Reportáže v regionech
Perníčky
Vůně čerstvě upečených perníčků většině z nás navozuje atmosféru vánočních nebo velikonočních svátků. Jaroslava Brožová z Dubného u Českých Budějovic si tyhle slavnostní chvíle připomíná po celý rok. Vyučená kuchařka jejich výrobě propadla už před dvěma desítkami let. Vyzkoušela několik receptur a vybrala si z nich tu, z níž vytvořila kousky nejchutnější. Nepovažuje ji za žádné tajemství, takže nám ji klidně prozradí. A taky nám poradí, co je důležité pro to, abychom dokázali připravit stejné. Po přípravě těsta se pustíme do vykrajování. Pokud si Jaroslava vymyslí tvar, na který nemůže sehnat formičku, pomůže jí manžel a tu správnou přichystá. A po upečení přijde na řadu piplačka zvaná zdobení. Pod rukama paní domu se rodí hvězdičky, vajíčka, andílci i celý betlém.
Perníčky
Sklářské řemeslo
Výtvory starých mistrů sklářů budeme obdivovat v Jihočeskému muzeu v Českých Budějovicích. Připomeneme si, jak se měnily technologie i tvary a vzory. Na jihu naší země snad ani nemůžeme nezmínit hyalit. Toto temné sklo přivedl na svět na počátku 19. století Jiří August Buquoy. Jeho výtvor se stal velkým hitem. Nejen u nás, ale po celé Evropě. Oblibě se těšilo i rubínové sklo, které se vyrábělo už v dobách renesance. Ale pánové z rodu Buquoyů přišli na zajímavý fígl, jak docílit neopakovatelné barvy. Pak vám taky prozradíme, čemu se říkalo sklo uranové a proč. A bude nás zajímat rovněž to, po jakých předmětech z křehkého materiálu toužili bohatí měšťané a co všechno museli zvládat nejen výrobci, ale třeba i malíři skla, aby upoutali jejich zájem.
Sklářské řemeslo
Sirky
Jedním ze zajímavých sběratelských artiklů jsou samolepky z krabiček od zápalek. Učarovaly i Jaromíru Jindrovi z Českých Budějovic. V jeho kolekci najdeme poklady z různých dob a taky z rozličných koutů světa. Připomínají vlastně i historii sirkařství, v níž ovšem nechybějí ani smutné příběhy. Kupříkladu o tom, jak nešťastná děvčata seškrabávala jedovatý materiál z hlaviček a trávila se jím. Časem dali výrobci přednost bezpečnějším surovinám a prosadily se taky takzvané švédské zápalky, které se zapalovaly jedině škrtnutím o speciální plochu. Změnou prošly samozřejmě i obaly. Na krabičkách u nás nechyběly národní motivy, jako třeba Libuše. Výborným reklamním tahem výrobců pak bývaly speciální série s nálepkami pro sběratele.
Sirky
Hluboká
Zámek Hluboká už jsme společně navštívili několikrát. Tentokrát ho budeme obdivovat v zimním kabátě. Přesto se nemusíme bát, že narazíme na zavřenou bránu. I v těchto měsících můžou návštěvníci nahlédnout do interiérů a projít se komnatami, v nichž žil poslední majitel sídla z rodu Schwarzenbergů. Kníže Adolf byl doktorem práv a společně s manželkou si zamilovali africkou přírodu. Což je patrné na výzdobě pokojů. Za zastavení stojí ale i okolí zámku samotného. V 19. století ho obklopil anglický park, v němž najdeme řadu vzácných rostlin, na které bychom jinde u nás sotva narazili. A zapomenout nesmíme ani na malou ZOO, za jejíž vznik vděčíme zmíněnému knížeti Adolfovi. Na jaro tam pro návštěvníky chystají novinku v podobě formikária.
Hluboká
Hrad Nové Hrady
Hrad Nové Hrady vyrostl už ve 13. století. U jeho zrodu stáli Vítkovci. Ač to dnes tak nevypadá, vystavěli ho na strategickém místě – ostrohu, který ale postupně zarostly stromy. Jejich sídlo v dalších staletích prošlo řadou proměn a úprav. Současnou podobu získalo za vlády Rožmberků. Poslední z nich Petr Vok pak nechal vybudovat úctyhodné opevnění. Zapomenout nesmíme ale ani na další majitele, šlechtický rod Buquoyů. Prvním zástupcem rodu v našich zemích byl císařský generál Karel Bonaventura, který se svými vojsky hrad na počátku 17. století dobyl. A zřejmě se mu zalíbil. Jeho potomci chrabrého muže připomínali v archivu kupříkladu torzem praporce z bojů či košili s prolitou krví. Pozornost si ale zaslouží i další příslušníci rodu, kteří prosluli výrobou skla.
