Reportáže v regionech
Hrad Buchlov
Vítejte na Buchlově! Počátky tohoto hradu spadají už do první poloviny 13. století. Byl založen českým králem jako strategicky obranná pevnost a správní středisko se soudní pravomocí a tzv. loveckým právem. Nejstarší část hradu tvořily obranné věže s obytným palácem a kaplí. Kaple byla vystavěna v 80. letech 13. století pražskou kamenickou hutí po vzoru St. Chapelle královského hradu v Paříži.
I když byl hrad v trvalém majetku krále až do 16. století, byl často dáván do zástavy šlechtickým rodům. Poslední majitelé hradu páni z Berchtoldu byli velice sečtělí a jezdili po celém světě. Z jedné z cest si přivezli jako svatební dar mumii. Je stará tři a půl tisíce let a jde o úředníka, který sloužil na faraonově dvoře. Jmenoval se Nefer Sobek.
V místnosti s mumií se zjevuje neznámější buchlovský duch – černá paní, pak vylétá oknem a obchází hrad. Nakonec se vrátí do místnosti a rozplývá se v páru. Kamera Toulavé kamery ale žádné strašidelné stopy nezaznamenala.
Hrad Buchlov
Tupeská keramika
Proslulou hrnčířskou vesnici Tupesy najdete v malebné krajině nedaleko hradu Buchlova. A tamní Muzeum tupeské keramiky pak v nejstarším z vesnických domků z roku 1837. Oblast moravského Slovácka a zejména okolí Tupes má pro výrobu keramiky mimořádně vhodné přírodní podmínky. Řečeno konkrétně a viděno očima hrnčířů to znamená dostatek hlíny potřebného chemického složení. Není divu, že nejstarší nálezy keramiky v této oblasti pochází už z 10. století.
Nejvíce však vesnici proslavila teprve až mnohem mladší majolika s typickými barevnými vzory. Novodobá historie tupeské keramiky se začala psát po roce 1904, kdy se do Tupes přistěhovala rodina Úředníčků – a ti se věnovali téhle činnosti, zkušenosti si předávali v rodu z generace na generaci.
Tupeská keramika
Buchlovice
Zámek Buchlovice je považován turisty i odborníky za jednu z barokních perel Moravy. Naše putování proto odstartujeme právě tady, v místě, jehož stavba vychází z původního projektu architekta Grimma.
Barokní zámek postavený na způsob italské vily na přelomu 17. a 18. století představuje ojediněle řešený architektonický komplex byl vybudovaný patrně podle plánů architekta Domenica Martinelliho. Po jeho odchodu do Říma roku 1705 byla stavba zřejmě dokončena moravským architektem Mořicem Grimmem. Bohatá štuková výzdoba zámeckých prostor s kamenickými prvky byla provedena Baltazarem Fontanou. Na sklonku 19. a počátkem 20. století byl zámek citlivě upravován architektem D. Feyem a prof. Leixnerem.
Zámek i park byl obohacen sochařskou výzdobou a dalšími architektonickými prvky. Původní barokní zahrada italského terasovitého charakteru byla počátkem 19. století rozšířena o rozsáhlý anglický park s cizokrajnými dřevinami, které tvoří jednu z nejvýznamnějších dendrologických sbírek v českých zemích.
V letošním roce Buchlovičtí připravili pro návštěvníky jako novinku prezentaci grafické sbírky Berchtoldů, bude se jednat o autora Rembrandta, přichystáno je na 20 grafických listů. Výstava potrvá do 5. září.
Buchlovice
Vlčnovské búdy
Na okraji Vlčnova na Uherskobrodsku v části zvané Kojiny narazíte na vesnickou památkovou rezervaci. Jde o mimořádně hodnotný soubor vinohradnických staveb, čítající na čtyři desítky vinných búd, jak bývají tyto drobné nadzemní stavby lisoven místně nazývány.
Hliněné, hrázděné a zděné lisovny pocházejí z 18. až počátku 20. století, přičemž nejstarší jsou z dusané hlíny nabíjené mezi bednění a mladší z nepálených a později i pálených cihel. Lisovny vytvářejí charakteristickou štítově orientovanou řadovou zástavbu podél jedné strany nezpevněné komunikace vedoucí pod viničními tratěmi.
Stavby lisoven bez sklepů se vyznačují obdélníkovými půdorysy se dvěma prostory. Přední představuje místnost s lisem a vinohradnickým nářadím včetně ukládání prázdných sudů i dalších nádob. Do tohoto prostoru se po sklizni snášely hrozny vinné révy a rovněž se zde lisovaly.
Vlčnovské vinice jsou odpradávna proslaveny dobrým vínem, hlavně silnějším bílým. Později zde bylo zřizováno i posezení, sloužící především o nedělích, svátcích a během slavností. Zadní prostor menších rozměrů představuje komůrku sloužící pro ukládání sudů s vínem.
Vnější vzhled lisoven je poměrně prostý, určovaný zejména vápnem obílenými stěnami a modrou podrovnávkou. Původní zastřešení lisoven představovaly valbové střechy kryté došky, v některých případech opatřené nad dveřmi situovaným podávacím vikýřem sloužícím pro ukládání sena do podkrovního prostoru.
Soubor vinných búd je doplněn o vinařskou kapličku. Vlčnovskými búdami nás provedou tamní usedlíci Ivana Fibichrová a Petr Punčocha.
Vlčnovské búdy
Bonsaje Staré Město
Zavítáme rovněž do Starého Města u Uherského Hradiště, kde navštívíme bonsajistu Josefa Valucha. Pěstování těchhle rostlin se věnuje už třicet let a před deseti lety otevřel pro veřejnost muzeum bonsají, jediné tohoto druhu u nás, a dokonce o bonsajích přednáší laickým pěstitelům ve své víkendové bonsajové škole.
Bonsaj je vlastně strom pěstovaný v misce. Nadšený bonsajista nám o těchhle zákrscích řekne i ukáže úplně všechno, co stihne. Tradice bonsají nám přišla ze staré Číny, ale k dokonalosti a proslulosti ji přivedli až Japonci.
Na bonsaje se dají využít všechny stromy ve volné přírodě. Stromy hlavně jehličnaté, borovice silvestris, borovice pinus mugo, někdy jsou to jalovce i stromy, které se pěstují kolem nás, můžou to být dokonce i hrušky, jabloně, meruňky.
A úplně ideální materiál na budoucí tvorbu bonsaje? Zkuste třeba borovici lesní – pinus silvestris, která je stará zhruba kolem 80 let, možná i více. Výška té borovice v tomto místě je zhruba 40 cm, průměr kmenu je asi 15 cm.