Reportáže v regionech
Africké muzeum
Nejslavnější a nejznámější rodák z Holic, kde nedělní toulání ukončíme, je cestovatel doktor Emil Holub. Studium medicíny ukončil v roce 1872 na Karlově univerzitě. Čtyři měsíce po promoci se vypravil na první cestu do jižní Afriky.
Z Kapského města uskutečnil tři výpravy do nitra tohoto kontinentu. Shromáždil rozsáhlý soubor přírodovědných sbírek a etnografický materiál.
V roce 1879 se vrátil do Evropy, kde se mu dostalo četných ocenění. Ve vídeňské Rotundě se seznámil s Růženou Hofovou a v roce 1883 se s ní oženil. O dvacet dní později spolu s ní a šesti průvodci se vydává na druhou cestu do jižní Afriky.
Zbytek výpravy se vrací v září 1887 zpět do vlasti. V celé západní Evropě i v USA se Holubovi dostává četných uznání, Praha však nedokázala nalézt umístění pro jeho sbírky a roztrpčený cestovatel se uchyluje do Vídně.
Sužují ho však následky tropických nemocí. Umírá 21. února 1902 ve věku 55 let. Pochován je na čestném oddělení vídeňského ústředního hřbitova.
Jeho manželka Růžena zemřela 28. 9. 1958 v 93 letech. Jeho odkaz se vlastně naplnil až po 2. světové válce, kdy se paní Holubová rozhodla odkázat vše, co opatrovala přes obě světové války. Věci nezůstaly ve Vídni, putovaly do Holic. A ty vyslyšely nakonec i Holubovo přání mít v Česku své muzeum. A město na svého velkého rodáka nikdy nezapomnělo.
Při návštěvě v roce 1880 byl jmenován čestným občanem. V říjnu roku 1909 byla na jeho rodném domě, městské radnici, instalována pamětní deska akademického sochaře Jana Štursy.
V Africkém muzeu Emila Holuba si prohlédneme některé věci z inventáře světoznámého dobrodruha a cestovatele. A v knihovně najdeme knihy, kterými se inspiroval.
Africké muzeum
Dýmkař
Z Ústí nad Labem se pak přesuneme do nenápadného městečka na Českomoravské vrchovině. Bude jím Proseč, kde v jedné boční ulici, v rodinném domě uprostřed zahrady, sídlí výrobce dýmek Pavel Háp.
Žádná tovární velkovýroba, naopak – největší podíl tu má ruční práce, kvalitní materiály, perfektní povrchová úprava a piplání se s každou dýmkou až do posledního detailu. To všechno pak zaručuje tomuto nadšenci a jeho výrobkům jedinečnost každé dýmky.
Pravda, to vše je vykoupeno vyšší cenou, ale vzhledem k tomu, že jde opravdu o ukázku zakázkové kusové výroby, není se čemu divit.
Pan Háp nám ukázal svou dílnu, předvedl některé výrobní postupy a podělil se s námi o to pěkné, ale i negativní, co mu jeho koníček přináší.
Že je o tyhle fajfčičky zájem! Některé ukázkové kousky byly už připraveny pro konkrétního zákazníka. Během naší návštěvy se narodila dýmka s méně pracným hladkým broušeným povrchem. Její nádherná kresba obsahovala jak ptačí oči, tak přímé plameny – dýmku uvidíte i vy. A nejen ji.
Ruční výroba dýmek
Jaroměřická kalvárie
Pak se vypravíme do Jaroměřic u Jevíčka, kde navštívíme poutní místo Kalvárie – jednu z dominant obce založenou už v roce 1713. Sakrální stavba zůstávala delší dobu nevyužita, oživení přišlo až s polskými řeholníky z řádu pasionistů.
Známé poutní místo Kalvárie je v našich zemích ojedinělé, protože celým svým rozvržením připomíná jeruzalémskou Golgotu v Palestině. Z obce Jaroměřice nahoru na Kalvárii vede křížová cesta k baroknímu poutnímu kostelu, který dal postavit pan Šubíř z Jaroměřic podle návrhu stavitele Santiniho v letech 1712-1713 jako poděkování za vyslyšení proseb.
Díky tomu, že pasionisté přiložili ruce k dílu, je možné kdykoliv navštívit tohle poutní místo. A svědčí o tom i zvyšující se počty turistů i poutníků či cestovatelů. Hlavní pouť je o slavnosti Seslání Ducha svatého a malá pouť na svátek Povýšení svatého kříže (neděle kolem 14. září).
Nejvýznamnější památkou poutního místa Kalvárie je obraz Spasitele, který se nachází v kostele Povýšení svatého Kříže.
Jaroměřická kalvárie
Svídnická keramika
Alena Effenbergerová ze Svídnice u Slatiňan pracovala jako zdravotní sestra v bohnické léčebně. Spolu se svou kolegyní založila v rámci terapie keramickou dílnu.
Nechaly si koupit hrnčířský kruh a na „výuku“ přicházely vždy o hodinu dřív než pacienti, aby si v praxi vyzkoušely všechno to, co po večerech z tehdy dostupné literatury nastudovaly. Práce paní Alenu tak nadchla a začala tak bavit, že se jí stala životním koníčkem.
„Ke zdobení keramiky jsme si začali vyrábět svoje nástroje, protože nebylo nikde k sehnání očko – obrácený skalpel, vlepený do kusu dřeva,“ říká. Naše průvodkyně nám přiblíží výrobu krásné keramiky a ukáže nám, jak je takový střep vylepšován barevnými odstíny.
A taky se dozvíte, co je to režná keramika. A věřte, že i když jejich výsledné výtvory jsou plné lásky i laskavosti, je to mnohdy velká fuška. Ona i ta teplota je pekelná. Pohybuje se kolem 1200 stupňů.
Svídnická keramika
Svojanov
Královský hrad Svojanov byl vždycky míň než třeba Karlštejn. Přesto patříval k hradům velmi významným. Vysoce si ho ve 14. století cenil římský císař a český král Karel IV. a v 15. století se stal hlavním sídelním objektem jedné z větví známého moravského rodu pánů z Boskovic.
Osud ale nebyl Svojanovu nikdy příliš nakloněn, takže ho za dobu jeho existence postihlo několik pohrom. Proto se hrad do současnosti ve zcela nedotčené podobě nedochoval; i tak se ale řadí k nejhodnotnějším památkám regionu Svitavska, jehož hranice svým významem přesahuje.
Hrad Svojanov nechal zbudovat český král Přemysl Otakar II. v rámci svých kolonizačních snah na českomoravském pomezí. Obec v jeho podhradí poprvé výslovně připomínaná ve Zbraslavské kronice roku 1287, měla spolu s ním především střežit obchodní cestu z Litomyšle do Brna.
Protože historických památek je tady spousta, Svojanovští vytvořili turisticky-naučnou stezku mezi památkami. Stezka je důmyslně spojuje, a navíc vede přírodním parkem údolí Křetínky, kde můžou návštěvníci pozorovat i přírodní unikáty. A my se mezi památkami projdeme s průvodcem Josefem Graciasem – svojanovským starostou.