Reportáže v regionech
Technická herna
Především milovníky her potěší naše návštěva v brněnském Technickém muzeu. I když je tam k vidění víc než desítka expozic, my se zdržíme hlavně v tamní technické herně. V ní se totiž všichni zájemci mohou přesvědčit o tom, že taková škola hrou je metodou opravdu zajímavou. Každý si může vyzkoušet kladkostroje, vlnostroj, fukar i zapojení jednoduchých elektrických zařízení. Jak který exponát funguje, to se všichni dozvědí z informačních tabulí a teoretické znalosti si následně mohou doplnit doma z učebnic. Technické muzeum letos slaví kulaté padesáté narozeniny a při příležitosti oslav přidá návštěvníkům ještě jednu možnost pohrát si. Nabídne totiž projekt Play, kterou si už užívali Pražané.
Technické muzeum v Brně
Plesy, bály, masopusty
Pánové, zadejte se. Tuhle větu zná většina z nás maximálně z tanečních. Dřív ovšem bývala běžnou součástí zahájení plesů. Obvyklé bývaly i takzvané taneční pořádky, které pánům zajišťovaly, že od k tanci vyzvané dámy nedostanou košem a dámám zase to, že nebudou smutně během tance posedávat v koutě. Tohle všechno se dozvíme na výstavě Plesy, bály, masopusty, kterou připravili v Moravském zemském muzeu v Brně. Jak už název napovídá, řeč nebude jen o tanci, ale také o masopustních veselicích, jejichž období právě pomalu končí. Dozvíme se, jak to bylo s maskami, které nepoužívali jen prostí lidé, ale i šlechtici na svých zábavách. Ti prý dokonce pro výběr svého plesového převleku mívali speciální katalogy.
Výstava masopustů, Brno
Koloniál pana Bajzy
Koloniál pana Bajzy najdete nejen v knize Karla Poláčka, ale také v Dětském muzeu v Brně. Návštěvníci výstavy tu uvidí, jak takové obchodování za časů našich babiček vypadalo. Co všechno musel majitel koloniálu ovládat, jaké zboží míval na skladě, jaké měl možnosti pro reklamu svého podniku a čím vším ještě se ještě snažil zákazníka upoutat, aby si ho udržel. V druhé části výstavy se pak zájemci mohou postavit za pult prvorepublikového stánku na tržišti nebo koloniálu, který bychom mohli nazvat předchůdcem dnešních supermarketů. Kdo chce, ten si tedy práci prodavače může vyzkoušet na vlastní kůži.
Koloniál pana Bajzy
Ema Destinnová
Ema Destinnová byla uznávanou operní pěvkyní, ale přesto se její život neskládal jen ze samých radostných dnů. Hodně zajímavostí o životním příběhu dcery bohatého pražského mecenáše umění se máte šanci dozvědět na výstavě, která právě probíhá v brněnském letohrádku Mitrovských. A samozřejmě vás tam čekají také zajímavé exponáty. Tak třeba obraz, který představuje Emu jako Černou paní ze Stráže nebo exlibris s námětem smrti, připomíná, že zpěvačka našla zálibu nejen v historii a umění, ale také v okultismu. Těšit se můžeme také na kostýmy, které si operní diva nechávala šít na zakázku a dokonce i na vlasy, které jí v den smrti ustřihl její manžel.
Ema Destinnová
Betlémy ze šustí
Jedním z oblíbených materiálů pro výrobu ozdob i různých domácích potřeb bylo už od 17. století kukuřičné šustí. Usušené listy se měnily třeba i v panenky. Jejich výroba učarovala paní Ludmile Kočišové z Vnorov nedaleko Strážnice. Inspirují ji lidé kolem ní, třeba ti, co pracují na poli. Své panenky většinou zachycuje v pohybu, mají i zajímavý výraz. Před koncem roku se pak paní Kočišová pouští do zpracování biblického příběhu o Svaté rodině. Pod rukama jí vyrůstají jednotlivé postavy, ale také chlév nebo ovečky. O své umění se už podělila se snachou a nahlédnout nechá i nás.