Reportáže v regionech
Výrobce dud Miroslav Štecher
Když psal Josef Kajetán Tyl svého Strakonického dudáka, byly mu předobrazem bouřlivý život a příběhy jihočeských dudáků, kteří putovali krajem. Ti bavili své posluchače a nosili po vsích čerstvé novinky z cest. Kdo ví, proč se vlastně tomuto nástroji říká nástroj králů i žebráků. Na konci 19. století měl namále, ale naštěstí v propadlišti dějin nezmizel a stal neodmyslitelnou součástí jihočeské kultury. V podobě, jak ho známe dodnes. Tedy se dvěma měchy. Jedním z těch, kdo zasvětil dudám svůj profesní život, je jejich výrobce a hudebník Miroslav Štecher z Českých Budějovic.Nechá nás nahlédnout do své dílny a taky prozradí, co je na výrobě nejtěžší.
Výrobce dud Miroslav Štecher
Cyklo Kestřany-Putim
Jižní Čechy s oblibou vyhledávají milovníci výletů v sedle bicyklu. Ty krajem provází už víc než pět tisíc kilometrů značených tras. Na výlet na kole se v následujících minutách vydáme i my. Putovat budeme z Kestřan do Putimi a cestou si dopřejeme malou lekci dějepisu a literatury. Nejprve zjistíme, proč měli Kestřanech hned několik středověkých tvrzí. Poté si připomeneme období husitských válek a muže, který vedl kališníky do velkých bitev – Jana Žižku. Zavzpomínáme i na šumavského spisovatele Karla Klostermanna a na závěr v Putimi taky na legendárního Haškova vojáka Švejka, který právě tudy putoval za svým regimentem.
Cyklo Kestřany-Putim
Bechyňka
K chloubám jihočeské Bechyně patří Duha. Slavný most klenoucí se už bezmála sto let přes řeku Lužnici. V době svého vzniku významně ulehčil místním dopravu po železnici. Umožnil totiž přivést trať mezi Táborem a Bechyní blíž k městu. Nás po něm sveze dáma v letech s poetickým jménem Elinka. Náš nejstarší elektrický vůz, u jehož zrodu stál český Edison, vynálezce František Křižík. Ten měl hodně společného i se zmíněnou dráhou. Bude nás zajímat, kdy vznikla, v čem byla výjimečná a stejně tak prozkoumáme i Elinku. Navíc vám prozradíme, kdy se s ní po kolejích na jihu Čech můžete svézt nejen prostřednictvím naší kamery.
Bechyňka
Holubovský mlýn
Po staletí, už v časech Rožmberků, poháněly vody Křemžského potoka na pomezí Českobudějovicka a Českokrumlovska Holubovský mlýn. Původně ale býval menší, než dnes. Jednotliví mlynáři se v něm střídali až do roku 1909, kdy zemřel ten poslední z rodu Valíků. A jeho žena klapáč prodala skupině pokrokových sedláků z okolí. Ti vytvořili družstvo, které úspěšně hospodařilo. A tak si mohli zanedlouho dovolit pořídit nové modernější vybavení. Dozvíme se, jak to bylo s mlýnem dá a kdo se zasloužil o to, aby na něm bylo znovu rušno. A taky nakoukneme do muzea, v němž si připomeneme těžkou dřinu lidí, kteří tu pracovali.
Holubovský mlýn
Restaurátor
Jihočeské zámky, kostely a další historické památky se pyšní mnoha skvosty a o ty je potřeba pečovat. To je doménou restaurátora Václava Veřtáta. Jeho srdeční záležitostí je prý asi zámek Kratochvíle, kde byla spousta práce na několik let, nejen na obnově, ale i na replikách nábytku z rožmberských časů. Se svým týmem se podílel i na restaurování skvostných renesančních vrat Vyšebrodského kláštera, což Národní památkový ústav ocenil prestižní cenou Patrimonium pro futuro.
