Reportáže v regionech
Kapličky na jihu Čech
Kapličky nebo Boží muka jsou v našich krajích poměrně četnými stavbami. Na jihu Čech tomu není jinak. Památkáři jich tam evidují přes tři tisícovky. Několik si jich prohlédneme a pokusíme se zjistit, kdo a kdy je dal vystavět. Tak třeba na Jindřichohradecku nechali kdysi majitelé panství vystavět hned čtveřici Božích muk jako prosbu o potomka. Jiné kapličky zase připomínají smutné události a některými se stavitelé snažili vyrovnat s výčitkami svědomí.
Komorní galerie u Schelů
Ryby na zámku
Kapr je považován za typicky českou rybu. Ale on je vlastně taková naplavenina. Pravdou je, že poměrně letitá, v našich vodách se zabydlel už zhruba před tisícovkou let. Mnohem později se pak zabydlel ve svátečním štědrovečerním menu. Ovšem nějakou dobu jako kapr načerno. Do trojobalu ho zabalila až Magdalena Dobromila Rettigová. Nicméně dnes je to právě kapr smažený, který je symbolem našich vánoc. A nejen o svátečním menu bude řeč při návštěvě zámku Ohrada v Hluboké nad Vltavou, kde si prohlédneme rybářskou expozici.
Ryby na zámku
Tvrz Cuknštejn
Tvrz Cuknštejn najdete v nejzápadnější části Tereziina údolí v blízkosti Nových Hradů. Postavili ji ke sklonku 15. století vladykové z Michnic na pozemcích své tvrze Světví. Tu držel v roce 1488 Vilém z Michnic. Tehdy Cuknštejn snad ještě nestál, ale jistě byl postaven již roku 1491, kdy se Vilém psal „seděním na Cukenštejně“.
Vilémův strýc Oldřich Pouzar z Michnic, který přejal po jeho smrti roku 1496 všechny jeho statky, držel potom tvrz Cuknštejn s poplužním dvorem, mlýnem a vsí a jiné. K tomu vyženil Nalžov, kde povznesl stříbrné doly a koupil zboží Olešnické. Býval úředníkem na Pražském hradě, kde dal po požáru roku 1543 zhotovit zvon do chrámu sv. Víta a jiný zvon do kostela Panny Marie před Týnem. Býval často na sněmech a různých veřejných jednáních a zemřel roku 1545 na Hradčanech, kde je také v chrámu sv. Víta pochován.
Od roku 2000, kdy došlo k převodu tvrze do soukromých rukou, probíhá celková rekonstrukce objektu, která pravděpodobně zachránila dlouhodobě chátrající tvrz před její celkovou destrukcí a přispěla k objevení mnoha zajímavých poznatků o tomto architektonicky významném pozdně gotickém sídle.
Největším překvapením pro Tomáše Peka, nového majitele tvrze, bylo, když při rekonstrukcích narazil na kapli, o které doposud nikdo nevěděl. Objevil ji náhodou při očišťování omítek na nádvoří. Tehdy si prý všiml jakého si gotického lomeného okna, za nímž později nechal provést sondu – a senzace byla na světě.
Tvrz Cuknštejn
Hrací strojky
Líšovsko leží na tzv. Lišovském prahu, který vytváří jakousi vyvýšeninu mezi dvěma významnými rybníkářskými oblastmi – Třeboňskou pánví na východě a Českobudějovickou pánví na západě od Lišova.
Máte tak možnost projít se nejen malebným městem proslaveným výrobou nábytku, ale můžete se i zastavit v tamním muzeu hracích strojků. Vystupující červený dvoupatrový dům s většími okny a uprostřed s vjezdem nemůžete ani minout, ani přehlédnout. A právě tady sídlí soukromé muzeum hracích strojků.
Za zastávku určitě stojí: najdete zde sbírku rodiny Irmišů obsahující orchestriony, flašinety, kolovrátky, hrací hodiny, hrací obrazy, gramofony a jiné starožitnosti zhotovené počátkem 19. století. Prohlídka s komentářem a zvukovými ukázkami trvá asi 45 minut. A k vidění je i orchestrion, který hrál v legendárním seriálu ČT Chalupáři.
Muzeum hudebních přístrojů, a tedy vlastně sbírku pana Roberta Irmiše, v Lišově založil už jeho dědeček, když svůj první hrací strojek našel na smetišti. Pan Irmiš v tom nadšeně pokračuje od svých 12 let.
V jeho muzeu se díky mechanické hudbě hracích strojků, flašinetů a orchestrionů můžeme vrátit do dob o sto až dvě stě let zpátky a navíc se dozvíme mnoho zajímavého o tom, jak byly tyhle hrací mašinky konstruovány a v proměnách času i využívány.
Hrací strojky
Eliášova štola
Za vlády císaře Rudolfa II. byl mezi Úsilným a nedalekými Hůrami založen důl sv. Eliáš, ve kterém se těžilo 1600 centů stříbra ročně. V dole neustále přibývalo vody, která se stahovala z Vesecké a Libničské štoly.
Potíže s odvodňováním měla vyřešit Eliášova štola, jejíž budování bylo započato 20. července 1574 směrem z Úsilného a trvalo s přestávkami zhruba 200 let. V době, kdy hotové dílo mohlo přispět k odvodňování dolů, bylo dolování již v úpadku.
Štola vyúsťuje v Úsilném na zahradě domu číslo 68 na úpatí jihozápadního svahu ve výšce 400 m nad mořem.
Při rekonstrukci v roce 2001 tu navíc přibyla Křížová cesta – obrazy malířky Renaty Štolbové. Pěkně upravená náves pak jako by chtěla návštěvníkům ukázat, že Úsilné dostalo jméno po usilovných občanech. Ale kdoví, jak to bylo – staré mapy totiž uvádějí Oselno nebo Voselno.
Štola posloužila ve 20. století i jako zdroj kvalitní pitné vody, pro Českobudějovicko. Zhruba od roku 1934 do 80. let až do doby zprovoznění nedaleké římovské přehrady.