Reportáže v regionech
Hradby v Poličce
Král Přemysl Otakar II. založil v roce 1265 město – jeho název nenechává dodnes spát ani ty, kteří se zaobírají etymologií: jsou totiž přinejmenším dvě verze toho, proč se východočeská Polička, kde nedělní výlety startujeme, jmenuje právě tak.
Buď proto, že jde o zdrobnělinu slova pole – tedy políčko, nebo spíš proto, že označuje rovnou plošinu. Ať tak či tak, my jsme začali výšlapem po dvou stech schodech na věž svatého Jakuba a pak jsme už jen poslouchali a taky chodili s Davidem Junkem, ředitelem Městského muzea a galerie v Poličce.
Městu se dařilo hlavně v dobách vlády Karla IV. Měšťané tehdy ctili stavovskou povinnost chránit své město, i proto se stavěla kolem středověkých sídel různě mohutná a funkční hradební opevnění. I Poličce postavili: hlavní hradby s ochozem, parkán, vodní příkop. Hlavní hradební zeď byla až desetimetrová – město bylo v případě potřeby téměř nedostupné a nedobytné.
A právě pevnostním hradebním poličským ochozem projdeme i my, abychom se podívali, jak to tam vypadá dnes. A mimo to se třeba dozvíme, proč měla Polička svého času dva starosty.
Hradby v Poličce
Rozálka
Víte, kam chodí Žamberští na procházky? Na Rozálku. A víte, co to je Rozálka? Jde o rozhlednu stojící na Kapelském vrchu západně od Žamberka.
Upoutává každého, a to především svým tvarem – právě jím je podobná Bulačce u jihočeského Tábora, a to proto, že tehdejší komise pro povznesení cizineckého ruchu se při svých úvahách nechala ovlivnit krásnou architekturou táborské stavby, jejímž autorem byl profesor pražské techniky Theodor Petřík.
V roce 1932 vyrostla na Kapelském vrchu v sousedství kaple sv. Rozálie rozhledna ve tvaru husitské hlásky.
Zatímco táborská rozhledna byla otevřena v roce 1921 a pyšní se oficiálním názvem Rozhledna Svobody, její dvojče sestřička byla zprovozněna o jedenáct let později a v rodném listu má napsáno Tyršova rozhledna.
Rozálka
Zlatá přilba Pardubice
Tak trochu do sportovní redakce by určitě mohlo tematicky zapadnout následující východočeské dostaveníčko. V Pardubicích se totiž právě tenhle víkend pojede 60. ročník Zlaté přilby. Využijeme toho a pozveme vás do pardubického Východočeského muzea na výstavu, která s tímhle závodem přímo souvisí.
Plochodrážní závod s velkým ohlasem a se spoustou jmen vítězů a poražených, dokonce i tragické nehody se tady staly.
Počátky plochodrážní závodní pardubické tradice spadají do roku 1929. U jejich zrodu stáli motorističtí nadšenci: František Hladěna, Adolf Trnka a Ladislav Polák. Vy máte možnost podívat se na celou historii závodu, fotografií a vůbec materiálů mají místní spousty.
A co uvidíte na výstavě? Bude toho hodně, nalákáme vás třeba na 25. Zlatou přilbu, kterou v roce 1973 získal Pardubák Milan Špinka.
Zlatá přilba Pardubice
Sezemická zvonice
Jednou z nejstarších památek pardubického regionu a nejvýznamnější památkou Sezemic je kostel Nejsvětější Trojice z poloviny 13. století. V době klášterní sloužil i řeholnicím cisterciáckého řádu, a to až do zániku kláštera v roce 1421.
Kostel prošel v průběhu staletí mnohými přestavbami a úpravami. Cihlové zdivo v západní části kostela je pozůstatkem původního farního kostela a pochází z doby kolem roku 1270 až 1280. Je vázáno ranně gotickou vazbou, tj. po dvou běhounech (cihly kladené na délku) následuje vazák (cihla kladená kolmo k nim) a každá spodní vrstva je oproti horní posunuta o čtvrt cihly doprava.
Oproti jiným středověkým stavbám v Čechách zde bylo vědomě použito různobarevné polevy ke zvýšení barevného dekorativního účinku cihlové stěny ponechané bez omítky ve vnitřku chrámu. Barevný tón stěny byl navíc zvýrazněn tvarovanými maltovými spárami („sezemická vazba“).
Rozsáhlý kostel je jednolodní (délka více než 26 metrů) s trojboce uzavřeným presbytářem (délka asi 9 metrů) a dvěma přilehlými gotickými kaplemi. Presbytář a kaple sv. Antonína na jižní straně lodi pocházejí z doby kolem poloviny 14. století a severní kaple sv. Anny byla vystavěna v letech 1380–1390 a je patrně dílem Parléřovy huti Václava IV.
Po zániku cisterciáckého kláštera 1421 byla pravděpodobně v 15. století zvýšena dlažba a do barokní podoby byl kostel upraven po roce 1726. Chrámová loď a presbytář jsou vyzdobeny nádhernými nástropními Kramolínovými freskami z roku 1784.
Monumentální architektura hlavního oltáře s bohatou sochařskou výzdobou stejně jako severní a jižní boční oltář pocházejí z doby kolem poloviny 18. století.
Sezemická zvonice
Hvězdárna Pardubice
Baron Artur Kraus se narodil 2. srpna 1854 v Pardubicích a zůstal jim věrný až do své smrti. A proč o něm mluvíme právě v Toulavé kameře a ne třeba v Kalendáriu? Inu proto, že stál u kolébky fotografického klubu a české aviatiky.
Například ing. Kašpara podporoval velmi intenzivně v pokusech o dobytí vzduchu. Baron Kraus podporoval tenis, díky němu se v Pardubicích sehrál první turnaj, dále podporoval motorismus, jako první si v Pardubicích koupil motocykl a jezdil na něm po zámeckém dvoře, ale hlavně podporoval stavbu divadla.
Jeho zájem o astronomii se datuje z roku 1895, kdy na svém pardubickém zámku upravil vysokou věž k účelům astronomické observatoře. Roku 1912 přestěhoval hvězdárnu do svého domu, zvaného Na staré poště (dnes tento dům stojí na pardubické třídě Míru) a rozhodl, aby hvězdárna sloužila účelům popularizačně-výchovným.
K tomuto cíli přizpůsobil velkou betonovou terasu, na které umístil šestipalcový paralakticky montovaný dalekohled s řadou pomocných zařízení. K propagaci astronomie vydal baron Kraus několik populárních pojednání ve velikém nákladu, které zdarma rozesílal každému, kdo projevil zájem o astronomii.
Tato lidová hvězdárna byla vždy přístupná široké veřejnosti a baron Kraus byl vždy velmi potěšen, když se někdo dožadoval přístupu. Trpělivě, bez omrzení, vykládal a seznamoval s astronomií i člověka nejprostšího.
Horlivost barona Krause šla až tak daleko, že nakupoval u knihkupců knihy o astronomii a zdarma je posílal těm, kdo obzvláště byli vytrvalými dopisovateli hvězdárny. V těžkých válečných poměrech vykonal mnoho k založení České astronomické společnosti a pomohl i finanční podporou.