Reportáže v regionech
Chodskem na kole
Když přijde řeč na Chodsko, málokomu se takřka okamžitě nevybaví legendární vzpoura jeho obyvatel vedená Janem Sladkým Kozinou. My se po jeho stopách krajem vydáme. A abychom toho stihli víc, vyrazíme na kole. Zastavíme se například u zámku hraběte Wolfa Maxmiliána Lamingena, kterého ovšem nejen díky Jiráskovým Psohlavcům známe spíš jako Lomikara. Prohlédneme si ale taky akvadukt, který vede nad železniční tratí Plzeň – Furth im Wald. Připomíná časy, kdy domažličtí obyvatelé trpěli nedostatkem vody. Kozinova socha nás přivítá v místech, odkud Chodové pozorovali nedaleko vedoucí obchodní stezky. Plnili tehdy roli jakési finanční stráže a vybírali pro českého krále poplatky. A nemineme ani statek, kde se vůdce rebelie narodil.
Chodskem na kole
Český les
Na Šumavu společně vyrážíme poměrně často, méně obvyklé jsou ale naše výpravy do oblasti Českého lesa. Tahle krajina patří pořád ještě k opomíjeným místům. A nutno dodat, že neprávem. Po konci války tu opět převzala vládu příroda, protože po odsunu původních německých obyvatel řada vesnic a osad osiřela a postupem času zanikla. Zavedeme vás do míst, kde ještě před válkou bývalo rušno a dnes tu čilý ruch připomínají jen zbytky staveb. Jednu opuštěnou vísku navštívíme ale i na druhé straně hranice v Bavorsku. A vysvětlíme vám, co s ní měli společného obyvatelé její české skorosousedky s názvem Václav. A vydáme se rovněž na rozhlednu, z níž mohli naši západní sousedé nahlížet přes železnou oponu k nám.
Český les
Chodská keramika
Chodská keramika si už vydobyla své místo na slunci, přestože její historie není příliš dlouhá. Začala se psát na počátku minulého století, kdy kraj objevili turisté a chtěli si samozřejmě na památku odvážet nějaké suvenýry. Jak ji poznáte? Typický je černý nebo bílý podklad. Ten pak zdobí nejrůznější kopretiny, pomněnky, máky. Prostě hlavně květiny, které se objevovaly odedávna na místních lidových krojích. K těm, kteří se výrobě keramiky věnují, patří manželé Mojžíšovi z Bořic u Domažlic. Chvíli pobudeme v jejich dílně a budeme sledovat, jak se hlína mění v krásné misky či vázičky. A taky v malé petrolejové lampičky s vykrajovanými stínítky, které patří k chloubám Bohuslavy a Jaroslava. Dozvíme se, jak vypadá jejich běžný pracovní den, co má který z nich na starosti a jakými ornamenty nejčastěji své produkty zkrášlují.
Chodská keramika
Lomeček
V malém lomu u Starého Klíčova, kterému se říkalo Lomeček, se dlouhá léta těžil kámen. Pak vytěženou jámu zatopila voda. Když sem potápěči přivolaní policií přijeli před lety hledat zatoulaného houbaře, objevili doslova ráj pro svou zálibu. Průzračná voda, krásné okolí. Začali se o Lomeček starat a nedávno pod hladinu umístili unikátní podvodní pozorovatelnu. Podívaná se z ní nabízí opravdu nevídaná, ve vodě totiž žije několik tisícovek ryb, kromě kaprů třeba taky jeseteři nebo tolstolobici. V době, kdy hladinu pokrývá led, bývá prý výhled z kabiny obzvlášť pěkný, tak si ho nemůžeme nechat ujít. Dozvíme se o tradici záchrany vánočního kapra, budeme sledovat některé hodně urostlé kousky a připadat si tak trochu jako ve dvaceti tisících mil pod vodou.
Lomeček
Drátenice
Drátenické řemeslo mnozí považujeme za minulost, ale naštěstí tahle tradice stále ještě žije. Jen už nepotkáváme dráteníky ze slovenských hor, kteří se vydají se svým náčiním na vandr. A jak se přesvědčíme, tahle práce už taky není jen výsadou mužů. Navštívíme totiž Danu Soukupovou, která je drátenicí. Její dílnu najdeme v Ostromeči nedaleko Horšovského Týna a rodí se v ní spousta krásných věcí. Budeme mít možnost chvíli sledovat práci, dozvíme se, co všechno tohle staré řemeslo obnáší a bude nás samozřejmě zajímat i to, proč paní Daně učarovala zrovna dráteničina. A protože je před Vánocemi, prohlédneme si i ozdoby, které z drátku vznikají. Možná jste nějaké podobné vídali u vašich babiček, které jimi krášlily stromeček.