Reportáže v regionech
Stezka tupeských keramiků
Slovácká obec Tupesy je známá mimo jiné svou keramikou s dlouhou historii. Prní hrnčířské dílny tu začaly fungovat už v patnáctém a šestnáctém století. Vyráběly se v nich předměty užitkové, které potřebovaly hospodyně. Na počátku 20. století se výrobky dočkaly zdobení zvaného majolikového a proměnily se v dekorativní. Tato změna je spojena hlavně s Jaroslavem Ouředníčkem a jeho pokračovateli, mezi které patří i vnučka. Typickými místními vzory jsou tupeská růže a slaměnka. Do historie nás zavede muzeum zdejší křehké kráse věnované, které vzniklo v nejstarším dochovaném stavení v obci. A můžeme se projít také po stezce tupeských keramiků, která nás provede místy, kde se z hlíny vyrábělo. Seznámíme vás i s hrnčířskými patrony, mezi které patří sv. Florian.
Stezka tupeských keramiků
Zelové kraslice
Marie Vlčková se malování kraslic věnuje už dlouhé roky. Dnes žije v Uherském Hradišti, ale pochází z Ostrožské Nové Vsi a zdobí technikami, barvami i motivy, které jsou typické právě tam. Na jejích kraslicích nechybí bílá barva jako symbol nevinnosti, žlutá připomínající slunce, červená představující krev a černá, která je symbolem půdy, s níž jsme po celý život spjati. Jednou z technik, kterou používá, je batikování. Maluje speciální kvetinové ornamenty, kraslicím takto zdobeným se říká „novoveské kvítkované“. Specialitou paní Vlčkové jsou kraslice „zelové“. Kde přišly ke svému názvu? Jednoduše, musí se totiž omýt ve vodě z kysaného zelí. Jaký to má smysl, to se samozřejmě dozvíme. A prohlédneme si i kraslice „kostelové“, jejichž zdobení je inspirováno chrámovými okny. S kraslicemi paní Vlčkové se můžeme setkat také v uherskohradišťském muzeu.
Zelové kraslice
Sirné prameny
Na jihovýchodě Moravy najdeme nejen krásnou přírodu, ale také řadu sirných pramenů. Místní jim říkají všelijak – například smraďavky nebo vejcůvky. Kdo někdy k takovému prameni přivoněl, ví proč. Zápach po zkažených vejcích se umí táhnout hodně daleko. My se zastavíme u několika hodně známých. Tak třeba v hlubokých lesích Bílých Karpat vyvěrá hned na několika místech jeden, o kterém bychom v historických pramenech našli zmínku už v 16. století. Na dva prameny s největším obsahem síry, které u nás můžete objevit, narazíme v Ostrožské Nové Vsi, kde jsou v tamních lázmích oblíbené hlavně koupele z téhle vody. Možná trochu překvapením pro někoho bude, že místní z vody s nezaměnitelným zápachem dokonce vaří.
Sirné prameny
Obří kraslice
Kraslice nutně nemusí vznikat jen po vyfouknutí vajec. Panu Antonínu Hájkovi v Uherském Hradišti slouží jako materiál dřevo. Nejraději prý má třešňové, javorové nebo ořechové. V jeho dílně si prohlédneme i dvě světové rekordmanky – kraslice, které nemají obdoby. Ta první vznikla v roce 2000 a měří přes sedmdesát centimetrů. O světové prvenství mezi velikány ji připravil sám pan Hájek o několik let později. To vyrobil kraslici velkou víc než metr, vážící šedesát jedna kilogramů. Obě ozdobil tradiční metodou – vyleváním cínem. A nutno podotknout, že na každou z nich potřeboval cínu deset kilogramů. Ukáže nám, jak takovéhle zdobení i samotná výroba probíhá a prozradí i to, že metrová kraslice bude brzy umístěna do muzea rekordů a kuriozit v Pelhřimově.
Dřevěné kraslice
Svíčky z Drslavic
Bez svíčky na svátečním stole by Vánoce pro mnohé z nás nebyly úplné. Dnes si můžeme vybírat z mnoha provedení. Zavedeme vás do výrobny pana Libora Bujáčka do Drslavic blízko Uherského Brodu. Když pan Bujáček před dvěma desítkami let začal tvořit svíčky, kterými obdarovával své blízké, nejspíš netušil, že jednou se tahle výroba stane jeho profesí. Může za to prý nejspíš babička, která dostala tu úplně první a vnukovi ji pochválila. K ukázkám tvarování i zdobení svíček přidáme také pár zajímavých informací. Třeba tu, že zdrojem světla byly už v dobách před Kristem. Už tehdy prý také navozovaly příjemnou atmosféru.