Reportáže v regionech
Kovář z Kostelce na Hané
Držitelem ocenění nositel tradic lidových řemesel je umělecký kovář Alfred Stawaritsch z Kostelce na Hané. Nejen, že svou prací udržuje při životě staré kovářské řemeslo, ale také jeho taje předávám následovníkům. Dnes má vydatné pomocníky ve svých dvou synech. V dílně opravuje například pro nedaleké muzeum kočárů loukoťová kola, ale zachraňuje také staré umělecké předměty. My jsme měli možnost vidět kříž, který mu nedávno přinesl pán rušící starý hrob. A za obnovu barokní brány z 18. století dostal dokonce loni hlavní cenu v mezinárodní soutěži Héfaiston. V dílně pana Stawaritsche se navíc seznámíme s řadou zajímavých nástrojů, které si kováři sami vyrábějí.
Kovářství Stawaritsch
Sraz větroňů
Staré kluzáky a větroně vyrobené v časech po druhé světové válce jsou u nás poměrně vzácné. Přesto jich několik existuje a zájemci je mohli vidět na konci prázdnin v Prostějově, kde se sešli členové Plachtařského old timer klubu. Historie plachtění se u nás začala psát už takřka před stovkou let. Jenže první výroba byla plná pokusů a výsledkem byly spíš jednotlivé kusy. S větší výrobou se začalo až ve Zlíně, kde vznikly letecké dílny vyrábějící kluzáky pod značkou Zlín. Jejich stroj zvaný Krajánek byl také nejstarším létajícím zázrakem na zmíněném srazu. A zajímavé kousky budou k vidění i na akci konané na konci září na Rané u Loun.
Plachtařský old timer club
Kosíř
Haná má hodně zajímavých míst. A také svůj Mont Blanc. Tak se totiž říká Velkému Kosíři. A vůbec nevadí, že jeho vrchol dosahuje nadmořské výšky pouhých 442 metrů. Druhým vrcholkem je Malý Kosíř, na ten nesmíme zapomenout. Celý Kosíř dostal své jméno podle kosy, jejíž tvar připomíná. Mnozí lidé ho považují za sopku, ale ve skutečnosti jí není. Dávnou historii si tu ale připomeneme. Ve zdejších vápencových lomech se totiž našly zkameněliny staré stovky miliónů let. Povíme si také něco o vzácných rostlinách, které se v tomhle chráněném přírodním parku zabydlely.
Kosíř na kole
Otaslavice
Otaslavice jsou nevelkou obcí na rozhraní Hané a Českomoravské vrchoviny. Jméno prý dostaly na oslavu moravského knížete Oty. Při našem povídání se dozvíte, proč se jim v okolí často říká, na první pohled trochu nelichotivě, Metle. Vypravíme se samozřejmě na prohlídku, ale také do historie. Ta se tu začala psát už ve 13. století. Později pak dokonce existovaly Otaslavice dvoje – Horní a Dolní. A ač je to bezmála k nevíře, oboje měly svůj vlastní hrad. Z toho dolního zůstala jen věž, tedy přesněji její polovina. Jak k tomu došlo? Nebojte, i to jsme zjistili a nenecháme si to jen pro sebe.
Otaslavice
Muzeum kočárů
Každý člověk se postupem času a stárnutím s přibývajícími zkušenostmi stává patriotem, člověkem, který miluje své blízké, rodinu a samotnou zemi, ve které žije. Všechny tyto pocity, ale spojuje něco, co naši předkové cítili jako samozřejmost; je to víra, která odporuje našeho ducha. A to je právě jedna z hlavních myšlenek muzea kočárů, která by měla oslovit každého z mladších či starších, který překročí práh a ocitne se na půdě, která byla prolita potem našich předků, na místě kde není prostor pro špatnosti a komerci dnešního mnohdy prázdného života.
Strávený čas v muzeu, který vás přivede k zamyšlení nad myšlenkami, které by vás možná nikdy nenapadly, bude tím, co vás pohladí a osloví. V muzeu uvidíte, jak se snoubí řemeslný um našich předků s duchem, kterého vdechli do každého kočáru. Uvidíte kombinaci skvostných kočárů, které sloužily člověku v těch nejradostnějších chvílích života, ale i takové, které se vybíraly na poslední cestu. Je to unikátní sbírka, uvidíte například to, jak nejrůznější typy „vozítek“ reprezentují vývoj dopravního prostředku, jenž dosáhl největšího boomu v letech 1820 až 1920.
Mylord z roku 1914 s odklápěcí střechou byl nejoblíbenějším kočárem všech dob. Nechybí tu lovecká bryčka ani speciální výletní vozítko pro dámy, ty jej směly řídit pouze za svobodna, pro vdané se to už nehodilo. Vůbec nejstarším pokladem je Zlatá karosa z roku 1745, reprezentační vůz církevních hodnostářů. Váží 2,5 tuny a nedávno si zahrál ve Vídni ve filmu Princezna Sisi.