Reportáže v regionech
Výstaviště Brno
Osmdesát let je pýchou Brna areál výstaviště. Nejen laici, ale především pak architekti hovoří o ojedinělém komplexu funkcionalistické architektury na jednom místě. Přípravy výstavby nového veletržního výstaviště v Brně se datují ještě do časů Rakouska-Uherska.
Práce ale byly přerušeny 1. světovou válkou. Nelehká ekonomická situace zpomalila výstavbu, ale už v srpnu roku 1923 rozhodnul Moravský zemský výbor o stavbě nového výstaviště. Byly zakoupeny pozemky v Pisárecké kotlině o rozloze 58 hektarů. Městu je prodal právník a podnikatel Viktor Bauer. Bauer sám bydlel nedaleko. Ještě roku 1923 byla vypsána soutěž na urbanistické řešení výstaviště. S veletrhy je spojena i výstavba komplexu nových pavilonů, dominantu tvoří ten ve tvaru Z.
V současnosti hostí brněnské výstaviště na 40 akcí ročně. Například Veletrh spotřebního zboží nebo Invex.
Zkratka BVV – a všichni vědí, o čem je řeč. Málokdo ale možná ví, že tady vyrostla 45metrová vyhlídková věž architekta Bohumíra Čermáka. Výstavní komplex je dodnes celosvětově uznávaný jako jeden z největších a nejucelenějších a taky inspirativních – třeba pro Španěla Santiaga Calatravu.
Výstaviště Brno
Krajkář
V Blatnici pod Svatým Antonínkem žije pan Antonín Lukáš. 73letý muž se může pochlubit jedním unikátem. Jde o jediného žijícího krajkáře, který dokáže vytvořit šitou krajku a krajkové obrazy. Původní profesí strojař a matematik řešil, co na důchod dělat. Rozhodl se splnit si svůj celoživotní sen a od roku 1995 se pustil do krajkařiny. První výstava tři roky poté. Nejlepší jeho kousky vznikají prý v posteli. Jak sám říká, štrikuje klidně i do jedné v noci. Krajkové obrazy vytváří vlastní originální technikou. Do rámu napřed upevní předkreslený motiv, nad který natáhne z pevných nití takzvanou základní osnovu, jakousi kostru budoucí krajky. Do té pak navazuje z dalších nití obrysové linky obrázku, takže nad předlohou vznikne jako síť jeho přesná kopie. Používá přitom jednoduchý síťovací uzel. Špatně se práce pana Lukáše popisuje i vysvětluje. Lepší, když se na ni podíváte sami.
Krajkář
Pohansko
Čeští památkáři se vypravili tento týden s deseti miliony korun dražit vzácné starožitnosti Lichtenštejnů. Byli snad úspěšní. Sám rod ale proslul nejen svým rozsáhlým komplexem Lednicko-valtického areálu, zajímavé jsou totiž i ty stavby Lichtenštejnů, které se do dějin národa a architektury nezapsaly třeba tak jako Lichtenštejnský palác. Jednou takovou je i empírový zámeček Pohansko na soutoku Dyje a Moravy nedaleko Břeclavi. A jak říká Pavel Gajda, zámeček Pohansko vybudovali Lichtenštejnové v roce 1811 až 1812 a sloužil jim jako místo odpočinku po lovu. Vybudovali tady jednu z největších obor, zasadili tu množství druhů stromů. Dodnes jde o největší oboru v Česku. Netušili ovšem, že si vybrali místo, na kterém stálo už pár století před nimi velkomoravské hradiště. Archeologický výzkum ukázal, že tady dokonce fungovalo několik řemeslných dílen. Krajina i zajímavě vystavěný zámek vybízejí k procházce i návštěvě. Projet se můžete i na cyklostezce.
Pohansko
Toleranční modlitebny
V roce 1781 vydal císař Josef II. Toleranční patent. A právě s ním souvisí i vznik tolerančních modliteben. Jde o malé kostelíky připomínající víc než sakrální stavby spíš obyčejné venkovské chalupy. V Česku se jich dochovalo 48, bohužel většina z nich ztratila svou původní tvář, a to už v dobách národního obrození. Pro jejich vznik stanovil císař několik závazných pravidel: osvícenská kazatelna nesměla mít věž ani hodiny nebo zvony, vchod musel být vystavěn směrem od obce a okna nesměla být oblouková. Stavět se smělo jen tam, kde bylo pět stovek věřících nebo aspoň sto rodin. V ostatních případech bylo nutné žádat o výjimku. Díky jedné takové stojí i toleranční modlitebna v Humpolci s unikátní oltářem. Kazatelna dokonce inspirovala známého architekta Dušana Jurkoviče, který projížděl Valašskem, kreslil si různé detaily ve staveních i tolerančních modlitebnách a pak podle toho stavěl své stavby. A jedna taková modlitebna chystá své otevření napřesrok. Dozvíte se která i kde.
Toleranční modlitebny
Komiks z ranného středověku
Kvůli komiksům se dnes vedou diplomatické války mezi státy. Česko má své komiksové autory, uznávané a úspěšné, a tyhle příběhové bubliny doprovázené textem a obrázky mají svou tradici. Devítisetletou. Ano, nepleteme se. Na stěnách rotundy svaté Kateřiny ve Znojmě je totiž jeden z nejstarších komiksů, možná i na světě. Vypráví o Přemyslovi Oráčovi a jeho cestě na knížecí trůn. Skutečný námět ztvárněný podle bible, Kosmovy kroniky i vlastní fantazie tvůrců.
Zdařilá freska ale není jedinou rotundovou kresbou Na těch dalších jsou zobrazeny zástupy českých a moravských Přemyslovců. A protože šaty dělají člověka, pak ti, kteří mají plášť, jsou čeští; ti bezpláští mají vazbu k Moravě. Zkoumajíce portréty jednotlivých postav narazili vědci možná na podobiznu s plavými vlasy, která by mohla představovat samotného svatého Václava. Jde však o hypotézu ve stádiu úvah.
