Reportáže v regionech
Lomeček
V malém lomu u Starého Klíčova, kterému se říkalo Lomeček, se dlouhá léta těžil kámen. Pak vytěženou jámu zatopila voda. Když sem potápěči přivolaní policií přijeli před lety hledat zatoulaného houbaře, objevili doslova ráj pro svou zálibu. Průzračná voda, krásné okolí. Začali se o Lomeček starat a nedávno pod hladinu umístili unikátní podvodní pozorovatelnu. Podívaná se z ní nabízí opravdu nevídaná, ve vodě totiž žije několik tisícovek ryb, kromě kaprů třeba taky jeseteři nebo tolstolobici. V době, kdy hladinu pokrývá led, bývá prý výhled z kabiny obzvlášť pěkný, tak si ho nemůžeme nechat ujít. Dozvíme se o tradici záchrany vánočního kapra, budeme sledovat některé hodně urostlé kousky a připadat si tak trochu jako ve dvaceti tisících mil pod vodou.
Lomeček
Drátenice
Drátenické řemeslo mnozí považujeme za minulost, ale naštěstí tahle tradice stále ještě žije. Jen už nepotkáváme dráteníky ze slovenských hor, kteří se vydají se svým náčiním na vandr. A jak se přesvědčíme, tahle práce už taky není jen výsadou mužů. Navštívíme totiž Danu Soukupovou, která je drátenicí. Její dílnu najdeme v Ostromeči nedaleko Horšovského Týna a rodí se v ní spousta krásných věcí. Budeme mít možnost chvíli sledovat práci, dozvíme se, co všechno tohle staré řemeslo obnáší a bude nás samozřejmě zajímat i to, proč paní Daně učarovala zrovna dráteničina. A protože je před Vánocemi, prohlédneme si i ozdoby, které z drátku vznikají. Možná jste nějaké podobné vídali u vašich babiček, které jimi krášlily stromeček.
Drátenice
Špillarovna
O tom, že v krásné krajině pod Čerchovem nemusíme obdivovat jen dílo paní Přírody, se přesvědčíme při návštěvě Pece pod Čerchovem. Před 111 lety si tu vystavěl svou vilku malíř Jaroslav Špillar. Podíváme se, co se v ní dochovalo dodnes a porozhlédneme se i po tom, co slavného obyvatele připomíná. Ve vilce nazývané „Špillarovna“ bývalo rušno. Sjížděli se sem malířovi sourozenci, ale také kolegové z oboru i další osobnosti kulturního života. Několikrát zavítal třeba Alfons Mucha, který v Peci dokonce trávil svou svatební cestu. A ani při ní nezahálel, dokonce se prý podílel na výzdobě místní kapličky. Hostem ve „Špillarovně“ býval i Mikoláš Aleš. Pokud budete chtít svůj výlet obohatit prohlídkou děl Jaroslava Špillara, vydejte se do Domažlic do Galerie bratrů Špillarových, jestli raději zůstanete v přírodě, tak vyražte po Špillarově stezce na Čerchov.
Špillarovna
Tři střevíčky
Za Popelkou a jejími kouzelnými oříšky se vypravíme na zámek do Horšovského Týna. Právě tam totiž po celé prázdniny probíhá výstava věnovaná jedné z našich nejslavnějších pohádek. Nenechte se zaskočit názvem výstavy, který zní Tři střevíčky pro Popelku. Není to chyba autorů, jen upozornění na to, že při návštěvě zámku odhalíme jedno překvapení. Kromě toho si samozřejmě prohlédneme krásné kostýmy, které se narodily v dílně Theodora Pištěka. Nechybí mezi nimi drobné šaty Popelčiny, ale ani poněkud rozměrnější garderóba nepřehlédnutelné Droběny. Připomeneme si, kde všude se filmaři při natáčení zabydleli a přidáme pár zajímavostí ze zákulisí natáčení i přípravy výstavy.
Tři střevíčky
Muzeum chodských krojů
Víte, co to je koláč, žalín nebo třeba čepení? Napovíme, že všechno souvisí s tradičními chodskými kroji. A pro odpověď si zajedeme do Postřekova, kde Marie Langová a Anna Burešová otevřely muzeum. Umístily do něj kroje pro různé příležitosti a nám k nim prozradí, kdy a kdo je nosil. Takže se například dozvíme, že u krku na košili kroje, který nosily ženy při slavné rebelii, nechyběl smuteček, který byl nejprve zlatý, ale pak na památku Jana Sladkého Koziny změnil barvu na černou. Černá byla i barva kroje svatebního, ve kterám šla dívka k oltáři. Proč smutek ve velký den? Nevěsta přece opouštěla svou rodinu, tak proto. A co to je třeba ten v úvodu zmiňovaný koláč? Čepec s výšivkou a paličkovanou krajkou.