Reportáže v regionech
Zámek Chotěboř
Nejznámějším místem v Chotěboři je zámek. Vystavět ho nechal hrabě Leopold Kinský a za tři staletí své existence byl sídlem řady zámeckých pánů. Nejdéle tu pobyli Dobřenští z Dobřenic, kterým panství patřilo od roku 1836. Po roce 1948 museli odejít, ale v devadesátých letech se zase mohli vrátit a pustit do rekonstrukce. V části zámku najdete muzejní expozice. Jedna místnost je věnována také Zdeňkovi Rykrovi. Jeho jméno je nerozlučně spojeno s čokoládovou hvězdou Orion, kterou vytvořil. Připomeneme si i Jaroslava Haška, který tu sice pobyl poměrně krátce, ale přesto na něj místní a zejména majitel hostince Panský dvůr určitě hned tak nezapomněli.
Zámek Chotěboř
Úsobí
Zámek Úsobí na Vysočině vyrostl na konci 18. století. Vystavět si ho nechal švédský rytíř Ludvík Goldlin z Tiefennau. Jeho rodina si tu ale moc štěstí neužila. O tom vypráví jedna z pověstí se zámkem spojená, podle níž další zámecké pány strašil pes prvorozené dcery, která si kvůli otcem zapovězené lásce vzala život. Z původní podoby šlechtického sídla se toho moc nedochovalo, staré časy nejvíc připomíná zámecká kaple. Noví majitelé se ale snaží zchátralému objektu vrátit zašlý lesk a taky čilý ruch. Pořádají tu různé akce, mimo jiné velkou bitvu.
Zámek Úsobí
Stvořidla
S Bořkem Klabíkem ze zámku Vilémovice a Václavem Vackem se budeme pak toulat po Stvořidlech. A to i do míst, kam jezdil Jaroslav Foglar, pravidelně dvacet let, a pomáhal tady stavět junácký tábor, v němž pak Hoši od Bobří řeky prožívali svá dobrodružství. Kamenité koryto řeky Sázavy si oblíbili už dávno vodáci. Vlakové spojení je velmi dobré, v místě je železniční zastávka. Krásná je procházka korytem řeky po červené značce a ti, kteří to tady už znají, vědí, že pro stanování a rekreaci je zde vyhrazeno veřejné tábořiště či penziony. Za zmínku stojí i Melechov (707 m).
Narazíte tady na rozhlednu a zříceninu tvrze z 15. století, která chránila poutníky na zemské obchodní cestě z Rakous do Kutné Hory – po žluté do kopce, ale dá se to. Stvořidla jsou nejstarší rezervací na Havlíčkobrodsku. Původně byla vyhlášena v roce 1948. V nově upravených hranicích pak znovu v roce 1998. Rozprostírá se na ploše 246,4 hektarů.
Obec Vilémovice se zmiňuje už ve 13. století – v souvislosti s migrací mnichů. Našli tady nějaký kus, ne zahrady, ale kus obrostlé plochy. A v koutku té plochy nalezli tis. Tis, který je v dnešní době chloubou Vilémovic a řadí se mezi nejstarší stromy ve střední Evropě. Samotný zámek Vilémovice byl založen Ignácem Bechyněm z Lažan v roce 1739 jako barokní zámek, který v roce 1825 vyhořel. Přestavba už nesla prvky klasicistní.
Stvořidla
Sběratel Egypt
V Egyptě už byli Zápařkovi víc než dvacetkrát. Z vesničky Kamenice u Herálce je to pravda cesta komplikovanější a poněkud dlouhá, ale protože protagonisté našeho dalšího výletu Egyptu a egyptologii propadli zcela, pan Zápařka dokonce už 25. rokem, není divu, že mají o čem vyprávět a že jsme se za nimi vypravili i my.
Studovaný keramik, který sbíral rád středověkou keramiku a pracoval pro archeologický ústav, se nechal zlákat keramikou egyptskou a bylo rozhodnuto. Začne se budovat sbírka starého Egypta. V prachu pouštního písku tráví hodiny hledáním vzácných předmětů a v mezinárodních aukcích pak utrácejí své úspory.
Jejich sbírka čítá nyní úctyhodných dvanáct set kusů. Svou rozmanitostí a různým stářím dokumentují předměty téměř celou egyptskou starověkou historii. A vy uvidíte něco, co za to opravdu stojí. Historie z těchto předmětů čiší, dýchá. Jedinečné raritní kousky na pozadí dějin lidské civilizace.
Sběratel Egypt
Vodní mlýn
Profese se dědí z otce na syna, tam, kde otec končí, syn už začíná. Zpíval kdysi Jaroslav Wykrent ve své písničce. Toulavá kamera však místo zpěvného tónu volí radši obrázky, a tak vás v naší reportáži pozveme do Budčic na řece Sázavě. Stojí tady vodní mlýn, a to už od roku 1893. V osmapadesátém byl sice znárodněn, ale pan Jaroslav Řezník se k rodinné tradici vrátil. Nemlynaří, zřídil tady ale mlynářské muzeum. Zajímavě vypráví o zaniklém řemeslu i o vodníkovi. Práce s obnovou mlýnice měl sice dost, ale jak sami uvidíte, dřina se vyplatila.