Reportáže v regionech
Vysoké Mýto
Vysoké Mýto patří k hodně starým čekým městům. Za jeho vznik vděčíme Přemyslu Otakarovi II., který ho nechal vybudovat na ochranu Trstenické stezky, významné obchodní cesty spojující Čechy a Moravu s Pobaltím i dalekým východem. Jeho název nemá nic společného s výškou vybíraného mýta, ale s vyvýšeninou, na které město vyrostlo. Jeho první obyvatelé přišli ze severního Německa. Městské opevnění tvořilo 25 bašt a věž, dodnes se dochovaly taky tři městské brány. Jedna se jmenuje Litomyšlská, druhá Pražská a poslední Choceňská. A připomenout si tu můžeme i krále, který město založil. Jeho socha nás přivítá u Pražské brány. A za povšimnutí stojí i to, že není z bronzu ani kamene, ale z kovaného železa.
Vysoké Mýto
Mariánská Hora
Na svatodušní pondělí se už od osmnáctého století scházeli poutníci na Mariánské Hoře u Lanškrouna. Vyráželi odsud na desetidenní cestu do Mariazell v Horním Štýrsku. Tam slavili tělo a krev Páně a zase se vydali na pouť zpět. U zrodu poutní tradice Mariánské Hory stál radní a hospodský František Čípa, který prý viděl několikrát nad místem ozářenou oblohu, a tak tam nechal postavit honosný kříž. Od roku 1846 vodil poutníky do Mariazell zbožný Leopold Fiala, který se časem na Mariánskou Horu přestěhoval a vlastníma rukama se pustil do budování kapličky a později i kostela. V něm můžeme vidět i obraz připomínající zázračnou událost, která se v těchto místech stala. Když Antonín Keprta vezl mlýnské kameny, celý náklad na něho spadl. Prosil Pannu Marii o šťastnou hodinku smrti. Panna Maria se zjevila, nadzvihla vůz a on vyvázl zdravý.
Mariánská Hora
Na běžkách okolo Červené Vody
Pro všechny, kteří si ještě chtějí užít zimy, jsme nachystali výlet k Červenovodskému sedlu, na pomezí Čech a Moravy, rozhraní Orlických hor a Jeseníků. Právě ze sedla se vydáme na cestu směrem k Suchému vrchu, na kterém už v roce 1928 vyrostla Kramářova chata. Jméno dostala pro prvorepublikovém předsedovi vlády, který sem také zavítal. A v knize hostů je zapsán i další vzácný – prezident Beneš. K chatě patří také vodárenská věž. Můžete vystoupat nahoru a porozhlédnout se po kraji. Když budete mít štěstí, můžete prý dohlédnout až ke Sněžce. Další naší zastávkou bude Křížová hora, která už od 17. století bývala významným poutním místem. Po druhé světové válce tu bylo pusto a život sem vrátila až před pár lety nová rozhledna. A pokud byste chtěli vědět, odkud pochází název Červená Voda, prozradíme vám i to.
Na běžkách okolo Červené Vody
Brandýs nad Orlicí
Zimní krajinou se vypravíme ke zřícenině hradu Brandýs nad Orlicí. Býval jedním z nejmohutnějších u nás, vystavět ho nechal už ve třináctém století Jindřich z Brandýsa. K jeho nejznámějším obyvatelům ale patřil loupeživý rytíř Oldřich z Brandýsa, který se svými lapky vyjížděl do kraje a plenil. Po bitvě na Bílé hoře tu pobýval Bohuš Kostka z Postupic, kterému právě brandýský hrad zůstal jako jediný majetek po porážce stavovského povstání. Nejspíš proto se pustil do jeho renesanční přestavby. Zajímavé je ale i město pod hradem. Zdejším nejslavnějším rodákem byl Karel starší ze Žerotína, který poskytl v době pobělohorské azyl osmadvaceti českým bratřím. Takže tu nějaký čas žil i Jan Amos Komenský a dokonce tu napsal své nejslavnější dílo labyrint světa a ráj srdce. A taky tady potkal svou druhou ženu.
Brandýs nad Orlicí
Hora Matky Boží
Ve výšce bezmála osmi stovek metrů nad mořem, na Hoře Matky Boží nad městem Králíky už tři stovky let stojí klášter. V místě, kam mířila procesí, ho nechal vystavět králický rodák, později královéhradecký biskup Tobias Jan Becker, který tak splnil svůj dětský slib. Klášter s kostelem a poutním domem vítal poutníky dlouhé roky, v době reforem Josefa II. ale i on málem přestal existovat. Jeho představený ho ale nejspíš jednou chytrou odpovědí panovníkovi zachránil. Nově vzniklá expozice připomíná období, kdy klášter sloužil jako vězení řeholníků. Ti se stali po nástupu komunistů nepohodlnými a jedním z míst, kde dožívali, byla i Hora Matky Boží. Tohle smutné období připomíná nově vzniklá expozice, kterou si samozřejmě prohlédneme.