Reportáže v regionech
Výstava křemene
Chemici vědí, laici zbystří: žádný jiný nerost nemá tolik převleků a podob jako křemen. Mění se tvarem i barvou. Ve Východočeském muzeu v Pardubicích uspořádali výstavu Křemen a jeho rodina. Snoubí se v ní propojení užitku i krásy a fantazie, které se meze nekladou: správným pohledem totiž klidně právě tady můžete spatřit v kusech křemenu dorty, rolády nebo turecký med.
Jiří Šura se nás ujal. Kameny se mu staly osudem, koníčkem, hobby a profesí. Ukáže nám, jak se může návštěvník podívat do nitra achátů nebo jaspisů, poloprůhledných nerostů, které prý dokážou ochránit – a takovému ametystu je třebas přisuzována schopnost ochránit před opilostí. Při policejní kontrole se ale nelze na negativní výsledek spoléhat. Jak sami uvidíte, kamení vlastně může být krásné a zajímavé. Nejen užitečné.
Výstava křemene
Kraslice zdobené slámou
Paní Anna Rusová už před 40 lety zavedla ve východočeském Červeném Kostelci malování kraslic pěkně pohanácku. Na pole chodí, když se daří ječmenu. Z hrsti slámy odstřihne kolínka, sundá slupku, pod níž se objeví perleťová sláma. V zimě pak namočí stébla do vody a piplavou prací špendlíkem nařízne několik proužků, ze kterých se pak razí různé tvary.
Paní Rusová bude i naší průvodkyní v první reportáži. Díky ní se dozvíme, že kraslici se říká kraslice, protože prim ve zdobení hraje červená barva. A právě ta symbolizovala Slovanům krásu. Se svými malovanými pozdravy jaru doputovala paní Rusová na mezinárodní výstavy v Dánsku, Německu, Švýcarsku nebo Anglii, a dokonce i za oceán. Velikonoční povídání i putování startuje.
Kraslice zdobené slámou
Knihařský rod ze Žamberka
Knihař Jiří Fogl ze Žamberka pracoval na čestném úkolu. Zhostil se ho se ctí. Ve svém díle umně vytvořil koženou vazbu pro maketu Ďáblovy bible. Jeho dcera se potatila a knihařině se věnuje taky. Veškerou práci provádějí ručně, používají staré postupy, aby jejich výrobky odpovídaly co nejvíc originálu. Rukopisem mistra je vazba a ta je o to cennější, má-li ručně šitý hřbet.
Ceněny jsou i knihy zdobené razicími kovovými razidly. Technika nazvaná slepotisk je jednou z nejstarších: jde vlastně o jednotlivá písmena (litery) a pan Fogl je považuje za rodinný poklad a zdařilou uměleckou ryteckou práci. Pestrá nabídka všech možných liter umožňuje tiskařskému mistrovi udělat z každé knihy „originál“ a oživit ji.
Knihařský rod ze Žamberka
Brtounova chalupa v Bystrém
Vojtěch Jasný si oblíbil Bystrou u Poličky. Natáčely se tady jeho filmy Všichni dobří rodáci nebo Návrat ztraceného ráje. K vidění je toho tady víc, my dnes zacílíme na roubené chaloupky. Vybrali jsme si možná tu nejzajímavější. S číslem 137 patřila Jiříku Michlovi, ale proslavil ji hlavně švec Jan Beroun – odtud taky Brtounova chalupa.
V roce 1996 bylo v tomhle stavení veřejnosti zpřístupněno muzeum. Minimuzeum. Kachlová kamna stará víc než 200 let, původní povalový dřevěný strop utěsněný mazanicí. Vybavení tamního muzea pochází z části z darů Bysterských.
Město, v němž se dařilo tkalcům a ševcům, i život některých postav byly pak příhodnou inspirací pro Jaroslava Vrchlického nebo Terezu Novákovou – ševce Brtouna navštěvovala v jeho stavení osobně. Ráda ho jako pamětníka poslouchala.
Brtounova chalupa v Bystrém
Podkarpatský kostelík
Obydlí, které příbytkem bychom nazvati mohli. Netradiční čeština předurčuje i netypičnost stavení, která jsme navštívili. Ručně upravované dubové trámy, jež bylo nutno zakonzervovat hovězí krví, udusaná hlína, která se tak dvakrát ročně polila vodou. Strohost vybavení, žádné lavice. Tak tolik naše první pozvánka – do podkarpatského kostelíku v Dobříkově – dřív symbolu chudoby, který se dokonce stěhoval i z místa na místo.