Reportáže v regionech
Jaroměřická kalvárie
Pak se vypravíme do Jaroměřic u Jevíčka, kde navštívíme poutní místo Kalvárie – jednu z dominant obce založenou už v roce 1713. Sakrální stavba zůstávala delší dobu nevyužita, oživení přišlo až s polskými řeholníky z řádu pasionistů.
Známé poutní místo Kalvárie je v našich zemích ojedinělé, protože celým svým rozvržením připomíná jeruzalémskou Golgotu v Palestině. Z obce Jaroměřice nahoru na Kalvárii vede křížová cesta k baroknímu poutnímu kostelu, který dal postavit pan Šubíř z Jaroměřic podle návrhu stavitele Santiniho v letech 1712-1713 jako poděkování za vyslyšení proseb.
Díky tomu, že pasionisté přiložili ruce k dílu, je možné kdykoliv navštívit tohle poutní místo. A svědčí o tom i zvyšující se počty turistů i poutníků či cestovatelů. Hlavní pouť je o slavnosti Seslání Ducha svatého a malá pouť na svátek Povýšení svatého kříže (neděle kolem 14. září).
Nejvýznamnější památkou poutního místa Kalvárie je obraz Spasitele, který se nachází v kostele Povýšení svatého Kříže.
Jaroměřická kalvárie
Svídnická keramika
Alena Effenbergerová ze Svídnice u Slatiňan pracovala jako zdravotní sestra v bohnické léčebně. Spolu se svou kolegyní založila v rámci terapie keramickou dílnu.
Nechaly si koupit hrnčířský kruh a na „výuku“ přicházely vždy o hodinu dřív než pacienti, aby si v praxi vyzkoušely všechno to, co po večerech z tehdy dostupné literatury nastudovaly. Práce paní Alenu tak nadchla a začala tak bavit, že se jí stala životním koníčkem.
„Ke zdobení keramiky jsme si začali vyrábět svoje nástroje, protože nebylo nikde k sehnání očko – obrácený skalpel, vlepený do kusu dřeva,“ říká. Naše průvodkyně nám přiblíží výrobu krásné keramiky a ukáže nám, jak je takový střep vylepšován barevnými odstíny.
A taky se dozvíte, co je to režná keramika. A věřte, že i když jejich výsledné výtvory jsou plné lásky i laskavosti, je to mnohdy velká fuška. Ona i ta teplota je pekelná. Pohybuje se kolem 1200 stupňů.
Svídnická keramika
Svojanov
Královský hrad Svojanov byl vždycky míň než třeba Karlštejn. Přesto patříval k hradům velmi významným. Vysoce si ho ve 14. století cenil římský císař a český král Karel IV. a v 15. století se stal hlavním sídelním objektem jedné z větví známého moravského rodu pánů z Boskovic.
Osud ale nebyl Svojanovu nikdy příliš nakloněn, takže ho za dobu jeho existence postihlo několik pohrom. Proto se hrad do současnosti ve zcela nedotčené podobě nedochoval; i tak se ale řadí k nejhodnotnějším památkám regionu Svitavska, jehož hranice svým významem přesahuje.
Hrad Svojanov nechal zbudovat český král Přemysl Otakar II. v rámci svých kolonizačních snah na českomoravském pomezí. Obec v jeho podhradí poprvé výslovně připomínaná ve Zbraslavské kronice roku 1287, měla spolu s ním především střežit obchodní cestu z Litomyšle do Brna.
Protože historických památek je tady spousta, Svojanovští vytvořili turisticky-naučnou stezku mezi památkami. Stezka je důmyslně spojuje, a navíc vede přírodním parkem údolí Křetínky, kde můžou návštěvníci pozorovat i přírodní unikáty. A my se mezi památkami projdeme s průvodcem Josefem Graciasem – svojanovským starostou.
Svojanov
Hradby v Poličce
Král Přemysl Otakar II. založil v roce 1265 město – jeho název nenechává dodnes spát ani ty, kteří se zaobírají etymologií: jsou totiž přinejmenším dvě verze toho, proč se východočeská Polička, kde nedělní výlety startujeme, jmenuje právě tak.
Buď proto, že jde o zdrobnělinu slova pole – tedy políčko, nebo spíš proto, že označuje rovnou plošinu. Ať tak či tak, my jsme začali výšlapem po dvou stech schodech na věž svatého Jakuba a pak jsme už jen poslouchali a taky chodili s Davidem Junkem, ředitelem Městského muzea a galerie v Poličce.
Městu se dařilo hlavně v dobách vlády Karla IV. Měšťané tehdy ctili stavovskou povinnost chránit své město, i proto se stavěla kolem středověkých sídel různě mohutná a funkční hradební opevnění. I Poličce postavili: hlavní hradby s ochozem, parkán, vodní příkop. Hlavní hradební zeď byla až desetimetrová – město bylo v případě potřeby téměř nedostupné a nedobytné.
A právě pevnostním hradebním poličským ochozem projdeme i my, abychom se podívali, jak to tam vypadá dnes. A mimo to se třeba dozvíme, proč měla Polička svého času dva starosty.
Hradby v Poličce
Rozálka
Víte, kam chodí Žamberští na procházky? Na Rozálku. A víte, co to je Rozálka? Jde o rozhlednu stojící na Kapelském vrchu západně od Žamberka.
Upoutává každého, a to především svým tvarem – právě jím je podobná Bulačce u jihočeského Tábora, a to proto, že tehdejší komise pro povznesení cizineckého ruchu se při svých úvahách nechala ovlivnit krásnou architekturou táborské stavby, jejímž autorem byl profesor pražské techniky Theodor Petřík.
V roce 1932 vyrostla na Kapelském vrchu v sousedství kaple sv. Rozálie rozhledna ve tvaru husitské hlásky.
Zatímco táborská rozhledna byla otevřena v roce 1921 a pyšní se oficiálním názvem Rozhledna Svobody, její dvojče sestřička byla zprovozněna o jedenáct let později a v rodném listu má napsáno Tyršova rozhledna.