Reportáže v regionech
Sedliště
K výletu do Moravskoslezských Beskyd nás tentokrát zlákala ne příliš známá obec Sedliště. Chloubou místních je expozice Lašská jizba v místním muzeu. Na ní se návštěvníci seznámí s tím, jak se ve zdejším – lašském – kraji dřív žilo. Nahlédneme do domácností, dozvíme se například, jak se vařilo a co všechno ještě zvládaly hospodyňky. A z muzea se vypravíme k opravdové vzácnosti. Tou je dřevěný kostelík Všech svatých. Byl postaven v první polovině 17. století a našich časů se dočkal v téměř původní podobě. Díky tomu je mimořádně cennou památkou. S místním farářem nahlédneme i dovnitř a budeme obdivovat bohatou výzdobu.
Sedliště
Archiv Jablunkov
Také se vydáme na cestu, na níž budeme pátrat po osudech a stopách válečných veteránů z Těšínského Slezska a mluvit budeme hlavně o archivu vojenské historie tamního regionu. Po stopách jejich příběhů se vydáme do Jablunkova, do nově otevřeného Archivu vojenské historie tohoto regionu.
Archiv založil pan Bogdan Jakubek. Celý tenhle příběh začal vyprávěním dědečka pana Jakubka, který sám sloužil na frontě. Samotná oblast, v níž se budeme pohybovat, byla od roku 1938 postupně polskou, následně pak částí Velkoněmecké říše. A proto i vystavované exponáty mají různé příběhy, různý původ.
Ve sbírkách archivu proto uvidíte nejen uniformy a zbraně, ale i řadu osobních věcí veteránů jako jsou například holící potřeby, mýdlo, fotografie, vojenské známky, ale třeba i plechovku se zahuštěnou kávou. A zajímavá je budova, kde se archiv nachází. S vojenskou historií Těšínského Slezska má spojitost i nově opravená budova, ve které se archiv nachází – roku 1914 zde na cestě do Vídně pobýval maršálek polských vojsk Jozef Pilsudski.
Archiv Jablunkov
Tanky v Jablunkově
Josef Czudek vlastní víc než hektar nevyužitých pozemků, a proto se rozhodl společně s bratrem zřídit technické muzeum. Jedním z důvodů je snaha přilákat do podhorské obce Návsí u Jablunkova turisty.
Inspiraci našel pan Czudek v německém Finheimu a o něco podobného se pokusil v Návsí, i když v menším měřítku. Zatím se fandům podařilo sehnat nejrůznější drobné zbraně, jako pistole, samopaly či kulomety a do budoucna chtějí postavit také zastřešený objekt, ve kterém by se například nacházely figuríny ve vojenských uniformách.
U autoservisu v Návsí tak bude možno zhlédnout ruské tanky T 34, německé stroje a další vojenská vozidla. Kontakty vedou sběratele na Ukrajinu, kde se nachází spousta vojenské techniky, která však byla v menší či větší míře poničena v bojích druhé světové války. Ale ohlížejí se po kouscích i v Česku – i u nás v republice se dají sehnat vyřazené tanky, často i levněji.
Tanky v Jablunkově
Hrčava
Hrčava – obec, jejíž název zní dílem divně, dílem krásně. Obec, kde vychází slunce. Obec, kterou navštívil i císař Josef II. Obec, do které byla jako do poslední v Československu zavedena elektřina, obec, do které nevedla žádná silnice.
Obec samých nej, která název dostala podle tzv. hrčí, neboli boulí tvořících se na stromech po olámaných větvích. A od Prahy je nejvzdálenější ze všech. Slunce tady vychází o 18 minut dřív než v naší metropoli. Do dneška se tady dochovala roubená stavení, hospoda či kostelík.
Hrčava se navíc může chlubit i tím, že se právě v ní prolínají hranice tří republik: Polska, Slovenska a Česka. Chtělo by se říct, že se sem vyplatí jet na dovolenou. V jedné obci zůstanete, a přitom můžete říct, že jste byli ve třech evropských státech.
Lišky a vlci tu dávají dobrou noc a najdete tady i Lurdskou jeskyni s Madonou.
Hrčava
Obecná škola
Nedělní cestování s Toulavou kamerou skončíme v Kozlovicích v podhůří Beskyd. Mají tady totiž jednu školu. Na tom by toho nebylo zas tolik co zajímavého, kdyby…
Kdyby nešlo o školu, která byla otevřena po rozsáhlé rekonstrukci v roce 2004 a která je věrnou kopií škol, do nichž chodily děti před sto lety. A všechno to má na svědomí podnikatel – nadšenec pan Šmíra, který na obnovu budovy dohlížel po všech stránkách.
Budova bývalého fojtství z roku 1822 chátrala, nikdo o ni neměl vážný zájem – teď už je ale všechno jinak a dnes v ní najdete jakési místní muzeum se zajímavými expozicemi.
S průvodkyní Marií Prudkou se školou projdeme, uslyšíme i originální zvonění, které svolávalo děti k výuce – a že jich bylo! Těch přihlášených bylo v jedné třídě třeba i na dvě stovky, ale ve skutečnosti jich dorazilo jen několik.
Děti tehdy byly vzdělávány ve čtení, počítání a náboženství. Uvidíme i byt pana učitele, který jinak sloužil i jako zdatný pomocník místnímu fojtovi.
Zavzpomínáme i na Leoše Janáčka, rodáka z nedalekých Hukvald. A ukážeme vám jedinečnou sbírku sakrálního umění rodiny Pavla Šmíry.