Reportáže v regionech
Kamenotisk
Kamenotisk patřil dlouhé desítky let k velmi oblíbeným tiskařským technikám. U jeho zrodu stál pražský rodák, herec a dramatik Alois Jan František Senefelder. Psal se tehdy rok 1798 a za novinku prý mohl seznam prádla zachycený na okenním parapetu otištěný na papír. Ať to bylo tak nebo úplně jinak, kamenotisk neboli litografie uchvátil svět a tisklo se na něm snad všechno. Kupříkladu i plakáty Alfonse Muchy nebo dokonce bankovky. Přenos motivu z kamene na papír nám popíše paní Věra Nohelová. Kamenotisku se věnuje už roky a umí hotová kouzla. Dozvíme se, jaký kámen se používal a bude nás samozřejmě zajímat, jaký je pracovní postup. Začneme opracováním kamene, pak na něj namalujeme motiv a ten s pomocí arabské gumy s kyselinou dusičnou učiníme plastickým. Prohlédneme si i některá díla, která Věra Nohelová vytvořila.
Kamenotisk
Papouščí ZOO
V celé naší zemi byste mohli zavítat zhruba do sto dvaceti zoologických zahrad. Jednu z nich najdete v Bošovicích na Vyškovsku. Jejími obyvateli jsou výhradně papoušci. Před bezmála půlstoletím se Vlastimil Škrhák pustil do chovu andulek a před pár lety se rozhodl představit své kamarády i veřejnosti. V současné době tu narazíte na necelé tři desítky druhů, celkem byste napočítali víc než stovku obyvatel unikátní ZOO. Najdete mezi nimi i velké poklady. Tak například amazoňanů jamajských je na celém světě v zoologických zahradách jen 37. Z toho šest se jich narodilo loni právě v České republice, čtyři už odcestovali na Jamajku a zbývající dva čekají v Bošovicích na samičky, aby mohli pracovat na záchraně svého druhu. Pokud máte rádi třeba papoušky ara nebo kakadu, i na ty se můžete u Škrháků těšit. A někteří ze zdejších opeřenců vám taky rádi předvedou, jak umí mluvit.
Papouščí ZOO
ZOO Brno
V brněnské zoologické zahradě dnes najdeme na tři stovky druhů zvířat. A v budoucnu by jich mělo ještě přibývat. Nicméně momentálně se zahrada soustředí na oslavu svého jubilea – šedesátých narozenin. A my nemůžeme chybět. První pokus dopřát jihomoravské metropoli ZOO přišel už dva roky před druhou světovou válkou, jenže Němci mu nedopřáli dlouhého života, a tak si místní museli ještě pár let počkat. V roce 1953 vzniklá ZOO zabírala plochu jen nějakých 17 hektarů a byla domovem 170 zvířat. Časy se měnily, k ne moc příjemnému období patřila osmdesátá a devadesátá léta, ale s příchodem nového tisíciletí se začalo blýskat na lepší časy a došlo na postupnou rekonstrukci. Návštěvníky těší například nový pavilon Beringie, kde najdou hlavně severská zvířata. Místními hvězdami rozhodně jsou malá lední medvíďata.
ZOO Brno
Kovárna v Těšanech
Jednou z chloub Těšan na jihu Moravy je stará kovárna. Mistři černého řemesla v ní vládli několik století, na počátku 18. století byl objekt přestavěn ve venkovském barokním stylu. Současné vybavení pochází z přelomu 19. a 20. století, kdy tu ještě bývalo pořádně rušno. Dnes je v objektu zřízená expozice kovářství a také kolářství. Při návštěvě se dozvíte spoustu zajímavých věcí, třeba to, že dřív se kromě koní kovaly taky krávy. A protože mají dva prsty, tak podkova nemohla být jednolitá, ale skládala se ze dvou půlměsíčků. A džbán, který patřil k nezbytné výbavě mistra kováře, nebyl možná překvapivě na vodu ani na pivo, ale na mléko? Proč právě to kováři popíjeli? I to vám prozradíme. A ukážeme a taky povíme spoustu dalších zajímavostí.
Kovárna v Těšanech
Niněrář
Niněra patří k hudebním nástrojům s dlouhou historií. Dočíst byste se o ní mohli už v desátém století. Tehdy to ovšem byly obří bedýnky, které museli obsluhovat dva muzikanti. Dnes je muzicírování na ní velkou vzácností. Jedním z těch, kterým učarovala, je Jiří Košík. Do výroby se pustil před lety ve chvíli, kdy potřeboval do kapely zvuk houslí, který niněra připomíná. Žádný houslista tehdy nebyl zrovna k mání, a tak došlo na niněru, k jejímuž ovládání navíc stačí základní znalost hry na klavír. Pan Košík nám prozradí, jak vypadala výroba v počátcích, co všechno musel zjistit, co se nepovedlo a ukáže nám také nejzajímavější kousky, které dokázal vyrobit, třeba ten, který jim svého času v kapele nahrazoval basu.