Reportáže v regionech
Templštejn
Letos si připomínáme sedmisté výročí zrušení templářského řádu. Vypravili jsme se společně na výstavu rytířům s křížem ve znaku věnovanou a tentokrát vás zavedeme na jih Moravy. Právě tam zanechali templáři nejvíc stop, připomínajících jejich pobyt na našem území. Sklepy v Čejkovicích jsou nejspíš místem nejznámějším, nedaleko Moravského Krumlova pak můžeme obdivovat torzo mohutného hradu, který se ke zmiňovanému řádu hlásí i názvem. Templštejn vyrostl na konci 13. století a podle některých tezí na něm dokonce sídlil nejvýznamnější představitel řádu v našich končinách – komtur Ekko. Po zrušení řádu hrad obývali a také upravovali další majitelé, ale nejvýznamnější období své existence zažil nejspíš přece jen na přelomu 13. a 14. století, tedy za templářů. Možná z jejich časů pocházejí i některé archeologické objevy, které patří k chloubám muzea v Moravském Krumlově.
Templštejn
Za Muchou do Ivančic
Ivančice má většina z nás v paměti uložené jako rodiště herce Vladimíra Menšíka. Jeho jméno nese i rozhledna. Tentokrát si na jihu Moravy připoneme jiného ivančického rodáka – Alfonse Muchu. A pozor, i jeho jméno nese rozhledna. Je jednou z nejmenších u nás, ale poskytuje krásný výhled. Začneme ale pod ní ve městě, konkrétně u budovy bývalé radnice, později soudu, kde pracoval Muchův otec. V přístavku se tu slavný malíř narodil. A v budově je mu věnována expozice. Na ní najdeme nejen ukázky děl, ale také předměty, které používal. Například břitvu nebo rubášku, kterou rád nosíval, když tvořil. A také fotografie, které mu sloužily jako předlohy k tvorbě Slovanské epopeje i skicy ke slavnému souboru. Jednu připomínku toho, že zde Mucha skutečně žil, najdeme také v kostele.
Za Muchou do Ivančic
Bohutická křížová cesta
V Bohuticích na jihu Moravy se mohou pochlubit opravdovou raritou. Mají tu totiž kopii Lurdské jeskyně. Nechal ji tu na konci dvacátých let minulého století vybudovat místní farář František Prášek. Díky tomu do obce se zhruba šesti až sedmi stovkami obyvatel přicházelo denně pět až šest tisíc poutníků. Podnikavý farář dokázal situace využít a z darů poutníků se rozhodl zařídit vybudování křížové cesty. Z Libanonu přivezl tamní cedr a nechal z něj vytvořit 55 soch, které měly zdobit jednotlivá zastavení cesty. Altánky pro ně už ale nevyrostly, protože přišla válka a pak nástup komunismu. Sochy ovšem díky kvalitnímu materiálu přežily i různé skladování a stěhování a dnes jsou vystaveny na zámku. Pokud se budete chtít v Bohuticích zdržet ještě déle, můžete se projít po církevní naučné stezce.
Bohutická křížová cesta
Vila Tugendhat
Manželé Tugendhatovi si v roce 1928 nechali vybudovat velmi výjimečné rodinné sídlo. Za cenu vily, jejíž stavbu dostal na starost Ludwig Miese van der Rohe, by si tehdy pořídili hned několik běžných domů. Jejich vila je ale natolik výjimečným dílem, že byla v roce 2001 zapsána na Seznam kulturního a přírodního dědictví UNESCO. A po rekonstrukci je nyní znovu přístupná návštěvníkům. Zařízení vzbuzuje pocit, že Tugendhatovi odešli jen krátce před naším příchodem. Obdivovat můžeme jednoduché vybavení bez doplňků zútulňujících prostory, technické vymoženosti jako klimatizaci či zabezpečovací systém a hlavně velký prosklený pokoj, který byl chloubou manželů Tugendhatových. Mazal přechod mezi exteriérem i interiérem. Paní domu prý milovala lenošení u oken.
Vila Tugendhat
Muzeum romské kultury
Pátrání po romské historii bylo vždy velkým úkolem pro historiky. Do dávných časů i vzdálené země nás zavede také expozice v Muzeu romské kultury v Brně. Dozvíme se tam, že Romové pocházejí pravděpodobně z Indie, čemuž nasvědčuje podobnost jazyka, zvyky i způsob života. K dávné historii se váže zajímavá legenda. Podle ní dostali Romové kdysi od jednoho panovníka zrcadlo. Jenže se pohádali a rozbili ho. Rozlétlo se na tisíc kousků po celém světě a Romové prý musí všechny posbírat, aby se mohli zase jako národ spojit. Zajímavá je i jejich cesta do Evropy. Zhruba v jedenáctém století se usadili v Byzantské říši, kde získali také své asi nejznámější pojmenování – Cikáni. Prozradíme vám samozřejmě, kde má tohle slovo svůj původ. A věnovat se budeme i prvním Romům na našem území.