Reportáže v regionech
Máchovo jezero
K Máchovu jezeru se v létě vypravují tisíce milovníků odpočívání u vody, ale taky vodních radovánek. Mnozí z nich ale nejspíš netuší, jak to bylo se vznikem téhle vodní plochy. Ve skutečnosti se totiž nejedná o jezero, ale o lidskou rukou vytvořený rybník. A s docela dlouhou historií. O zaplavení údolí blízko Bezdězu totiž rozhodl už ve čtrnáctém století sám Otec vlasti. Objevil ho při jednom ze svých honů. Tehdy se rybník jmenoval Velký. Máchovo jezero se mu začalo říkat až v 19. století, a to na počest K. H. Máchy, který do kraje rád jezdíval a zvěčnil ho i ve svém díle. To ale není jediná zajímavost z historie „Mácháče“. Je taky kupříkladu spojen se začátky českého jachtingu a dodnes se tu pravidelně konají závody nebo nostalgické plavby.
Máchovo jezero
Archeoskanzen
Touha hrát si nemusí vždy být jen výsadou dětí. O tom by mohl vyprávět Ladislav Tomič z Vítkova u Chrastavy. S hraním na vojáky neskončil na prahu dospělosti, svou zálibu zdárně rozvíjí dál. A není žádný troškař. Rozhodl se přenést si kousek svého oblíbeného středověku do současnosti. Blízko svého domu začal společně s kamarády už před patnácti lety budovat unikátní archeoskanzen. Stačí projít branou a rázem se octnete v době velmožů a rytířů. Takhle nějak se před staletími žilo. Zavítat může třeba do domu šafáře. I další stavby vypadají velmi autenticky, však při jejich stavbě všichni dodržují postupy, které používali naši dávní předkové. Hosty tu bývají různé skupiny nebo sdružení pořádají zajímavé akce, čas od času ale všichni nadšenci nechají do svého světa nahlédnout i čiré laiky.
Archeoskanzen
Sklář
Poněkud neobvyklou sklářskou metodu otestujeme v Heřmanicích na Frýdlantsku. Josef Novotný je sice původním povoláním stavař, ale už dvě desítky let pomyslně spojuje profesi skláře a pekaře. Pracuje se zdánlivě obyčejným tabulovým sklem, na začátku jeho tvoření je pro skláře nezvykle studený materiál a žár čeká dílo teprve před dokončením. Techniku zvanou fusing, tedy jakési spékání, znali už staří Egypťané a my vám ukážeme, jaké krásy se s jejím využitím dají vykouzlit. Jejich autor nám popíše postup, vysvětlí, jaké maličkosti rozhodují o tom, jestli výsledek bude úspěchem či prohrou, a dozvíme se i to, že novinkou není ani různobarevnost děl. A pokud vás tohle tvoření zaujme, prozradíme vám, kdy byste si ho mohli vyzkoušet na vlastní kůži.
Sklář
Hamr na Jezeře
V okolí obce Hamr na Jezeře se, jak už její název napovídá, kdysi těžila železná ruda. Později se místo stalo oblíbenou rekreační oblastí, chvíle odpočinku tu dokonce trávil i oblíbený filmový hrdina Gustav Anděl ve filmu Dovolená s Andělem. Po delší přestávce se sem zase turisté vracejí a my vám ukážeme, co všechno mohou v okolí obce obdivovat. Naší první zastávkou bude zřícenina hradu Děvín, ke které se váže hned několik pověstí. Pak se projdeme skalním divadlem se Schwartzvaldskou bránou. Vyšlápneme si taky na kopec Stohánek, na kterém prý ve středověku stával skalní hrádek a taky tu v 18. století byla zřízena poustevna. A naší poslední zastávkou bude Černý rybník a jeho rašeliniště, kde najdeme řadu vzácných rostlin a možná narazíme i na některého z chráněných obyvatel.
Hamr na Jezeře
Motomuzeum
Jaromír Pácal z Borku pod Troskami se zamiloval do motorek. Všechno začalo ve chvíli, kdy chtěl tatínek prodat starou předválečnou Jawu a syn mu to rozmluvil. Toužil na ní jezdit a pustil se proto do její renovace. Pak začaly doma přibývat další motorky a nejen tuzemské výroby. Jaromír si všechny opravoval i zprovoznil. A nakonec se rozhodl pro vybudování muzea. Své poklady přestěhoval do bývalé sýpky a zpřístupnil dalším zájemcům o burácející veterány na dvou kolech. Muzeem nás sám povede, prozradí, které stroje jsou nestarší, které nejvzácnější a o některých nám prozradí i různé technické zajímavosti. Kromě silných motorek najdeme v jeho sbírce taky třeba motokolo nebo motokoloběžku a dozvíme se, o jakém exponátu sběratel zatím jen sní.