Reportáže v regionech
Králický Sněžník
Po naučné stezce Králický Sněžník se projdeme nejmenším pohořím u nás. Jeho příroda si vysloužila vyhlášení národní přírodní rezervací. Na čtrnácti kilometrech stezky nás čeká patnáct zastavení. Jedno například u sochy slona, který je symbolem celého pohoří. Dozvíme se samozřejmě i to, jak se sem dostal. Jedním z nejzajímavějších míst na celé stezce je pramen Moravy. Ten najdeme v nadmořské výšce 1380 metrů. A nepřehlédneme ani vrchol Králického Sněžníku, o který se musíme dělit s polskými sousedy. Zhruba 200 metrů od vrcholku se pak nachází historické trojmezí Čech, Moravy a Slezska.
Stezka Králický Sněžník
Kolář a karosář
Kalouskovi v Písečné u Žamberku patří k rodinám, kde se řemeslo dědí z generace na generaci. Jim učarovalo to kolařské. Ani druhá polovina minulého století nedokázala rodinnou tradici zničit. My budeme chvíli přihlížet, co vlastně všechno řemeslo, které je u nás takřka na vymření, obnáší. A bude se na co dívat. U Kalousků se totiž klidně pustí do oprav historických povozů či náhradních dílů pro zámecký kočár. A taky třeba do loukoťového kola.
Kolář a karosář
Figurky ze šustí
Už od 17. století naši předkové používali kukuřičné šustí – uplatnění nacházelo různé. Hodilo se totiž k výrobě ošatek, misek, rohoží – a je logické, že se tohle tradiční řemeslo rozšířilo tam, kde se plodině kukuřici dařilo dobře, tedy na jihovýchodní Moravě.
Dnes se tahle práce stala oblíbenou činností lidových umělkyň a k jedné takové zavítáme i my. V reportáži z Letohradu si budeme povídat o tom, jak se dělají všelijaké figurky řemeslníků nebo scénky z venkovského života – a to vše právě ze šustí.
Ze šúpolí, jak se taky tomuhle výrobnímu materiálu říká, se maminky naučily dělat i panenky pro své děti, ale také různé hračky, které pak dávaly nad jejich kolíbky. Jenže ono dělat tyhle věci znamená podzim co podzim vyrazit do polí: ne přímo na lov, ale spíš na sklizeň – vybrat totiž ty pravé kukuřičné lupeny.
Figurky ze šustí
Lékárna
Slavný lékárník a chemik Christián Erxleben přišel do naší země v roce 1795 až z Hannoveru. Už o dva roky později otevřel svoji první lékárnu – ta se stala na dlouho jedinou dostupnou široko daleko.
My jsme se s kamerou vydali do Vamberka, kde dodnes narazíte na prazvláštní lékárnu. Apatyku s příjemně kouzelnou atmosférou. Zkrátka novogotická lékárna z 90. let 19. století. V českých muzeích je pravděpodobně jediným dochovaným exemplářem oficíny v novogotickém stylu.
Byla zhotovena se vkusem a citem. Štíhlé věže, lomené oblouky i gotická sanktuária vytvářejí iluzi chrámu, kde návštěvník mohl léčit nejenom tělo, ale i ducha. Apatyka je doplněna dřevěnými, porcelánovými i skleněnými stojatkami, litinovými i porcelánovými hmoždíři, pilulkovnicí i ručními vážkami.
Lékárna
Letohrad
Letohrad je městská památková zóna, která se dlouho dobou jmenovala Kyšperk podle blízkého hradu. V polovině minulého století se ke Kyšperku připojily další čtyři obce – a po různých peripetiích, jak nové „souobcí“ pojmenovat, kdy padly i zcela bizarní nápady, se ujal Letohrad.
Město se mimo jiné pyšní ulicí F. L. Heka, protagonisty Jiráskova vlasteneckého románu F. L. Věk. Rodina dcery F. L. Heka neboli románového Věka pořádala čtenářské dýchánky a založila i ochotnické divadlo. Později tu pobýval a pracoval secesní malíř Alfons Mucha, který měl v tehdejším Kyšperku příbuzné.
Malé městečko ale proslulo i dalšími významnými obyvateli. V kronikách najdeme i jméno Arnošta Korbela – dědečka bývalé americké ministryně zahraničí Madelaine Albrightové. Podnikal v povoznictví, které zásobovalo dřevem okolní sirkárny.