Reportáže v regionech
Výstava Venuší
Brněnský Pavilon Anthropos se rozhodl potěšit své návštěvníky ojedinělou výstavou, která mapuje nejstarší umění střední Evropy, jehož nejznámější ukázkou jsou venuše. Tedy sošky žen vytvářené lovci doby kamenné.
A k vidění bude i ta venuše nejznámější, Venuše věstonická; a navíc tu jsou k vidění vzácné nálezy nejen z Česka, ale i Rakouska, Německa, Polska a Slovenska. Jde o předměty, které vytvářejí kulturní základ Evropy.
Výstavu pořádá Moravské zemské muzeum v pavilonu Anthropos věnovanému nejstarším dějinám lidstva. Tvoří ji 200 předmětů – sošek, přívěšků a kostí zdobených rytinami zvířat. Všechno jsou originály. A pokud se ptáte na cenu – je nevyčíslitelná.
Mnohé z předmětů poprvé opustily země, v nichž byly nalezeny. Jednání o zápůjčkách byla složitá. Muzeum dokonce muselo kvůli bezpečnosti exponátů koupit speciální vitríny, v nichž jsou vystavovány. A není se čemu divit: výjimečné kousky vznikly v mladší době kamenné, tedy v období 35 000 až 10 000 let před naším letopočtem.
Výstava Venuší
Kyjovská svatba
V následující reportáži uslyšíte zvláštní češtinu. Rozumět jí ale budete. Obojek, pávka, drnda nebo kordulka – povinná slovní výbava na Kyjovsku, a frekventovaná slova i našeho dalšího průvodce pana Ladislava Lunga, který je vlastníkem u nás možná největší sbírky krojů.
Jeho nashromážděné skvosty navíc můžete obdivovat i vy: v konírně milotického zámku na výstavě tradiční stylové kyjovské svatby. Ladislav Lunga sbírá kyjovské kroje prakticky celý život. Teď jeho sbírka čítá neuvěřitelných dva tisíce kusů, a ty nejstarší z nich pocházejí z konce 18. století. A uvidíte sami, že tehdejší móda nebyla příliš praktická. Než se takové děvče patřičně obléklo, trvalo to! A na parádu si potrpěli i muži. Mladí šohajové ty největší šperky nosili na hlavě.
Kyjovská svatba
Památníčky
Podíváme se taky do Brna. Zaujala nás tam jedna výstava, která se zaměřuje na památníky, památníčky. Ty, které známe i dnes, měly u nás ale docela na růžích ustláno.
Zkrátka a dobře: rádi jsme si už v minulosti psali různé vzkazy, které právě tyhle papírové knížečky uchovávají. Památníky zůstávají. Dřív to byly malé kartičky osmerkového formátu, které byly vkládány do ozdobných etuí.
Co se ale proměňuje taky, jsou vzkazy do nich vnášené. Tak třeba, kohopak by napadlo dnes připomínat: nezapomeň, že jsi dcerou českou.
Nejstarší památníky známe ze 16. století. Teprve v průběhu 19. století se ale tahle lidská záliba a kratochvíle dostala do prostředí měšťanského, které jí v období biedermayeru přineslo památníčkový rozkvět.
Památníčky
Žarošice
Žarošice – obec nedaleko jihomoravského Kyjova – udělají tečku nedělnímu toulání s kamerou. O městečku jste možná nikdy neslyšeli, a to i přesto, že tady mají opravdu prazvláštní a dost originální muzeum. Muzeum, pro něž se těžko hledá označení.
Je to muzeum, které shromažďuje všechno, co má něco společného se životem v Žarošicích. Najdete tady celkem šest stálých expozic, které mapují různé oblasti života na venkově – vystavované předměty ale musejí splňovat jednu podmínku: všechny musejí pocházet ze Žarošic.
I když jedna výjimka se přece jen najde – co by to bylo za jihomoravské muzeum, kdyby v něm chyběl lis na víno. Ten zdejší je z dubového dřeva a našel se v Archlebově, ale ten je vzdálen bratru jen dva kilometry od Žarošic.
Žarošice
Arabela
Skončíme pohádkově. Skončíme v Brně. Svět pohádek totiž zavládl v Letohrádku Mitrovských. V Brně tak odstartovalo putování unikátní kolekce pohádkových kostýmů a rekvizit úspěšného seriálu Československé televize Arabela.
Myšlenku na pohádkovou výstavu měl náš průvodce Petr Lukas od chvíle, kdy si pronajal Letohrádek. A jasno si udělal v tom, kteráže z pohádek by tady měla ožít. To že zvolil Arabelu, vysvětluje tak, že právě v tomhle pohádkovém seriálu se najdou vlastně všechny pohádky v jedné a zároveň se díky tomu můžeme podívat zpět do sedmdesátých let minulého století.
Výstava mu ale zabrala víc času i prostředků, než očekával. I přesto se mu ale podařilo v polovině února zpřístupnit dětem i dospělým originální expozici věnovanou jedinečnému seriálu, který už zhlédly tisíce dětí nejen v naší republice. A nelituje, i když ne všechno je tak, jak to bylo opravdově v seriálu.
Takže pro velké znalce Arabely: třeba vám neuniknou drobné odlišnosti v nábytku. Filmaři si totiž takovouto běžně užívanou stěnu maličko upravili. A pokud u Mayerových posedíte a budete se dívat na jeden z dílů, možná sami objevíte, co je v seriálu jinak.