Reportáže v regionech
Sklárna Bělčice
Sklárna Bělčice leží v jižních Čechách, tak někde uprostřed cesty mezi městečky Březnice a Blatná. Jde o malou rodinnou firmu, která se zabývá výrobou historického skla od antiky po sklo renesanční. Sklář Václav Vlasák nám ukáže, že o sklu a sklárnách se nemusí mluvit jen pochmurně, jak jsme si museli v poslední době zvyknout. S manželkou a synem to zkrátka riskli, pořídili si pícku taky a začali hledat svá témata. Repliky, které se jim teď rodí pod rukama, je nadchly téměř hned.
V Bělčicích vznikají repliky pohárů, které jsou často zlatavě zelené, tzv. lesní, s bublinkami, které jim vdechnul křemen ze zdejších potoků, a taky hodně zdobené. Zdobnost ale měla u šlechtické tabule nejen estetický, ale hlavně praktický důvod. Jaký? I to se dozvíte.
Sklárna Bělčice
Malenovice
Malenovický hrad – významná historická památka Zlínska ležící asi šest kilometrů od centra Zlína. Byl založen ve druhé polovině 14. století moravským markrabětem Janem Jindřichem Lucemburským. Prošel několika přestavbami, které z původně gotické stavby vytvořily renesanční sídlo zámeckého typu.
Do poloviny 20. století si hrad udržel i svou funkci obytnou a správní. V jeho držení se vystřídala řada šlechtických rodů, v roce 1953 získalo malenovický hrad krajské muzeum, dnes Muzeum jihovýchodní Moravy.
Zamíříme i na prohlídku hradního interiéru: malovaný sál s pozdně gotickou klenbou a dochovanými nápisy z 1. poloviny 16. století či domácí kaple, velkostatek za to určitě stojí. Pro návštěvníky je zpřístupněna i hradní věž.
Dlouhodobá výstava shrnuje výsledky desetiletého výzkumu archeologického oddělení Muzea jihovýchodní Moravy v zaniklých středověkých hradech regionu.
Malenovice
Mlýn Hoslovice
A zpět do jižních Čech, na Volyňsko. Obdivovat budeme středověký vodní mlýn Hoslovice.
První písemná zpráva o mlýnu v Hoslovicích je z roku 1352. Díky posledním majitelům se dochovalo funkční mlecí zařízení staré minimálně 200 let, rybník s náhonem, původní stodola a chlév. Muzeum zde představuje unikátní technologii, způsob hospodaření a života ve mlýně na počátku 20. století.
Návštěvníci se mohou seznámit se starými řemesly nebo pečením chleba. Ve skanzenu v Hoslovicích je tak dochován nejstarší a jedinečný vodní mlýn v Česku. Areál unikátního hoslovického mlýna tvoří i původní kryté došky, roubené či zděné ze smíšeného zdiva. Ke stavbě patří k němu také rybníček s náhonem, sad a louky.
Jihočeský kraj mlýn odkoupil od dědiců, nechal ho zrekonstruovat a otevřel veřejnosti jako jedinečnou ukázku venkovského života. Včetně zvířat, která zvláště městské děti už jen tak nepotkají. Ovšem ani dospělí už nedokážou často ani pojmenovat různé přístroje, s nimiž uměl zacházet každý venkovský chasník, sedlák.
Mlýn Hoslovice
Kytary v Blatné
Jen málokdo ví, že malé jihočeské město Blatná u Strakonic je rodištěm prvních továrních elektrických hudebních nástrojů v Evropě, na které v 50. letech minulého století začínalo hrát mnoho slavných legendárních evropských umělců.
My jsme se sem vypravili právě proto, že tady pořádají ojedinělou výstavu Česká kytara. Jejím autorem je majitel sbírky pan Jiří Janků. Expozici doplňují informace o historii vývoje a výroby elektromagnetického snímání zvuku a hudebních nástrojů vyráběných v jihočeské Blatné.
A nejvzácnější strunové nástroje? Tak dejme tomu, že bychom slovy našeho průvodce uvedli například: Resonet Grazioso, na kterou hrál např. George Harrison z Beatles, Robert Lee, Jimmy Page, Eric Clapton, nebo havajskou kytaru, v padesátých letech velmi populární nástroj a nejslavnější nástroj – basa Arco Resonet, na ni hrál např. z Led Zeppelin John Paul Jones. A vězte, že tyhle kytary jsou opravdu světově unikátní.
Kytary v Blatné
Svět v láhvi
Dvakrát měř, jednou řež. Nebo trpělivost přináší růže. To jsou přísloví, kterými se musí řídit pan Emanuel Hoda ze Strakonic. Sbírá lahve, a to proto, že v jejich útrobách umí vytvořit kouzla, zázraky, zkrátka nevídané.
Jeho manželka by mohla vyprávět o tom, že utírat u nich doma prach je práce víc než nevděčná. Její manžel totiž jednou kdysi seděl s kamarády u vínka a kdosi z nich si všiml vývrtky uvnitř lahve – a tak to všechno začalo.
Pan Hoda nejprve pro známé dělal samé vývrtky. Pak se ho jeden kamarád zeptal, zda do láhve dostane třeba i kravičku. Povedlo se a pak už strakonický modelář do skleněného pouzdra vkládal jednu věc za druhou – podle toho, jaké měli kolegové z práce, kamarádi nebo známí záliby. Vždy však vyrobí dva kousky – jeden si nechá a druhý daruje.
Většinou pracuje s dubovým, lipovým nebo bukovým dřevem, nikdy však nepoužívá plasty. Velikost jednotlivých dílků, které Emanuel Hoda vlastnoručně rozkreslí a vyrobí, se pohybuje v řádech milimetrů. Do celistvého modelu se tyto částečky sestavují pomocí pinzet, různých napichovátek a dalších pomůcek.
„Zásada je, že každý dílek musí mít menší velikost než je průměr hrdla láhve,“ říká zručný autor. A jsme opět na začátku našeho přísloví. Někdy může být problém ještě v tom, že hrdlo na vrchním průměru má větší průměr, než je ten spodní.
A když si tohle člověk neověří, pak se mu stane, že některé prvky do láhve nemůže dostat. Pojďme se tedy něčemu přiučit. I když jako silvestrovskou zábavu zřejmě nedoporučujeme, a to hlavně těm, kteří přece jen třeba vypíjí nějakou tu sklenku.