Reportáže v regionech
Mědník
Víc než osm set let se téměř bez přerušení v Krušných horách dobývaly a zpracovávaly rudy železa, stříbra, mědi nebo cínu. Unikátní památky spjaté s těžbou najdeme nejen pod zemí, ale i na povrchu. Díky nim se v loňském roce hornická krajina na obou stranách hranice pod názvem Erzgebirge/Krušnohoří dočkala dokonce zápisu na seznam UNESCO. Jedním z jejích nejvýraznějších bodů je 910 metrů vysoký vrch Mědník, doslova prošpikovaný štolami. A právě k němu se vydáme. Připomeneme si, kdy se tu s těžbou začalo a také to, že Štola Marie Pomocná, se stala v roce 1910 dokonce prvním dílem svého druhu ve střední Evropě, které bylo zpřístupněno turistům.
Mědník
Důl Mauritius
Důl Mauritius v katastru obce Hřebečná v oblasti Krušných hor byl největší cínový na české straně hranice. Ruda se zde těžila celých 400 let, od poloviny 16. století až do konce druhé světové války. V době největšího rozkvětu se v něm dobývalo až kolem 1000 tun za rok, což bylo na tehdejší poměry úctyhodné množství. V roce 2014 se stal národní kulturní památkou a zároveň byla část jeho chodeb zpřístupněna veřejnosti. Od července 2019 je dokonce zapsán na seznam památek UNESCO jako součást Hornického regionu Erzgebirge – Krušnohoří. Jeho přístupné partie připomínají práci horníků a vývoj oboru po dobu čtyř století.
Důl Mauritius
Hudební nástroje v Krušnohoří
Jak stará je historie výroby hudebních nástrojů v Krušnohoří, to nikdo přesně neví. První písemná zmínka o mistrovi tohohle řemesla v regionu pochází z roku 1631. Byl jím houslař Melchior Lorenz. Lze se však domnívat, že nástroje se zde vyráběly ještě mnohem dřív. Okolní lesy nabízely dostatek kvalitního dřeva a těžba rudy zase zajišťovala přísun mědi, cínu i stříbra. A tak tu tenhle obor kvetl na obou stranách hranice. Na té české se v průběhu časů utvořila dvě významnější centra. Kraslice a Schönbach, dnešní Luby. I přes složitá období, kterými si města v minulosti prošla, se v obou podařilo téměř čtyřsetletou tradici udržet až do dnešních časů.
Hudební nástroje v Krušnohoří
Lanovkou z Krupky na Komáří vížku
Už v první polovině 19. století uvažovali majitelé panství o vybudování lanovky z Krupky na Komáří vížku. Začátkem věku minulého se začala chystat stavba. Jenže nakonec se nejen místní dočkali až po druhé světové válce. Dílo je opravdovým unikátem s řadou technických vychytávek. Mezi nástupní a cílovou stanicí se táhne ocelové lano, na němž jsou zavěšeny dvousedačky. Ty dokáží přepravit až 200 cestujících za hodinu. Výškový rozdíl je bezmála půl kilometru. Vzhledem k tomu, že na trase není žádná mezistanice, nemá lanovka dlouhá 2348 metrů obdoby v celé střední Evropě. Jen musíte počítat s tím, že v chladnějším období cestou trochu promrznete. Z Komáří vížky se můžete při příznivém počasí porozhlédnout po kraji, někdy prý bývají vidět i vrcholky Krkonoš. A v zimě si tu na své přijdou hlavně milovníci sjezdovek nebo bílé stopy.
Lanovkou z Krupky na Komáří vížku
Sopky v Českém středohoří
Za sopkami ohrožujícími svými výbuchy všechno živé v okolí se tentokrát vypravíme do Českého středohoří. Ale nemusíte se bát, žádné nebezpečí nám nehrozí. K tomu, abyste místo zelených vršků zahlédli jícny vulkánů, musíte hodně popustit uzdu své představivosti. Před dávnými časy tak ale opravdu tenhle kraj vypadal a dodnes řada zajímavých přírodních útvarů dokazuje, že tu bylo v tomhle ohledu hodně rušno. My naše putování začneme v Homoli u Panny, kde se narodil jeden z nejvýznamnějších evropských vulkanologů Josef Emanuel Hibsch. Díky němu si můžeme i dnes prohlédnout například slavné Varhany u Kamenického Šenova. Na jejich vzniku se podílela chladnoucí a tuhnoucí láva. Jenže nechybělo moc a tenhle skvost byl vytěžen. Zachránil ho právě J. E. Hibsch, který vykoupil pozemek a dosáhl zastavení těžby.