Reportáže v regionech
Automobily Wikov
Nevídaným setkáním automobilů Wikov odstartovala v Prostějově pozoruhodná výstava věnovaná právě této kdysi fenomenální a světově proslulé značce.
Na výstavě kromě řady kvalitních informačních tabulí uvidíte i bezpočet unikátních dokumentů a seznámit se můžete i se spoustou publikací i předmětů, které patří k této značce. Materiály pro tuto výstavu zapůjčili nejen soukromí sběratelé. Přispěl i brněnský Technický a Moravský zemský archiv.
Vozy Wikov se vyráběly jen několik let, ale patřily k technickým skvostům, které výrazným způsobem ovlivnily konstrukci automobilů nejen v meziválečném Československu, ale i v celé Evropě. Výrobní počty odpovídaly tehdejšímu firemnímu heslu „Wikov je aristokrat mezi vozy,“ takže každý z dochovaných vozů je dnes skutečným unikátem.
Prostějovské továrny na stroje Wichterle & Kovařík vznikla těsně před koncem roku 1918 fúzí do té doby konkurenčních subjektů F. Wichterle (založen 1878) a F. & J. Kovařík (1894). Zaměřena zůstala především na výrobu zemědělské techniky, ale její kapitál a zkušenosti vedení předpokládaly expanzi do dalších oborů.
V rámci propagačních kampaní se vozy Wikov pravidelně účastnily vytrvalostních jízd sériových strojů a závodů. A ještě se sluší dodat, že nejrychlejším strojem této jízdy se stal prototyp Wikov 35, jemuž se podle tvaru jeho karosérie přezdívalo „kapka“.
Automobily Wikov
Spolek řemesel
O tom, jak se dají v dnešní uspěchané době udržovat stará řemesla při životě, si budeme povídat v Horním Štěpánově na Olomoucku. Spolek přátel ručních řemesel vznikl v roce 2001 a my se vypravili do Hanáckého skanzenu v Příkazích.
Právě tady totiž probíhala akce Život na Hané. Podíváme se na práci kováře i košíkáře, kteří do chalup dodávali pletené zboží. Třeba z proutí, kterému se říká pedig.
A uvidíme i pohádkovou babičku s pohádkově zručnýma rukama. Babička s kolovrátkem – babička přadlena. Předváděná řemesla můžete vyzkoušet i vy, pokud se sem vypravíte.
Spolek řemesel
Hasičské muzeum
Pak se vydáme na Prostějovsko. Obec, kterou navštívíme, se jmenuje Olšany a právě tady mají hned dvě muzea. První z nich je hasičské, tím druhým je tzv. národopisné. A obě vděčí za svůj vznik panu Vláčilovi.
Když se v roce 1985 slavilo v Olšanech sté výročí hasičského sboru, napadlo právě pana Vláčila dát dohromady různé věci, předměty, diplomy, které měly doma třeba v pozůstalosti některé rodiny. Zpočátku se chtěl zaměřit jen na medaile, ale pak z toho všeho vzešla docela solidní sbírka.
Ta se už do obýváku nevešla, a tak bylo třeba najít nové lepší prostory. Na řadu přišla půda a muzeum vlastně začalo vznikat. Najdete tady všechno, co nějak souvisí s hasiči. Ať už jde o signální píšťalky, trubky, slavnostní tesáky, sekyry, opasky nebo prýmky.
Hasičské muzeum
Hodiny a hodinky
Budova, ve které Muzeum Prostějovska v Prostějově sídlí, pochází z 16. století. Dřív sloužila jako městská radnice. O založení muzea se zasloužila Průmyslová jednota, která soustřeďovala předměty pro budoucí plánovanou stavbu.
První výstavu jednota zahájila 5. července 1885. Dne 14. srpna 1887 slavnostně otevřela ve dvorním traktu Waitova domu na Žerotínově náměstí první prostějovské muzeum. My jsme se vydali právě sem, protože tady mají kromě jiného i stálou expozici hodin a hodinek.
Snahy a pokusy čas měřit se objevovaly už dávno. Sluneční hodiny či časomíry přesýpací znali už například Egypťané i Řekové. O nějaké velké přesnosti, kterou nám poskytuje současné měření, nemůže být však ani řeč. První mechanické zařízení poháněné závažím se pak objevuje v Evropě ve středověku. Lidé zkrátka odpradávna hledali způsob, jak měřit čas.
Prostějovské muzeum nabízí návštěvníkům zajímavý pohled na vývoj hodinářství od 15. do 19. století. Podstatnou část vystavované sbírky tvoří kousky Bruno Wintra, který v roce 1939 daroval muzeu svou rozsáhlou sbírku. Mezi nimi najdeme i různé výjimečnosti, kuriózní kousky: nejstarší mechanické hodiny v podobě budíků, které oznamovaly vždy jen určitý moment během dne nebo skleněnou zvonkohru.
Nejstarším vystavovaným exponátem jsou pak nástěnné hodiny z 15. století. Proč se jinak velké časomíry začaly v průběhu věků zmenšovat? Co ovlivnilo jejich dnešní rozměr? I to vám řekneme a ukážeme.
Hodiny a hodinky
Režná
Následující reportáž začneme historickým jazykovědným exkurzem. Ryž je moravský název pro žito – na Hané se ale užívá namísto -y- souhláska -e-. A dostáváme se tak ke slovu režná.
Prostějov začal být velmi vyhledávaným městem pro svoji kořalku – již tehdy nazývanou „pálené z režné“. Ocitáme se v prostějovské Palírně u Zeleného stromu, v likérce, která u nás funguje už téměř pět století.
Není proto divu, že se rozhodli vystavit si tady muzeum, kde uvidíte, jak se co konkrétně dělá – třeba podle starodávného receptu prostějovská starorežná.
Muzeální expozice je umístěna do sklepení areálu a k vidění jsou tam ukázky starého zařízení, písemnosti, ale i etikety – a hlavně figurína moravského velmože Viléma z Pernštejna, který jako movitý a vlivný občan sehrál důležitou roli. Dozvíte se, s čím se na něj místní v 16. století obrátili.
Podle práva udělenému Domu u Zeleného stromu funguje likérka dodnes. Napřed se kořalka pálila ze zkaženého vína a piva, odtud známe povolání vinopal a pivopal.
V 17. století se stal majitelem domu Michael Storch. Ten šikovně spojil svoje znalosti lékárníka a vinopala a na svět přišla kořalka ze rži.
A jak výroba tohoto celého tradičního nápoje probíhá a co tvoří základ starodávné receptury? Na každou otázku najdete odpověď.