Reportáže v regionech
Historie obuvnictví
Sportovní obuv se značkou Botana asi střední a starší generaci netřeba příliš podrobně představovat. Tyhle boty se vyráběly ve Skutči. Při návštěvě tamního muzea, které představuje expozici věnovanou historii obuvnictví ve městě a okolí, zjistíme, že výrobě bot všeho druhu se ve Skutči dařilo už dávno před zmiňovanou Botanou. První zmínky o místních ševcích a jejich privilegiích pocházejí už z 16. století. Za Marie Terezie pak přibylo šití bot vojenských a na začátku 20. století vznikly první továrny, kterou ruční práci nahradily strojovou. V muzeu je v rámci exkurze do historie obuvnictví k vidění i úctyhodná sbírka všelijakých bot a botiček.
Historie obuvnictví
Muzeum klavírů
Litomyšl jsme už navštívili. Dnes ale tohle město poznáme opravdu jako centrum hudby. Pozveme vás totiž na výstavu. Pod názvem Klavír? Klavír! Klavír! Tajemství i krása klávesových nástrojů v proměnách staletí se skrývá ojedinělá přehlídka dovednosti dávných i nedávných výrobců klávesových nástrojů. Instalace na zámku v Litomyšli je však naprosto nová v tom, že tyto nástroje ve všech jejich vývojových typech – klavichordy, cembala i kladívkové klavíry – prezentuje nejen jako artefakty s jejich historickou, uměleckou, technickou i hudební hodnotou, ale odráží i jejich roli v životě společnosti.
Výstava má proto dvě roviny – klávesové nástroje jsou zde představeny jak samy o sobě, tak i zakomponované do typických interiérů, v nichž se od počátků své existence objevují. Návštěvníci výstavy se mohou setkat i s nástroji, které v minulosti patřily významným hudebním osobnostem – Zdeňku Fibichovi, Vítězslavu Nezvalovi, Aloisi Hábovi či Rudolfu Frimlovi. Expozici efektně dotvářejí kulisy ze zdejšího zámeckého barokního divadla od Josefa Platzera (1786–1806) a další cenné exponáty z mobiliárních fondů Národního památkového ústavu, Historického muzea Národního muzea a Regionálního muzea v Litomyšli.
Zvláštní hodnotou výstavy je i to, že většina hudebních exponátů je v hratelném stavu a bude ji doprovázet bohatý koncertní a přednáškový program. A možná si budete i smět na některé nástroje zahrát.
Muzeum klavírů
Figurky ze šustí
Už od 17. století naši předkové používali kukuřičné šustí – uplatnění nacházelo různé. Hodilo se totiž k výrobě ošatek, misek, rohoží – a je logické, že se tohle tradiční řemeslo rozšířilo tam, kde se plodině kukuřici dařilo dobře, tedy na jihovýchodní Moravě.
Dnes se tahle práce stala oblíbenou činností lidových umělkyň a k jedné takové zavítáme i my. V reportáži z Letohradu si budeme povídat o tom, jak se dělají všelijaké figurky řemeslníků nebo scénky z venkovského života – a to vše právě ze šustí.
Ze šúpolí, jak se taky tomuhle výrobnímu materiálu říká, se maminky naučily dělat i panenky pro své děti, ale také různé hračky, které pak dávaly nad jejich kolíbky. Jenže ono dělat tyhle věci znamená podzim co podzim vyrazit do polí: ne přímo na lov, ale spíš na sklizeň – vybrat totiž ty pravé kukuřičné lupeny.
Figurky ze šustí
Lékárna
Slavný lékárník a chemik Christián Erxleben přišel do naší země v roce 1795 až z Hannoveru. Už o dva roky později otevřel svoji první lékárnu – ta se stala na dlouho jedinou dostupnou široko daleko.
My jsme se s kamerou vydali do Vamberka, kde dodnes narazíte na prazvláštní lékárnu. Apatyku s příjemně kouzelnou atmosférou. Zkrátka novogotická lékárna z 90. let 19. století. V českých muzeích je pravděpodobně jediným dochovaným exemplářem oficíny v novogotickém stylu.
Byla zhotovena se vkusem a citem. Štíhlé věže, lomené oblouky i gotická sanktuária vytvářejí iluzi chrámu, kde návštěvník mohl léčit nejenom tělo, ale i ducha. Apatyka je doplněna dřevěnými, porcelánovými i skleněnými stojatkami, litinovými i porcelánovými hmoždíři, pilulkovnicí i ručními vážkami.
Lékárna
Letohrad
Letohrad je městská památková zóna, která se dlouho dobou jmenovala Kyšperk podle blízkého hradu. V polovině minulého století se ke Kyšperku připojily další čtyři obce – a po různých peripetiích, jak nové „souobcí“ pojmenovat, kdy padly i zcela bizarní nápady, se ujal Letohrad.
Město se mimo jiné pyšní ulicí F. L. Heka, protagonisty Jiráskova vlasteneckého románu F. L. Věk. Rodina dcery F. L. Heka neboli románového Věka pořádala čtenářské dýchánky a založila i ochotnické divadlo. Později tu pobýval a pracoval secesní malíř Alfons Mucha, který měl v tehdejším Kyšperku příbuzné.
Malé městečko ale proslulo i dalšími významnými obyvateli. V kronikách najdeme i jméno Arnošta Korbela – dědečka bývalé americké ministryně zahraničí Madelaine Albrightové. Podnikal v povoznictví, které zásobovalo dřevem okolní sirkárny.