Reportáže v regionech
Krajem lišky Bystroušky
Liška Bystrouška nám bude společnicí při toulkách na Olomoucku. I když samozřejmě jen symbolicky. Po jejích stopách se vydáme po turistické stezce dlouhé necelé tři desítky kilometrů. Právě v lesích okolo Loštic byl Bystrouščin skutečný domov a ráj jejích nezbedností. Příběhy téhle lišky kdysi převyprávěl budoucímu malíři Stanislavu Lolkovi hajný z veselské myslivny. Mladý umělec je zvěčnil v obrazovém pojetí a jeho dílem se pak inspiroval spisovatel Rudolf Těsnohlídek. Můžeme ještě říct, že cestou možná narazíme i na zdomácnělé jeleny Sika.
Krajem lišky Bystroušky
Mohelnice
Mohelnice patří k našim nejstarším městům. V jejím okolí můžeme dodnes kromě krásné krajiny obdivovat stopy dávných civilizací. Líbilo se tu mimo jiné i Keltům. Historii města a jeho okolí si připomeneme v nové expozici místního muzea. Čeká nás řada historicky cenných předmětů a také zajímavostí ze starých časů. Třeba loštické poháry, jejichž výrobě se v regionu nejvíc dařilo v 15. století. Jsou zajímavé nejen svým tvarem, ale také přimícháváním tuhy do hlíny. Nezapomeneme ani na biskupský hrádek, který vyrostl zřejmě ve 13. století, ani slavné místní rodáky.
Muzeum Mohelnice
Výstava erotiky
Erotika v muzejních sbírkách je název výstavy, kterou navštívíme ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Cestou od pravěku až po současnost si přiblížíme znázorňování lásky a sexu v uměleckých dílech. Zjistíme, že asi nejvíc dílům s erotickými náměty přála antika. I tělesnou lásku pojímala bez zábran. Naopak středověk byl velmi zdrženlivý. Katolická církev připouštěla jen velmi málo eroticky zaměřených témat, tělesná láska a touha byly považovány za nečisté.
Erotika v muzejních sbírkách
Šumperk
Zavítáme i na Moravu, a to do Šumperka. Město proslulé svými čarodějnickými středověkými rituály, ale dnes budeme nahlížet slavnostněji a mluvit budeme hlavně o jeho krásné a zajímavé minulosti i současnosti. I proto, že se mu někdy říká moravská Vídeň.
Šumperk pravděpodobně vznikl někdy během 13. století. A to kvůli těžbě drahých kovů. V roce 1391 udělil moravský markrabě Jošt Šumperku významná práva. V roce 1424 sice město obsadila husitská vojska, ale naštěstí tento incident přestál Šumperk prakticky bez větší škody.
Na místním zámku se v roce 1490 také zastavily dějiny. Setkali se zde nejvýznamnější zástupci moravské šlechty a zástupci slezských stavů, aby probrali podporu Vladislavovi Jagellonskému na českého krále. Situace Šumperku se otočila roku 1505, kdy jej získali Žerotínové do trvalého vlastnictví. Za Petra ze Žerotína Šumperk jen vzkvétal. Po velkém požáru v roce 1513 nechal obnovit klášter s kostelem a začal budovat kamenné hradby. Po jeho smrti se však vztahy mezi rodem Žerotínů a městem začaly zhoršovat. Vyvrcholily v roce 1562, kdy se Šumperk vykoupil a získal postavení svobodného královského komorního města.
Městu se nevyhnula ani třicetiletá válka. V roce 1643 bylo vypleněno švédskými vojsky a v roce 1646 dělostřelecky odstřelováno. V dějinách pak město držela nad vodou i výroba textilu, od císaře Josefa I. dokonce dostalo privilegium na výrobu několika speciálních druhů látek. Konec monopolu na konci 18. století však město přivedl do hospodářské krize. Místní německé obyvatelstvo nesouhlasilo se vznikem Československé republiky v roce 1918 a hlásilo se k separatistickému územnímu celku – Sudetenlandu. Město však obsadila československá armáda.
Definitivní změna v rozložení českého a německého obyvatelstva přišla po druhé světové válce, kdy byla převážná část německé komunity odsunuta. Roku 1911 zde vyrostla nová budova radnice, k malému náměstí neúměrně monumentální, a radní k výzdobě nezvolili z našeho pohledu vhodnou postavu: toto je arcivévoda Rudolf, který porazil na Moravském poli českého krále Přemysla Otakara II.
Šumperk
Jan Eskymo Welzl
Byl spisovatelem, cestovatelem, dobrodruhem, vynálezcem i lovcem kožešin. Taky polární lovec, zlatokop i náčelník Eskymáků. Jde o světoběžníka Jana „Eskymo“ Welzla. Ve svém rodném Zábřehu na Moravě má muzeum.
Jeho dobrodružství, sepsaná spisovatelem, redaktorem Rudolfem Těsnohlídkem, a vydaná pod názvem Eskymo Welzl, se stalo literární senzací a vzbudilo mimořádný zájem. Když se v říjnu 1928 objevil v Praze, byl známým a slavným spisovatelem. Všude měl otevřeny dveře, seznámil se s Karlem a Josefem Čapkovými, mluvil do rozhlasu a dokonce byl přijat prezidentem republiky T. G. Masarykem.
V roce 1929 se sešel s redaktory Lidových novin Edvardem Valentou a Bedřichem Golombkem, kteří na základě jeho vyprávění upravili a vydali knihy Po stopách polárních pokladů, Ledové povídky, Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě a nejznámější z nich Třicet let na zlatém severu. Vyšla v řadě evropských zemí, v Americe i Japonsku a zajistila Janu Welzlovi světový ohlas.
V záhřebském muzeu je do 7. března k vidění výstava o jeho putování na daleký Sever. Nejzajímavějším dokumentem v expozici Welzla je mapka polárních cest, kterou Welzl nakreslil v roce 1928. Na první straně je zobrazena cesta z Irkutska na Aljašku a na druhé jsou ostrovy v Severním ledovém oceánu. To je jediný originál, který zábřežské muzeum vlastní.