Reportáže v regionech
Horní Štěpanice
Už jedni z prvních obyvatel západních Krkonoš se usadili v Horních Štěpanicích. To bylo někdy ve třináctém století a hned na přelomu století třináctého a čtrnáctého tu vyrostl hrad. Dlouho patřil pánům z rodu Valdštejnů. Poněkud neobvykle ale společně s kostelem zdobí nejnižší část obce. Ve štěpanických chalupách často zněla hudba, klarinety nebo křídlovky. V jedné z chalup se zase vyráběla honcouvka, kořalka ochucená lesními plody, dokonce někdy i výluhem z nezralých šišek. Dobrotu štěpanického výrobce znali a rádi popíjeli v celých západních Krkonoších. Za krásnými roubenkami s typicky zdobenými štíty se vypravíme i za hranice obce. Zhruba po dvou kilometrech objevíme nejhezčí krkonošskou stavbu, Mikoláškův mlýn, který si samozřejmě prohlédneme a také si povíme o jeho historii.
Horní Štěpanice
Labský důl
Krásnou krkonošskou přírodu budeme obdivovat při procházce Labským dolem. Dozvíme se například, že důl tvaroval skandinávský ledovec, po kterém tu zbyly morénové valy. Na nich narazíme na červenou řasu, která za tepla a vlhka voní po fialkách. Zastavíme se u Sedmidolí, tedy u svahů, které dělí sedm potoků. Vypravíme se také k Pančavskému vodopádu. Přepadává po kaskádách a s výškou bezmála sto padesáti metrů je nejvyšším vodopádem u nás. A navíc si od vyhlídky na vodopády prohlédneme celé Labské údolí. Bez povšimnutí pak rozhodně nemineme ani Schustlerovu zahrádku pojmenovanou po významném botanikovi a ochránci krkonošské přírody. Najdeme tam na půl druhé stovky rostlinných druhů, což rozhodně nebývá obvyklé.
Labský důl
Žalý
Náklonností paní Zimy si užijeme v Krkonoších. Tentokrát vás zavedeme na vrchol Žalý. Říká se, že svůj název dostal podle žalu Jana Amose Komenského a českých bratří, kteří právě tudy opouštěli svou rodnou zemi. Porozhlédnout po kraji se můžeme z rozhledny, kterou nechal vybudovat hrabě Harrach. Je jediná kamenná v Krkonoších a od svého vybudování slouží turistům. Pokud se k rozhledně chcete vypravit na běžkách, máte hned několik možností, které si samozřejmě nenecháme pro sebe. A když už budeme nahoře, tak se porozhlédneme i po okolí, kde najdeme například huculskou farmu. A poradíme také do jakých míst můžete ve své lyžařské túře pokračovat.
Žalý na běžkách
Krkonošské laviny
Obyvatelé hor se museli naučit žít s mnoha pro lidi z nížin neobvyklými hrátkami paní Přírody. A zvyknout si museli i na laviny. My se tentokrát budeme věnovat těm krkonošským. Zavítáme na výstavu, kde se o nich dozvíme hodně zajímavého a vypravíme se také do Dlouhého dolu, kde najdeme hned několik lavinových drah. Možná trochu překvapující je fakt, že laviny mají v přírodě i pozitivní dopad. V místech lanových drah často najdeme vzácné rostliny. Patří k nim třeba jeřáb sudetský, kterých je na světě jen půl druhé stovky. Právě tam, kde laviny sjíždějí, můžeme obdivovat například slavnou Krakonošovu nebo Čertovu zahrádku. Při našem vyprávění, ale nezůstanou opomenuty ani příběhy smutné, třeba ten o rodu Kohlů ze Svatého Petra, jehož členům se laviny často stávaly osudnými.
Krkonošské laviny
Zlatá cesta
Hledači zlata si prý už ve středověku přišli na své i v našich nejvyšších horách – v Krkonoších. Za drahým kovem tam vyrazili ve 14. století, ale hornické dílo tu nad Zlatým potokem v Bártově lese nedaleko Trutnova podle pověsti vyrostlo už na počátku 11. století. Těžba skončila na konci století osmnáctého, protože se majitelům panství už vůbec nerentovala. Přesto si i dnes procházkou po tzv. Zlaté cestě mezi Trutnovem a Mladými Buky můžeme zdejší zlaté časy připomenout. Například v místech, kde stávala obec Sklenářovice. Ta byla založena právě díky těžbě zlata, ale dnes tu najdeme jen kamenný most. Po druhé světové válce byli totiž obyvatelé odsunuti a jejich domky rozebrány a odvezeny na Slovensko.