Reportáže v regionech
Kraj Jana Žižky
V kraji Jana Žižky se budeme s kamerou pohybovat v dalším zastavení. Rozporuplná postava českých dějin má na jihu Čech několik připomenutí.
Asi 15 km jižně od Českých Budějovic, nedaleko obce Trocnov, potkáte Jana Žižku už slavného, vytesaného v kameni. Místo, kde se vojevůdce narodil, je ale obestřeno zajímavou pověstí: legenda praví, že tudy jeho maminka nesla žencům jídlo na pole a za bouře na ni přišly porodní bolesti, a proto zřejmě v roce 1360 spatřil malý Jan světlo světa právě tam – v útrobách statného dubu, který ale nechal pokácet borovanský kněz, protože nejen místní místo uctívali.
Z větví si řemeslníci dělali topůrka na své pracovní nástroje – s přesvědčením, že i oni získají z dubu sílu jako Žižka.
Hodně se o životě slavného českého válečníka i o husitství dozvíte v muzeu – jeho otevření se v areálu Památníku Jana Žižky chystá na květen. Díky Žižkovi zavítáme ale i do střížovského kostelíka. Hlavně muži každého věku tu rádi studují pověstnou vozovou hradbu, unikátní zbraně ze selského nářadí i modely bitev. Ty dokládají Žižkův mimořádný válečnický talent – však taky ani jednu neprohrál!
Národní kulturní památka zahrnuje i základy zemanského statku jeho otce a cesty vás zavedou taky do nedalekého Střížova nebo Komořic.
Kraj Jana Žižky
Vltavíny
V Městském muzeu v Týně nad Vltavou můžete vidět výstavu vltavínů nalezených v různých jihočeských lokalitách. A můžete dokonce i srovnávat, protože tady ukazují i vltavíny moravské či tektity z celého světa, horniny natavené při dopadu meteoritů, typy sedimentů, ve kterých se vltavíny nacházejí.
Velmi zajímavou částí expozice je panel, ve kterém jsou vltavíny uspořádány podle nalezišť v jižních Čechách. Zavedli jsme vás sem proto, že sběratel pan Milan Prchal, za kterým jsme se vypravili, se před dvaceti roky zasloužil o to, že právě v Týně mají stálou expozici těchhle vzácných, krásných, zajímavých a jedinečných kamenů různých tvarů i rozměrů.
A ještě nutno dodat, že v roce 1787 právě v Týně nad Vltavou našel profesor Mayer vůbec první vltavín.
Jihočeské vltavíny, o kterých budeme mluvit hlavně, pamatují už bezmála 15 milionů let. Jak se hledají, jak se evidují a jak vlastně vzniká taková sbírka? I o tom se bude mluvit.
Vltavíny
České Budějovice
Legenda praví, že město České Budějovice vděčí za svoje jméno Budivojovi, který tady založil vesnici; jiná pak vypráví o tom, jak se král Přemysl Otakar II. při lovu ve zdejších hvozdech dozvěděl o narození syna a z radosti tu založil Boží stánek a město.
Oficiálně Budějovičtí ale mluví o roku 1265, a to hlavně proto, že v tomhle roce se český král Přemysl Otakar II. rozhodl zbudovat v jižních Čechách velké královské město.
Jeho snaha se dala pochopit i vysvětlit. Chtěl novým královským městem dát najevo rozpínajícím se Vítkovům, že mu jejich ambice nejsou příliš po chuti. A další důvod byl finanční – do měst se stahovali řemeslníci, kteří platili i daně do královské pokladny.
Navíc si musíme uvědomit, že Přemysl Otakar byl v té době také vládcem nad částí Rakouska a nadto byly Budějovice důležitým bodem na spojnici mezi Prahou a alpskými zeměmi. A pro ty, kteří nevědí: jihočeská metropole se pyšní dominikánským klášterem, pod jehož okapem přebývá kamenná žába.
České Budějovice
Zámek Hluboká
Nedělní toulání zakončíme šlechticky. Na jihočeském hlubockém zámku, sídlu hlubocké větve Schwarzenbergů. Prostory určené oficiálně turistům a jejich výpravám vystřídají pohledy na to, jak se tady žilo a pracovalo za všedního dne.
Zatímco prohlídková trasa, kterou asi znáte, vede prostorami určenými návštěvám, k reprezentaci, tentokrát máme jedinečnou příležitost podívat se do takříkajíc všedního dne – jak se tu žilo a pracovalo. Hluboká sloužila od 13. století jako strážní hrad, v roce 1661 ji koupili Schwarzenbergové, předělali její styl na barokní i po vzoru anglického tudorsko-windsorského stylu.
Knížeti a zvláště kněžně se anglická romantika totiž moc zalíbila na korunovaci královny Viktorie!. Slavnosti ostatně k životu šlechty patří. Což dokládá i fotografie z roku 1907. Je z Hluboké, ze zlaté svatby Adolfa Josefa a kněžny Idy. Na fotografii je i poslední majitel Hluboké – dr. Adolf Schwarzenberg. Coby rozesmátý mladík – nemohl tušit, co přijde. S manželkou Hildou tady pobýval do roku 1939. Pak uprchli před Němci do Afriky.
Reprezentativní prostory sloužily pro setkávání s hosty, komnaty právě nyní nově přístupné, byly velmi osobní. Příprava nové expozice neznamenala jen otočit klíčem a vstoupit – po desetiletí tu byla skladiště a kanceláře – muselo se bádat a rekonstruovat aby ložnice, pracovna i další prostory byly tak, jak tu knížecí rodina žila. A zájem o to, jak to na zámku vypadá v zimě, mají turisti velký.
Zámek Hluboká
Loutky v Týně
Když neexistovaly peoplemetry a televize ani koláče sledovanosti, dlouhé večery, a nejen ty zimní, si lidi zkracovali hraním loutkového divadla. U nás má tohle umění už tradici – jeho zakladatel Matěj Kopecký ho proslavil po světě.
V Kolodějích u Týna nad Vltavou skončila jeho životní pouť. A právě tamní muzeum opatruje expozici, která se loutkám a loutkářství věnuje.
S paní Míluší Opluštilovou, která místnímu muzeu řediteluje, si budeme povídat právě o pimprlovém divadélku a jeho hercích. Představení lidových loutkářů patřilo od konce 18. století k českému venkovu právě tak jako lidové pohádky, písně a říkadla. Umělci – herci – loutkáři zajížděli za svým publikem do nejodlehlejších končin naší země, svá představení hráli česky, a byli tak dlouhou dobu jedinými šiřiteli českého jazyka a divadelní kultury mezi venkovským lidem.
Právě proto věnovalo Městské muzeum v Týně nad Vltavou část své expozice loutkovému divadlu. Každý z loutkářské rodiny totiž musel umět přiložit ruku k dílu. Po generace se dědily divadelní hry i pimprlata. Aby diváci byli nadšeni a přišli zas. Takže kromě zábavy vlastně i ta sledovanost?