Reportáže v regionech
Dřevorubecké muzeum
V Peci pod Čerchovem si prohlédneme soukromé Dřevorubecké muzeum. Založil ho pan Jan Riederer. Aby získal zajímavé exponáty, prošel všechny místní chalupy, jejich komory a půdy, kde se ukrývala řada vzpomínek na dřevorubeckou minulost obce. Zdejším dřevorubcům se totiž prý žádní jiní v našich krajích nevyrovnali. V létě káceli stromy a v zimě pak dřevo na saních sváželi ze strmých svahů. A v obci se do jeho zpracování pustili skoro všichni. V muzeu najdeme nejen nástroje, které používali, ale také výrobky ze dřeva. Saněmi počínaje, přes zdánlivě obyčejné necky až po sirky. A dokonce také desítky let staré loutky pro místní loutkoherce, kterým v době svých letních prázdnin pomáhal dělat divadlo i Oldřich Nový.
Dřevorubecké muzeum
Horšovský Týn
Nad Horšovským Týnem stávala ve středověku šibenice. Odsouzenci si tak na poslední chvíli mohli dopřát krásný výhled do dalekého okolí. Ale moc poprav se na tomhle vršku nekonalo. Pak na vrcholku vyrostla kaplička a k ní se vydávali poutníci z blízka i dálky. I tu už ale zub času ohlodal a nakonec zničil. Dnes zdobí bývalý Šibeniční vrch celodřevěná dvacet metrů vysoká rozhledna. Po pohledu do kraje znovu nasedneme na kola a přesuneme se do Horšovské obory. Tam nás čeká obnovený letohrádek Annaburg. Jen pro zajímavost, jeho zřejmě nejslavnějším hostem byl anglický král Edward VII., který se tu zúčastnil honu.
Nad Horšovským Týnem
Páteříky
Historie sklářství na Domažlicku, hlavně výroba malých skleněných korálků – páteříků učarovala panu Romanovi Konečnému ze Kdyně. Páteříky začal sbírat a dnes má jejich největší kolekci u nás. Současně začal mapovat místní zaniklé sklárny. Na tradici výroby páteříků , která v kraji vznikla už ve čtrnáctém století, navázala Lucie Černá. Ve své dílně ve Filipově Hoře nás nechá nahlédnout do tajemství vzniku malých korálků.
Muzeum Příhraničí Kdyně
Modelová železnice
Ráj pro všechny milovníky vlaků a vláčků jsme našli v Domažlicích. Ve své garáži ho vybudoval pan Jaroslav Šimáček. Jeho stanicí Máchovice, pojmenované podle ulice, ve které Šimáčkovi bydlí, projíždějí nejrůznější lokomotivy s vagony už řadu let. Celkem tu můžete potkat dvacítku souprav. A můžete je nejen vidět, ale také slyšet. Podle zvuku totiž poznáte, která lokomotiva právě přijíždí. Mašiny už pan Šimáček stavět nestíhá, tak si je kupuje. A získal už hodně zajímavých kousků. Na jeho dráze potkáte stroje nejen tuzemské, ale třeba také rakouské nebo dokonce americké.
Modelová železnice
Hrad Rýzmberk
Hrad Rýzmberk najdete nedaleko Kdyně. Byl založen na vysokém kopci ve druhé polovině 13. století. V roce 1279 je zmiňován jako majetek Děpolta, zakladatele rodu Švihovských z Rýzmberka. Podle některých pramenů hrad založil sám Děpolt na přání Přemysla Otakara II., aby spolu s Domažlicemi střežil zemskou stezku, vedoucí přes Všerubský průsmyk do bavorského Řezna. Hrad byl několikrát přestavován – v první půli 14. století, v druhé polovině 15. století po velkém požáru v roce 1448 a zejména po roce 1508 za Břetislava Švihovského z Rýzmberka. V roce 1620 hrad dobyla císařská vojska vedená generálem donem Maradessem. Roku 1641 přitáhli před Rýzmberk Švédové, po krátkém obléhání jej dobyli a úplně zpustošili.
V roce 1655 byl Rýzmberk na základě nařízení Ferdinanda III. o boření hradů zničen, z roku 1676 je uváděn už jako zřícenina. Hrad měl původně dvojdílnou dispozici: nejvyšší místo zaujímal okrouhlý donjon v nároží malého jádra, na protilehlé straně, kde je dnes rozhledna, stál obytný palác. Předhradí bylo opevněno kamennou hradbou, po jejímž JZ nároží stála druhá okrouhlá věž. V první polovině 15. století byla k areálu přihrazena kamennou hradbou, na jižní straně s baštami, další část s věží. V letech 1846-1847 byla hrabaty Stadiony postavena nad baštou nová hranolová rozhledna a dřevěná výletní restaurace. V té době byla také odstraněna část zřícenin.
Do zřícenin hradu umisťuje část děje svého románu Consuela i známá francouzská spisovatelka George Sandová. A možná ona nebo možná legenda může i za to, že dnes se právě tady vaří pivo. Od roku 2001 má hrad totiž nového majitele – zakoupil ho Jan Skala, který se mu snaží navrátit zašlou slávu. Vybudoval tu malý pivovar, v němž už třetím rokem vaří historické spodně kvašené, filtrované pivo. Vše podle původních historických receptur, které nalezli při rekonstrukci kotelny. Listina čítá dvě sta let.