Reportáže v regionech
Vojtěch Kubašta
Vojtěch Kubašta byl známý český ilustrátor, který by letos oslavil své sté narozeniny. Najde se ale určitě hodně těch, kteří jeho jméno neznají. Ato proto, že jeho tvorba sloužila takřka výhradně jako exportní artikl. Dá se říct, že patřila k tomu, co naši zemi v minulém století proslavilo i daleko za jejími hranicemi. Pokud máte zájem, seznámit se s ní můžete na výstavě v Brně. Svou sbírkou se o ni zasloužil Jan Maroušek. A na co se tedy můžete těšit? Vojtěch Kubašta byl sice vystudovaný architekt, ale místo stavby domů se pustil do stavby knížek. Hlavně dětských. A ty okouzlovaly děti na západ i na východ od naší vlasti. Vyvezly se jich desítky milionů. Úspěch slavily taky jeho plastické betlémy a koneckonců i díla, která sice vytvořil, ale pod nimiž chyběl jeho podpis.
Vojtěch Kubašta
Zoologická zahrada Hodonín
Hodonínská zoologická zahrada nepatří k našim největším ani nejstarším. Což ovšem vůbec neznamená, že by si nezasloužila naši návštěvu. Její největší letošní atrakcí je páreček lvů. A ne jen tak ledajakých. Samba a Nadira jsou bílí lvi, vzácná varianta lva afrického. V zahradách na celém světě byste jich našli jen pár stovek. A v domovině této rarity prý věří, že jsou to duchové, kteří se zhmotňují jen tehdy, když je příroda v ohrožení. Samba s Nadirou ale nejsou jedinými zajímavými obyvateli hodonínské zahrady. Zavedeme vás ještě třeba k tygrům usurijským, jaguárům a tukanům. Víte, k čemu jim především slouží jejich nepřehlédnutelný zobák? Slibujeme, že na tuhle otázku dostanete odpověď. A pátrat budeme i po tom, jak složité je přivést na svět jejich mláďata.
Zoologická zahrada Hodonín
Dřevěné loutky
Loutkové divadlo a jeho hlavní hrdiny jsme měli v dětství rádi snad všichni. Pavlovi Maškovi ze Znojma ale tahle láska vydržela dodnes. V dětství ho do světa loutek přivedl tatínek a malého Pavla tenhle svět tak uchvátil, že se v něm zabydlel. Začal si vyrábět své vlastní postavičky a brzy se zapojil i v loutkářském souboru. V jeho dílně se přeneseme do světa pohádek, čekají nás tu kašpárek, vodník i král. Ale potkáme tu i dřevěného Charlieho Chaplina nebo nám méně známé dřevěné herce. Dozvíme se, jak se v průběhu let výroba změnila, co i dnes zůstává hlavně na umu lidských rukou a jak tvůrci svým postavičkám vdechují život. Bude nás zajímat i to, kde bychom herce z dílny Pavla Maška mohli vidět v akci, tedy při představení.
Dřevěné loutky
Jeskyně na Turoldu
Jeskyně na Turoldu, kterou najdeme na okraji jihomoravského Mikulova, tvoří společně se sousední Liščí dírou největší jeskynní systém v druhohorním vápenci u nás. První zmínku o jeskyni bychom našli už ve druhé polovině sedmnáctého století. Později byla díky těžbě vápence poničena a k jejímu znovuobjevení došlo až v padesátých letech minulého století. Tehdy se do zkoumání chodeb pustila parta nadšenců vedená Benediktem Závadou. Další milovníci podzemí v bádání pokračovali a od roku 2004 mohou do jeskyně zavítat i návštěvníci. Prvním prostorem, který si prohlédneme, je takzvaná Stará síň, s velkým kamenem, který dostal jméno Strážce. Dále nás cestou čekají kupříkladu Balvanitý dóm, žraločí tlama nebo smaragdově zelené jezírko.
Jeskyně na Turoldu
Pálava
Pálava je místem, kde se na jihu Moravy potkává krásná příroda s dlouhou historií. Už v minulém století byla vyhlášena chráněnou krajinnou oblastí. Teď na jaře tu můžete obdivovat rozkvétající květiny, mimo jiné třeba kosatce. Při procházce po hřebeni si můžete dopřát i výhled do daleké krajiny. A navíc výlet do dávné minulosti. První lidé tuhle oblast osídlili už v pravěku, někdy před třemi desítkami tisícovkami let. Zůstala tu po nich řada archeologických pokladů. Historii o něco mladší pak připomíná zřícenina hradu na nejvyšším vrchu Pálavy Děvíně. Už po staletí se jí říká Děvičky a my vám prozradíme, jak k tomuhle názvu hrad přišel. A taky to, že podle pověstí je tu někde ukrytý poklad, který zatím nikdo neobjevil.