Reportáže v regionech
Jan Eskymo Welzl
Byl spisovatelem, cestovatelem, dobrodruhem, vynálezcem i lovcem kožešin. Taky polární lovec, zlatokop i náčelník Eskymáků. Jde o světoběžníka Jana „Eskymo“ Welzla. Ve svém rodném Zábřehu na Moravě má muzeum.
Jeho dobrodružství, sepsaná spisovatelem, redaktorem Rudolfem Těsnohlídkem, a vydaná pod názvem Eskymo Welzl, se stalo literární senzací a vzbudilo mimořádný zájem. Když se v říjnu 1928 objevil v Praze, byl známým a slavným spisovatelem. Všude měl otevřeny dveře, seznámil se s Karlem a Josefem Čapkovými, mluvil do rozhlasu a dokonce byl přijat prezidentem republiky T. G. Masarykem.
V roce 1929 se sešel s redaktory Lidových novin Edvardem Valentou a Bedřichem Golombkem, kteří na základě jeho vyprávění upravili a vydali knihy Po stopách polárních pokladů, Ledové povídky, Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě a nejznámější z nich Třicet let na zlatém severu. Vyšla v řadě evropských zemí, v Americe i Japonsku a zajistila Janu Welzlovi světový ohlas.
V záhřebském muzeu je do 7. března k vidění výstava o jeho putování na daleký Sever. Nejzajímavějším dokumentem v expozici Welzla je mapka polárních cest, kterou Welzl nakreslil v roce 1928. Na první straně je zobrazena cesta z Irkutska na Aljašku a na druhé jsou ostrovy v Severním ledovém oceánu. To je jediný originál, který zábřežské muzeum vlastní.
Jan Eskymo Welzl
Dlouhé stráně
Víte, co mají společného Pražský hrad, Karlův most, Karlštejn? Možná ano. Napadne vás třeba spojitost s Karlem IV. A jak k těmto architektonickým monumentům, jimiž kráčely české dějiny a které je často i utvářely, patří moravská vodní elektrárna Dlouhé Stráně?
Jde o stavbu, která spolu s těmi ostatními zmiňovanými byla zařazena do seznamu sedmi divů České republiky. Každoročně vyrobí víc než čtvrt miliardy elektřiny, napájí ji přitom docela malá říčka Dolní Desná vinoucí se vrcholky pradědského pohoří a jde o největší české vodní dílo.
Její horní nádrž byla vybudována tak, že se vyhloubil vrchol kopce Dlouhé Stráně a rozdíl mezi hladinou vody v horní a dolní nádrži je víc než 500 metrů – a to je další nej téhle stavby: je to elektrárna pracující s největším převýšením.
V době energetické špičky voda teče z horní nádrže přivaděčem na lopatky turbín, roztáčí je a ta přes generátor vyrábí elektrickou energii. V nočních hodinách je tomu přesně naopak. Elektrárna byla zprovozněna v roce 1996. Nachází se v chráněné krajinné oblasti – i proto musely být provozní části přehrady umístěny do podzemí.
Dlouhé stráně
Po stopách čarodějnic
Říkalo se jim putifarky. A po jejich stopách se vypravíme i my. Čarodějnice – ty které proklety byly a které samy proklít mohly. Ve středověku jim inkvizice pěkně zavařila. Ale pěkně popořádku: startujeme na turistické cestě v Šumperku, u domu první popravené šumperské měšťanky Marie Sattlerové. Putování samo má 22 zastavení a příhody některých žen jsou vskutku nepochopitelné. Způsoby nelidského vyslýchání a týrání měly ženy přivést k neuvěřitelným útrapám. Jistě se to jejich trýznitelům podařilo – některé však vzdorovaly a nevydaly ani hlásku.
Po stopách čarodějnic
Bunkry pod Kralickým Sněžníkem
Zavedeme vás i na pět kilometrů dlouhou naučnou stezku. Ta vede po bunkrech Starého Města pod Králickým Sněžníkem. Podle dochované dokumentace tady mělo být zbudováno na devadesát takovýchto bunkrů. Z těch funkčních stojí za zmínku určitě střílna pro protitankový kanon vzor 36.0 a podíváme se i do kasemat pěchotního srubu, kterému se říká Ozdravovna – a to všechno kousek pod Hrubým Jeseníkem.
Bunkry pod Kralickým Sněžníkem
Zábřeh na Moravě
V padesát metrů vysoké věži svatého Bartoloměje v Zábřehu na Moravě startujeme naše toulání. A proč právě tady? Mají tady totiž jedno dost neobvyklé muzeum. Narazili jsme na něj ve věži svatostánku a založila ho parta lidí, kteří chtěli obnovit tradici ručního vyzvánění. 117 schodů vás dovede ke zvonici z roku 1794 a vy se můžete podívat mimo jiné i na sbírku víc než tisícovky mincí nebo barokní kleště na pečení hostií.