Hledání v reportážích
Homole u Panny
O Homoli u Panny jste možná ještě neslyšeli, ale my vás přesvědčíme, že stojí za to tuhle obec a její okolí navštívit. Jméno dostala podle vrchu, na jehož úpatí se nachází. Už od středověku. V polovině 19. století se v ní pak narodil geolog Josef Hibš, k jehož poctě tu bylo vybudováno malé muzeum. Muž, který svůj život zasvětil poznávání Českého středohoří, zasloužil se o záchranu vzácných vulkanických památek a taky o vydání 21 listů geologických map své milované oblasti. Pak se vypravíme do míst, která kdysi učarovala husitskému vojevůdci Janu Žižkovi. Dokonce si tu vybudoval hrad, na který přesídlil i s rodinou. A ne ledajaký. Dopřál mu totiž do té doby nevídané opevnění, díky němuž stavba nebyla nikdy dobyta.
Homole u Panny
Bílé stráně
Znalci Českého středohoří už nejspíš slyšeli o Bílých stráních. A ani ostatním asi nebudeme muset dlouze vysvětlovat, jak návrší k neobvyklému jménu přišlo. Díky opuce září do daleka. A její zásluhou tu taky najdeme spoustu zajímavých rostlin i živočichů. Nikdy se v ní nepodařilo zakořenit stromům, takže tu nevyrostl souvislý les. A proto se v těchto místech daří světlomilným rostlinám. Odborníci při průzkumech napočítali bezmála pět stovek druhů cévnatých, přičemž v celé republice se jich vyskytuje zhruba dva a půl tisíce. Společně si prohlédneme například orchideje, kterých tu roste 11 druhů včetně těch nejvzácnějších. A na své si přijdou i milovníci fauny. Bílé stráně jsou považovány za nejteplejší místo v Českém středohoří, to nejchladnější je pro změnu na protějším Plešivci.
Bílé stráně
Kravaře
Na rozhraní Českého středohoří a Kokořínska navštívíme vesničku Kravaře. První zmínky o ní pocházejí už ze středověku, ze 12. století. K největším místním chloubám patří víc než dvě stovky stará roubenka, která je jednou z největších svého druhu u nás. Vyrostla na konci 18. století a říká se jí Vísecká rychta. Pak se vydáme do okolí, kde si užijeme krásné přírody. Kvetou tu například krásné orchideje. Unikátní podívaná nás čeká u Bobřího potoka. Stejnojmenná soutěska je úzké kaňonovité údolí vytvořené zmíněným tokem, který zde proniká čedičovým výlevem a vytváří řadu peřejí. Voda padá z výšky dvanácti metrů a kolem se daří řadě rostlin, které jsou typické spíš pro horské oblasti. A pak si ještě dopřejeme pohled do dáli z rozhledny na Strážném vrchu.
Kravaře
Skanzen Zubrnice
Nejmladším českým skanzenem, v němž můžeme obdivovat starou lidovou architekturu, je ten v Zubrnicích. Společně si ho prohlédneme. Vznikl v 80. letech minulého století a jsou v něm ochraňovány cenné stavby z různých míst Českého středohoří. Prohlédneme si kupříkladu sušárnu ovoce, kde si taky usušíme křížaly. A při té příležitosti se dozvíme, že místní slavili úspěchy s jablky, švestkami nebo hruškami, které po Labi putovaly do Německa. U každého statku taky stávala chmelnice. I o tenhle artikl byl totiž v kraji zájem. Nouze tu nebyla ani o mlýny, jen ve zhruba dvanáctikilometrovém údolí Lučního potok jich svého času klapalo 25. Do jednoho zavítáme a nahlédneme pod pokličku bílého řemesla. Taky si vyzkoušíme žentour a alespoň na chvíli se vrátíme do školních lavic.
Skanzen Zubrnice
Lovoš
Do Českého středohoří jsme se společně vypravili už několikrát, ale jak uvidíte, ještě ho zdaleka nemáme prozkoumané celé. Pohoří, které je svým krajinným rázem unikátem nejen v našem měřítku, je pro některé milovníky přírody nejkrásnější právě teď na podzim. Naším cílem bude tentokrát hora Lovoš. Její vrchol najdeme v nadmořské výšce 570 metrů, takže rozhodně není místní rekordmankou. Ale svým kuželovitým tvarem tenhle čedičový vrch budí pozornost. Cestou za krásným výhledem vám prozradíme, proč tu byl vztyčen morový kámen, podle koho dostaly jméno Císařovy schody a prozkoumáme i zříceninu hradu Oparno, který vyrostl ve 14. století, ale už na počátku 16. věku byl prý opuštěný. A my můžeme jen hádat, co vedlo k jeho zkáze.