Reportáže v regionech
Alchymista
Moravská Třebová se rozhodla turistickou sezónu na tamním zámku otevřít ve velkém stylu. Přišla s nápadem Alchymistické laboratoře Mistra Bonaciny.
Jde o skutečnou postavu, reálně žijící a magii se věnující na dvoře Rudolfa II. Mistr Bonacina působil jako dvorní lékař a astrolog aristokrata a majitele panství Ladislava Velena ze Žerotína.
Jde o jedinečnou, ojedinělou výstavu tohoto druhu u nás. Projekce nás totiž zavede do prostředí alchymistických laboratoří a velkých mistrů v dějinách této okultní vědy. Je například připravena hra v kostky – pokud vhodí svůj symbol slunečních znamení, dostane k ochutnání elixír mládí. Laboratoř bude v jedné místnosti. K základnímu vybavení alchymistické laboratoře patřily různé typy pecí. Bonacina nejvíce užíval pec destilační a cucubrity, neboli baňky prapodivně tvarované se zobáčky, dlouhými krky nebo různě propletené.
Na zámeckých arkádách budou probíhat různé chemické pokusy. Ve spodní části zámecké věže můžete obdivovat historický komiks, což je naše nejvzácnější tapiserie. Zobrazuje příběh Ifigénie v Tauridě.
Alchymista
Registrační pokladny
V Toulavé kameře jste si už zvykli, že vás zveme na různé výstavy. Dneska vás zavedeme na historické náměstí malebného městečka Králíky. V klasicistní budově Městského muzea tady vystavují registrační pokladny. Slouží obchodníkům už od 19. století.
Předcházely jim ale třeba takové egyptské abakusy – tedy počítadla s nulami, a to už téměř před pěti tisíci lety. Zdokonalili je pak Číňané – přišli s kuličkami navlečenými na drátkách v obdélníkovém rámu.
V roce 1879 přišel ale Američan James Ritty s nápadem pokladny vylepšit. Nechal si svou myšlenku patentovat, a měl z ní velkou radost. Pokladna mu totiž měla ochránit jeho zisky, peníze. Živnostníci se totiž často podivovali tomu, že firma je úspěšná, zboží se prodává, podniku se daří, a přitom peněz je čím dál tím míň.
Až se přišlo na to, že jsou okrádáni vlastními zaměstnanci. A právě tohle měly pokladny vymýtit. Muzeem nás provede Ivo Pecháček a ukáže nám jednotlivé kousky sloužící a pomáhající obchodníkům.
Registrační pokladny
Výstava křemene
Chemici vědí, laici zbystří: žádný jiný nerost nemá tolik převleků a podob jako křemen. Mění se tvarem i barvou. Ve Východočeském muzeu v Pardubicích uspořádali výstavu Křemen a jeho rodina. Snoubí se v ní propojení užitku i krásy a fantazie, které se meze nekladou: správným pohledem totiž klidně právě tady můžete spatřit v kusech křemenu dorty, rolády nebo turecký med.
Jiří Šura se nás ujal. Kameny se mu staly osudem, koníčkem, hobby a profesí. Ukáže nám, jak se může návštěvník podívat do nitra achátů nebo jaspisů, poloprůhledných nerostů, které prý dokážou ochránit – a takovému ametystu je třebas přisuzována schopnost ochránit před opilostí. Při policejní kontrole se ale nelze na negativní výsledek spoléhat. Jak sami uvidíte, kamení vlastně může být krásné a zajímavé. Nejen užitečné.
Výstava křemene
Kraslice zdobené slámou
Paní Anna Rusová už před 40 lety zavedla ve východočeském Červeném Kostelci malování kraslic pěkně pohanácku. Na pole chodí, když se daří ječmenu. Z hrsti slámy odstřihne kolínka, sundá slupku, pod níž se objeví perleťová sláma. V zimě pak namočí stébla do vody a piplavou prací špendlíkem nařízne několik proužků, ze kterých se pak razí různé tvary.
Paní Rusová bude i naší průvodkyní v první reportáži. Díky ní se dozvíme, že kraslici se říká kraslice, protože prim ve zdobení hraje červená barva. A právě ta symbolizovala Slovanům krásu. Se svými malovanými pozdravy jaru doputovala paní Rusová na mezinárodní výstavy v Dánsku, Německu, Švýcarsku nebo Anglii, a dokonce i za oceán. Velikonoční povídání i putování startuje.
Kraslice zdobené slámou
Knihařský rod ze Žamberka
Knihař Jiří Fogl ze Žamberka pracoval na čestném úkolu. Zhostil se ho se ctí. Ve svém díle umně vytvořil koženou vazbu pro maketu Ďáblovy bible. Jeho dcera se potatila a knihařině se věnuje taky. Veškerou práci provádějí ručně, používají staré postupy, aby jejich výrobky odpovídaly co nejvíc originálu. Rukopisem mistra je vazba a ta je o to cennější, má-li ručně šitý hřbet.
Ceněny jsou i knihy zdobené razicími kovovými razidly. Technika nazvaná slepotisk je jednou z nejstarších: jde vlastně o jednotlivá písmena (litery) a pan Fogl je považuje za rodinný poklad a zdařilou uměleckou ryteckou práci. Pestrá nabídka všech možných liter umožňuje tiskařskému mistrovi udělat z každé knihy „originál“ a oživit ji.
