Reportáže v regionech
Zámek Mělník
„Vím, kde se stýká, tam u Mělníka…“ Nejspíš všichni milovníci lidovek i zeměpisu vědí, že tam se potkávají Labe s Vltavou. Krásný výhled na spojení nejznámějších českých řek se nabízí obyvatelům i návštěvníkům mělnického zámku, který si společně prohlédneme. Dopřejeme si samozřejmě krátkou výpravu do historie a dozvíme se mimo jiné to, kdy se zdejšími zámeckými pány stali příslušníci jednoho z našich nejstarších žijících šlechtických rodů. Nebudeme vás napínat, určitě víte, že mluvíme o rodu Lobkowiczů, který má své kořeny už v časech Václava IV. Povíme si, jaký osud potkal zámek i panstvo v minulém století a pak se zaměříme na současnost. K té patří nejen obnovené zámecké komnaty a sály, ale taky po staletí udržovaná tradice vinařská.
Zámek Mělník
Mšeno
Nejstarší zmínky o středočeském Mšenu pocházejí už z 5. až 6. století, kdy se tu usadili Slované. Dávnou historii města připomíná jeho dolní část, bývalá obec Podolec a pak taky náměstí a jeho okolí. I když Mšeno v minulosti postihlo několik velkých požárů, dochovaly se tu zajímavé stavby. Na rozdíl od jiných měst v kraji nevyrostla zástavba Mšena formou budování ulic ústících na náměstí, ale najdeme tu nesourodý pletenec křivolakých uliček. Zajímavostí jsou i stavby z období první republiky – Masarykova škola, sokolovna a lázně. Ty byly vybudovány ve stylu art deco a autorem areálu je pravděpodobně některý z žáků architekta Jana Kotěry. Jedinou srovnatelnou stavbou je dnes kolonáda v Luhačovicích a koupaliště už je opravdovým unikátem.
Mšeno
Kokořínsko
Pozdně podzimní výlet si dopřejeme na Kokořínsku. Naše putování začneme v Mělníku, v jedné z nejzajímavějších kostnic, v níž byly uloženy ostatky více než deseti tisíc lidí. Pak se porozhlédneme po městě i okolí z věže kostela sv. Petra a Pavla a vyrazíme do přírody. Cestou se ještě chvíli zdržíme v nedaleké Lhotce, která je známá skalními byty. Byla jich tu vybudovaná víc než stovka a poslední obyvatelé tu žili ještě v roce 1982. A pak už nás čekají krásné skalní útvary. Krásy Kokořínska pro turisty objevil před zhruba sto lety učitel Josef Bedřich Cinibulk, který celou oblast zmapoval a vytvořil dvanáct turistických stezek, které také sám v terénu vyznačil. My se projdeme po devítikilometrovém okruhu kolem města Mšena, na kterém nás čeká například skalní bludiště.
Kokořínsko
Cvrnkání kuliček
Hliněné kuličky nebo skleněnky známe všichni a většina z nás si určitě někdy zkusila dostat je co nejrychleji do důlku. Představte si, že cvrnkání kuliček je pravděpodobně nejstarším sportem v dějinách lidstva. Bavil se jím už Caesar, ale kuličky znali ještě dřív, už v dobách starých Egypťanů a Aztéků. Hrálo se kuličkami z různých materiálů, ale třeba také peckami z ovoce. Dnes je cvrnkání kuliček samostatnou disciplinou, která má i svého světového šampiona. Tímhle titulem se pyšní také Zbyněk Fojtík. Protože se na řadě turnajů vyžadují kuličky hliněné a ty nikdo už moc nevyráběl, pustil se pan Fojtík do výroby sám. Prozradí nám, co to obnáší a také něco o pravidlech a turnajích. Dozvíme se také, že na regule dohlíží Český kuličkářský svaz.
Cvrnkání kuliček
Košíkářka
K Velikonocům patří i proutěné košíky a ošatky. Na jejich výrobu se zajedeme podívat k Zuzaně Talajcsikové do Veltrus. Paní Zuzana se pro košíkářské řemeslo rozhodla už v dětství a v patnácti se vydala do učení do Mělníka. Měla to štěstí, že do tajů řemesla pronikala vedle zkušených mistrů. Předvede nám, jak takový košík z vrbového proutí vzniká. Spotřebuje na něj zhruba dvě stovky proutků, na ošatku o něco méně. Tam ale zase proutky musí být oloupané, aby kůra neprovoněla pečivo. Pokud si myslíte, že na proutí chodí někam k potoku, pak jste na omylu. Košíkáři si vrby pěstují na polích. A trvá pěkně dlouho, někdy i celý rok, než jsou sklizené proutky správně připravené k pletení. Přítel paní Zuzany Vladimír Dvořák se zase věnuje výrobě pomlázek a ukáže nám, jak plete. Nejčastěji používá osm proutků. Pokud byste chtěli oba vidět při práci na vlastní oči, dáme vám tip.