Španěla Santiaga Calatravu.
Výstaviště Brno
Krajkář
V Blatnici pod Svatým Antonínkem žije pan Antonín Lukáš. 73letý muž se může pochlubit jedním unikátem. Jde o jediného žijícího krajkáře, který dokáže vytvořit šitou krajku a krajkové obrazy. Původní profesí strojař a matematik řešil, co na důchod dělat. Rozhodl se splnit si svůj celoživotní sen a od roku 1995 se pustil do krajkařiny. První výstava tři roky poté. Nejlepší jeho kousky vznikají prý v posteli. Jak sám říká, štrikuje klidně i do jedné v noci. Krajkové obrazy vytváří vlastní originální technikou. Do rámu napřed upevní předkreslený motiv, nad který natáhne z pevných nití takzvanou základní osnovu, jakousi kostru budoucí krajky. Do té pak navazuje z dalších nití obrysové linky obrázku, takže nad předlohou vznikne jako síť jeho přesná kopie. Používá přitom jednoduchý síťovací uzel. Špatně se práce pana Lukáše popisuje i vysvětluje. Lepší, když se na ni podíváte sami.
Krajkář
Pohansko
Čeští památkáři se vypravili tento týden s deseti miliony korun dražit vzácné starožitnosti Lichtenštejnů. Byli snad úspěšní. Sám rod ale proslul nejen svým rozsáhlým komplexem Lednicko-valtického areálu, zajímavé jsou totiž i ty stavby Lichtenštejnů, které se do dějin národa a architektury nezapsaly třeba tak jako Lichtenštejnský palác. Jednou takovou je i empírový zámeček Pohansko na soutoku Dyje a Moravy nedaleko Břeclavi. A jak říká Pavel Gajda, zámeček Pohansko vybudovali Lichtenštejnové v roce 1811 až 1812 a sloužil jim jako místo odpočinku po lovu. Vybudovali tady jednu z největších obor, zasadili tu množství druhů stromů. Dodnes jde o největší oboru v Česku. Netušili ovšem, že si vybrali místo, na kterém stálo už pár století před nimi velkomoravské hradiště. Archeologický výzkum ukázal, že tady dokonce fungovalo několik řemeslných dílen. Krajina i zajímavě vystavěný zámek vybízejí k procházce i návštěvě. Projet se můžete i na cyklostezce.
